Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Esence hory (1.část)

Naše představy o tom, jak voda cestuje v podzemí, jsou jen kusé a nepřesné. Začátek je jasný – voda naprší na povrch a vsákne se do země. Gravitace a kapilární jevy způsobují, že voda postupně prosakuje hloub a hloub. Využívá póry a pukliny a klesá do podzemí. Tím vzniká hydrostatický tlak na vodu, která už pronikla do podzemí dříve. Pokud je území kopcovité a podloží dostatečně neprostupné, dříve či později se část vody, která naprší v kopcích, opět dostává na povrch v údolních pramenech.

Pokud pramen najdeme na svahu některé významné hory, či kopce s energetickým místem, můžeme se oprávněně ptát a zjišťovat, zda je tato zvláštní energie či esence hory je alespoň částečně přítomna i ve vodě. Pochopitelně se tímto dostávají do našeho hledáčku zejména prameny na Řípu, Blaníku, Sněžce a na mnoha dalších významných a posvátných horách naší země. Často dostáváme překvapivé odpovědi, které pomáhají potvrdit, nebo naopak vyvrátit, či doplnit naše představy o funkci a působení daných míst. A aby to nebylo tak  jednoduché - často jde mezi kopcem a vodou o vyvažování – tedy že to, co danému kopci chybí, může vodě přebývat a naopak. Živly jeden bez druhého nejsou celistvé.

Jistě je ale možné si položit otázku, jak je to s vodou, která se do pramene nedostane? S tou, která naprší v rovinách či v terénních bezodtokových depresích? Nebo dokonce – jak je to s vodou řek a moří? Jak hluboko může prosáknout? Uvědomme si, že říční ani mořské dno není „utěsněné“ jako v plaveckém bazénu. Vlivem tektonických pohybů dno praská a voda proniká hluboko do zemské kůry. Na mořském dně už dosahuje vodní tlak stovek atmosfér. Každých deset metrů hloubky přidá jednu. Pronikající tlaková a slaná voda rozpouští minerální látky, postupně se i působením zemského tepla ohřívá a i to opět zvyšuje její korozivní účinnost. A vlivem tektonických pohybů proniká v hlubokomořských příkopech spolu s oceánským dnem desítky kilometrů hluboko do roztaveného pláště Země. Vznikají přesycené a stačené roztoky, které už jen vzdáleně připomínají hlavní rozpouštědlo – vodu, a které zůstávají kapalné i při stovkách stupňů celsia. A ani v těchto podmínkách voda nemůže jen tak zmizet. Dochází k chemickým procesům a rozpadu molekul na atomy. Voda je velice reaktivní chemikálie a podílí se téměř na všech chemických procesech přetváření hornin v podzemí. V částečně roztavených horninách se minerály proměňují.

Vodní roztoky a zvodnělé, napůl plastické horniny jsou i mazivem, po kterém kloužou zemské kry kontinentů. Voda je tak nositelkou dynamických proměn a pohybu hmoty nejen na povrchu, ale i hluboko v útrobách těla matky Země. A protože proměny i pohyb jsou podmínkou i projevem obnovujícího se života, zanáší voda zvláštní formy života i hluboko do pláště planety. Stejně složité jako jsou procesy pohlcování vody do hornin, jsou i procesy jejího zpětného uvolňování. Pokud se matečné magma dostává k povrchu a pomalu chladne, dochází k postupné krystalizaci jednotlivých minerálních složek. Voda se objeví v chemických vazbách vulkanických hornin nebo zbude v podzemí v podobě tzv. juvenilních vod, které se objevují v některých vrtech a lázeňských pramenech. U hlubokých pramenů si nikdy nemůžeme být jisti, zda pijeme vodu, která strávila v podzemí jeden rok nebo třeba stovky milionů let.   

Blaník a Blanická studánka

Krásným příkladem harmonie mezi energií kopce a pramenem na jeho úbočí může být Blanická studánka. Najdeme ji na severní straně Velkého Blaníku, vede kolem ní neznačená lesní cesta. Pozornému poutníku nemůže uniknout, i když je nenápadná, ostatně jako téměř každá studánka. Tiše vyvěrá pod rozpadající se dřevěnou stříškou, stranou u cesty nad malým jezírkem, bez velkých ambicí stát se populárním a významným cílem výletníků. S tak typickou nevtíravou a pokornou ženskou energií uniká pozornosti těch, kteří už hledí k vrcholu kopce s očekáváním velkých a mocných energií. Přesto je tahle studánka zdrojem vody, která v sobě nese tutéž energii. Jen jí v sobě nekumuluje, nehromadí ji v místě samotného výtoku. Plynule jí uvolňuje do nevýrazného proudu vody, který jí nese dál do povodí Blanice, Sázavy, Vltavy, Labe… takhle nenápadně se roznáší esoterní energie magické hory do krajiny pod ním. Nejen energetické body, silové „ley-lines“, ale i prostá a nenápadná voda, nesoucí esenci hory. I proto jsou prameny, potoky i řeky nositeli jemněhmotných energií, včetně těch nejsložitějších a nejvyšších. Voda jako skvělý nosič informací v sobě nese i stopy svého počátku a prameniště. Věřím, že v každém hlubokém prameni se rodí voda nesoucí esenci místa, kde se zrodila.

(pokračování)

Jiří Škaloud

Novodobá plastika na svahu Blaníku
Veřejová skála
Vrchol Velkého Blaníku
Velký a Malý Blaník
Blanická studánka
Stranou od cest
Putující v roce 2022
Kaple na Malém Blaníku je nepřístupná
designed by Panavis & Panadela | contents ©2022 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart