Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Esence hory (2.část)

Prameny

I pokud jde „jen“ o prostý svahový pramen, voda v něm ve svém složení i vlastnostech odráží geologickou stavbu i energii spádového území. Z hornin se do vody rozpouštějí minerální látky a průchodem přes průlinčité vrstvy se voda filtruje od mechanických nečistot i bakterií. Mění se pH i vodivost, a třeba i obsah tritia. Za vznikem pramene stojí i tektonika a polohy propustných a nepropustných vrstev. Jak jsou průlinčité? V jakém sklonu? Kde pronikají na povrch? Nepropustné vrstvy sedimentů i monolitických vyvřelinových bloků vytváří dna, ale někdy i „pokličky“ jakýchsi pomyslných podzemních jezer, neboli zásobníků (kolektorů) podzemních vod. Ty mohou nabývat obrovských rozměrů a jímat miliony litrů vody. Samozřejmě nejde o jakési podzemní jezero, jak si představovali naši předkové. Není to prázdný prostor naplněný vodou, ale souvrství průlinčitých hornin (jako jsou například některé pískovce), dokonale nasáklé vodou, která nemá kam odtékat. Tektonické pohyby způsobily zvlnění propustných i nepropustných vrstev a v některých případech uzavřely vodní kolektory do obrovských kapes. Dešťová voda, která naprší na takovém spádovém území, se v nich hromadí a tlakuje. V případě, že se otevře cesta, voda vyrazí na povrch. Přirozeně se to děje v pramenech, uměle ve vrtech, které zastihnou tlakovou vodu hluboko v podzemí a přivedou jí na povrch. Současně se projevuje důležitá role času a zpoždění. Průlinčitost jednotlivých materiálů ovlivňuje rychlost, s jakou se voda přes ně dostává. Omezený průsak vody je rozhodující pro ztlumení nárazových lijáků a bouří. Porozita materiálů a schopnost zadržet nárazové srážky na dlouhou dobu je tím, co způsobuje, že prameny, potoky i řeky tečou i v dobách letních veder a sucha. Esotericky řečeno – síly živlu země se staví do odporu proti živlu vody. Místo ničivé vlny okamžitého uvolnění vzniklého přebytku, se vlna snižuje do trvalého a neškodného proudu. Tady vidíte, jak příroda umí pracovat s Ohmovým zákonem a první derivací i u živlových sil J. Co na tom, že nejde o proud elektrický, ale vodní? Funguje to stejně.

Myslím, že výše uvedený popis musí každého přesvědčit, že pramen je větším či menším obrazem i odrazem energie ze spádového celku, který odvodňuje. Voda, která se dostane znovu na povrch, v sobě obsahuje výsledek řady fyzikálních i chemických procesů z podzemí, ať už za tím vidíme náhodný proces nebo vědomou činnost matky Země. Pokud je pramen přirozený, je vždy v souladu s veškerými přírodními zákony, které v daném místě působí. Je výsledkem rovnováhy, která se nastaví mezi tisící působícími vlivy, rozložením, parametry a složením lokálního prostředí. Proto je energie pramenů tak často opřena o živlovou harmonii. Z přírodovědeckého hlediska je to jasné – například, v podloží Křemešníku je stříbro, proto se objeví i ve Stříbrné studánce pod ním. Pokud je například hora vápencová, ve vodě se objevuje vápník. Voda je pak tvrdá, zásaditá, přesycená uhličitany, a tedy připravená k tvoření sedimentů. Pomáhá tělu doplnit vápník a tím posílit kosti. Pokud jsme u pramenů v žulových masivech, voda může obsahovat radon a další radioaktivní prvky. Voda je vzorným obrazem podloží, z kterého pochází. A proč by to tedy nemělo fungovat i v úrovních esoterních geomantických energií a duchovna?

Voda pak nese například silné zemské energie spojené s realitou a tedy tělem a jeho skeletem, energii spojenou s kreativitou, či energie spojené s ultimativními stavy a jejich řešeními. Voda v silných energetických místech svatyní všech možných kultů nám může pomoci doplnit síly nejen fyzickým, ale i duchovním způsobem. Ostatně, existence stovek zázračných studánek to dokládá. Doslova můžeme vypít a vstřebat esenci a energii místa. Občerstvení je spojeno s obnovou duše a vnitřního klidu. Dlouhou meditaci na vrcholku kopce tak někdy můžeme nahradit krátkou zastávkou a napitím se z pramene. Doslova vypít esenci hory…

 Javořice a Studánka Páně

Javořice je s výškou 837 m n. m. nejvyšším vrcholem Českomoravské vrchoviny. Je to významná hora i z hlediska geomantického. Najdeme tady silné linie propojující tuto horu například s Křemešníkem a Melechovem a s dalšími významnými kopci české krajiny. Nicméně když unavený poutník vystoupá na vrchol, zjistí, že je poměrně nezajímavý, plochý, bez výrazného středobodu. Vlastně – středobod tam je, ale ne takový jaký bychom si přáli. V oploceném a střeženém objektu se tady tyčí vysílač Českých radiokomunikací. Není tady ani rozhledna pro milovníky výhledů. Situace je tady podobné skvělé hoře Milešovce, jejíž vrchol také okupuje vysílač. Jemněhmotné energie naší moudré matky se s těmito technologiemi a frekvencemi mobilních, televizních a radiových vln úplně nesnesou. A proto, ať už vědomě či automaticky, se zdroje emanace jemněhmotných energií přesunou na jiné místo. Neznamená to, že by hora ztrácela svou sílu, ale najde si jiné vhodnější místo pro její projev. Na Javořici je tímto místem Míchova skála, kterou najdeme asi jeden kilometr od vrcholu severovýchodním směrem. Ale protože se dnes bavíme o esenci hory, zaměříme svou pozornost na Studánku Páně, která vyvěrá na severním svahu Javořice. Vede kolem ní turistické zelená a žlutá značka, takže se dá minout jen stěží.  Místo je to velmi idylické, velmi v kontrastu s industriálním vrcholem. O to víc ukazuje skutečnou energii harmonické hory, kterou člověk přeměnil ve vzhledu, ale nikoliv v energii. Skvělá skalní voda pramene nabízí občerstvení a obnovu sil lidem i zvířatům.    

 (možná pokračování)

Jiří Škaloud    
Vysílač Javořice (foto=web)
Míchova skála (v pozadí vrchol)
Pod Míchovou skálou
Míchova skála
Míchova skála
Studánka Páně
Silný pramen
Vzorně ochráněný
Pro lidi i zvířata
designed by Panavis & Panadela | contents ©2022 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart