Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Morušovník (Morus)

● Potštejn u Vamberka ●

Do tohoto rodu patří něco okolo sedmi druhů jedno i oboupohlavních středně vysokých opadavých stromů a keřů původně z Asie. Morušovník bílý (M.alba) má sladké jedlé plody dle odrůdy bělavé či červenorůžové až černé barvy. M.rubra rostoucí ve Spojených státech má plody červené. Ze západní Asie pak pochází i dlouhověký morušovník černý (M.nigra) s rozložitou hustou korunou a kmenem zvrásněným věkem se sytě červenými plody. Morušovník bílý byl ve staré Číně nazýván Stromem života, Stromem světa. Více než 5 000 let je známým hostitelským stromem čínského nočního nelétavého motýlka, bource morušového, jehož housenky požírají listy a vytváří známé zámotky. Z těchto kokonů se následně získává hedvábí. Pokus zavést v Anglii v roce 1608 výrobu hedvábí selhal, neboť larvy bource morušového (Bombix mori) se místo na listech bílých druhů chovaly na morušovníku černém, který se například v Itálii hojně pěstoval až do 15. století, kdy byl nahrazen morušovníkem bílým.

Morušovník v Číně dlouho představoval symbol synovské úcty a pilnosti, bohatství i smyslnosti. Taktéž ochraňoval před zlými silami. I plody moruše jsou užitečné, jsou opravdu velmi chutné a připomínají sladké ostružiny. Používaly se (dnes již opomíjeno) v přírodním léčitelství i v tradiční čínské medicíně. Plody morušovníku černého jsou vhodné k léčbě nachlazení, bolestí v krku, nebo zácpy. Šťáva sloužila k léčivým výplachům úst. Listy morušovníku bílého zas čistí játra a zlepšují zrak. Jeho plody povzbuzují energii jin, větvičky podporují průchod energie čchi skrze meridiány a kůra čistí horké plíce. V kosmologii je morušovník Středem vesmíru, Stromem obnovy, který na počátku věků spojoval Devět Zdrojů Říše mrtvých s Devíti Nebesy. V astrologii je spojen s Merkurem, představujícím vzájemné spojení a závislost. Zobrazuje tak hermafrodita, všudypřítomný vesmírný řád (TAO), ještě než došlo k oddělení ženského a mužského principu, k rozdělení jinu a jangu. Posvátné morušové háje (sang-lin) byly vysazovány vždy před východní branou královských měst. Morušovníky můžeme také spatřit podél poutních cest v Arábii, poblíž nebo přímo v islámských svatyních.

Vydejme se tedy za těmi našimi českými. Památná, dnes částečně zachovaná Morušovníková alej se čtyřmi skoro 270 let starými exempláři moruše bílé se nachází u nás pod zámeckým parkem v obci Potštejn nedaleko Vamberka v okrese Rychnov nad Kněžnou. Roku 1746 kupuje zámek jako své nové sídlo i celé okolní Potštejnské panství Jan Ludvík Harbuval Chamaré (1701-1765) z francouzského šlechtického rodu. Tento podnikavý majitel zde zřizuje rozsáhlou výrobu lněných látek. Jeho dlouhodobým záměrem byla i vlastní výroba hedvábí. Z toho důvodu zde nechal vysázet moruše bílé, které jsou do našich podmínek nejvhodnější. Ale i tak bylo jejich pěstování moc náročné a od tohoto plánu bylo postupně odstoupeno. Krásné, moudré a užitečné stromy nám tu však zůstaly podnes. A nejde jen o hedvábí. Ty odolnější formy a jejich plody jistě znají naše babičky, zkuste se jich zeptat, třeba na recept na zdravou a chutnou marmeládu, v zimě přijde vhod.
Na Potštejn a do jeho okolí se ještě jednou brzo vrátíme. A z chráněné, tiché aleje bílých moruší klidný šepot zní..."Dávám naději ženě i muži, poskytuji ochranu oběma principům".
Klidné a krásné letní dny.

Petr a Vlaďka

Morušovníková alej
Pod zámeckým parkem
Vítejte na Potštejně
Zdravím
Stáří se klaním
Moruše bílá
Kde je tam a kde tady
Loučení a návraty
Tichý šepot zní...
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart