|
Polské pyramidy (část 1.)
Lupawa
Vznikly dřív než egyptské pyramidy. Jsou to jedny z nejstarších evropských megalitických památek, které jsme schopni datovat podle nálezů keramiky i kosterních pozůstatků. Najdeme je v Británii i po celém pobřeží Evropy od Španělska až do Pobaltí. Nepochopitelně a neuvěřitelně pracné náspy a valy mohyl s objemem i přes tisíc krychlových metrů kamení, hlíny a písku. Polské megalitické památky nejsou ani zdaleka tak známé jako ty britské, skandinávské nebo třeba francouzské. Ale i tady najdeme řadu mohyl, hrobek, menhirů i kromlechů. A to i přesto, že nedostatek stavebního kamene v rovinatém a písčitém Polsku způsobil, že řady kamenů z dávných dob skončily v základech novějších staveb. Zdejší kameny jsou většinou ledovcového původu, jsou nejčastěji žulové a donesl je sem ledovec ze skandinávských hor. Tamní žuly jsou charakteristicky zbarvené i strukturované a jsou tak dobře určitelné. I v neuvěřitelných vzdálenostech přes tisíc kilometrů (i na našem území) tak nalezneme kamenné poutníky nepochybně pocházející právě ze Skandinávie. Díky dlouhé cestě jsou obroušené, oválné, omleté, a coby menhiry a další vztyčené kameny jsou velice vhodné a krásné. Geneze jejich vzniku jim navíc dodává i samostatnost a spoustu volnosti, což se projevuje i na jejich nezávislosti a vyhraněnosti jejich vlastností a energie. Tedy jinými slovy - jsou to povětšinou kameny s vlastní energií, tedy aktility a tím i velmi vhodní kandidáti na stavbu menhirů. Dokonce i kameny, které najdeme v Polsku v druhotných pozicích například v základech a podezdívkách kostelů, jsou stále energeticky aktivní. Můžeme jen hádat, zda jsou v základech záměrně nebo jen náhodou. Řada kamenných památek se v Polsku datuje (až) do období po začátku našeho letopočtu, kdy severní oblasti země obývaly kmeny Gótů. Ale najdeme tady i památky daleko starší, neolitické, tedy skutečně „megalitické" (pro informace o pojmech viz. seriál Megality ). Pojďme se dnes podívat na ty úplně nejstarší. Na řadě lokalit najdeme tzv. „dlouhé mohyly". Z Británie je známe pod stejným jménem - long barrows, (též long cairns ve Skotsku) v německy hovořících zemích najdeme výrazy jako „hunská, obří nebo obrova postel" (Hünnenbett, též Riesenbett, Langbett). V Polsku se jim podle nalezišť ve středopolské oblasti Kujavsko říká „kujavské mohyly". Místní ohromné pohřební mohyly jsou někdy označovány za „polské pyramidy". Najdeme je, jak řečeno, hlavně na území Kujavska, ale nedávno bylo objeveno obrovské pohřebiště i u Krakova. Pokud to pokračující archeologický výzkum potvrdí, jedná se o největší osídlení lidu nálevkovitých pohárů ve střední Evropě.
Vznik těchto staveb v Británii je většinou dřívější než tady v Polsku. Zdá se, jakoby se megalitická kultura a snad i civilizace rozšiřovala postupně podél atlantického pobřeží směrem k severu. Dá se to předpokládat. Po skončení poslední doby ledové před zhruba 12000 lety, nepochybně lidé paleolitu postupovali směrem k severu a osídlovali zem tak, jak jim dovolovaly podmínky oteplování. A s sebou nesli své zvyky a tradice, snad včetně pozdějšího budování megalitických staveb. V konstrukci dlouhých mohyl nalezneme řady odlišností poplatných dané oblasti. V místech s nedostatkem kamenů se konstrukce často doplňovaly dřevem. V řadě mohyl jsou doloženy pozůstatky jakýchsi chat, zřejmě „domů mrtvých". Dlouhé mohyly v Polsku se datují do období pozdního neolitu, do kulturního stupně lidu „nálevkovitých pohárů", tedy někdy kolem 4000 BC. Jedná se o uměle navršené náspy velice protáhlých mohyl s lichoběžníkovým půdorysem. Bývají extrémně a zdánlivě až nesmyslně dlouhé i přes sto metrů, na širším konci jsou vyšší, někdy jsou tzv. rohaté, neboli s jakýmsi klešťovitě ohraničeným prostorem pro obřady. I užší konec mohyly bývá někdy mírně rozšířen, vyvýšen a zaoblen. Hrobka pak může připomínat jakéhosi ještěra (draka) s oválným tělem a dlouhým ocasem, na jehož konci je jakási (ostnatá?) koule. Velice často byly tyto stavby obestavěny kameny, které nejenže fixovaly mohylu, ale téměř jistě záměrně oddělovaly prostor mohyly od okolí. Podle kůlových jamek byly mohyly často ohraničeny i palisádou dřevěných sloupů, i v kombinaci s kameny. V některých mohylách (Wietrzychowice) byly zdokumentovány mezery mezi kameny v čelní straně mohyl, které zjevně sloužily jako vchody, dokonce byly vydlážděny menšími valouny. Ovšem i tyto vchody byly paradoxně zasypány zeminou mohyly. Východ pro duše zemřelých? Nápadné je, že takto obrovské stavby často nesloužily k pohřbívání více osob, jak by snad logika naznačovala. Často se nalezl pouze jeden či dva, někdy skříňové až dolmenové hroby, a to vždy zhruba v ose stavby u rozšířeného konce. Některé mohyly jsou ale úplně bez nálezu pohřbu. Pouze výjimečně je hrobka druhotně využita pro další pohřby, které jsou ale odlišné jak pozicí hrobu, tak i rituálním způsobem. Dá se předpokládat, že „stará" hrobka byla jen využita pro mladší pohřby někoho, kdo s nimi nějak souvisel. Skříňka hrobu je v polských dlouhých mohylách vystavěna spíš z menších, někdy plochých kamenů, které nesou stopy opracování.
Stejně jako u kruhových staveb mohyl je pravděpodobné, že i některé z dlouhých mohyl nebyly původně užité k pohřbu, ale sloužily stejně jako jejich pozdější kruhové nástupkyně. Neobyčejnou příležitost k tomu si takové mohyly prohlédnout nabízí polská lokalita Lupawa.
Lupawa
Dvě archeologické lokality s pozůstatky neolitické megalitické kultury najdeme severně a východně od osady Lupawa, ležící na stejnojmenné řece (mimochodem i velice krásné pro vodáky). Obě místa jsou od říčky nedaleko a dá se předpokládat, že voda byla jedním z důvodů, proč tady oba mohylníky vznikly. Na obou najdeme jak dlouhé mohyly z období eneolitu, tedy z období „kultury nálevkovitých pohárů", tak i pozdější kruhové mohyly z období lužické kultury. Oba civilizační stupně dělí až 2000 let. To neomylně dokládá, že lokalita byla známa a využívána po tisíciletí. Dlouhé neolitické mohyly dosahují délek až šedesáti metrů a patří k nejstarším megalitickým památkám Polska. V 70.tých letech minulého století tady proběhl archeologický výzkum, mohyly byly rozebrány, kamenné ohrady mohyl byly odkryty, nálezy zdatovány a odvezeny. Důležité je, že naleziště nebylo zakryto a zasypáno tak, jak je to běžné dnes. Nám to nabízí neobyčejnou příležitost se dotknout a nacítit skutečnou a původní stavbu, a ne jenom její rekonstrukci, nebo dokonce pouhou napodobeninu, novodobě vytvořenou nad původním půdorysem. V Lupawě skutečně vidíme zbytky původních lichoběžníkových ohrazení a dokonce i kameny skříňových hrobů v původních pozicích. Co na tom, že vykopávky jsou zarostlé vegetací a některé kameny už zřejmě i novodobě popadané. Lokality v Lupawě nepůsobí tak efektně jako rekonstruované mohyly v Sarnowu, kam se podíváme příště, přesto jsou daleko autentičtější a energeticky čitelnější. Některé ohrazení stále plní svůj účel a vyvolávají energii „plotu" oddělující mohylový prostor od okolí. Naopak jiné mohyly jsou natolik poškozené, že tato energie „vyvanula". Mezi kameny v ohraničení mohyl najdeme řadu aktilitů, doplněných prostým stavebním materiálem. I tady (stejně jako u kruhových mohyl) je tato kombinace typická. Zdá se, že aktivní kameny byly v ohradě rovnoměrně rozloženy a meziprostor byl doplněn stavebními kameny (nebo i dřevem) bez energie. Opět se zde potvrzuje, že vnímání aktivity kamenů bylo podmínkou funkčnosti hrobové stavby.
O důvodu, proč byly tyto neolitické mohyly stavěny v podobě protáhlých lichoběžníků, můžeme jenom spekulovat. Tady v Lupawě jsou mohyly (grobowce) postaveny v různých směrech, nectí tedy nějakou orientaci. Pohřby byly často žárové, ale našly se i skelety. Mě při pohledu na lichoběžníky ohrad mohyl vytanula v mysli představa voru. Svážete-li kmeny stromů do voru (pltě) užšími konci klád k jedné straně, vznikne přesně takový tvar. Vory jistě patřily k těm úplně nejstarším prostředkům a způsobům plavby. Myšlenka, že dlouhé mohyly mohly původně být jakousi nápodobou „lodi mrtvých", podporuje i existence jiných kamenných staveb v podobě lodí (i z doby Vikingů). Navíc se dá často vysledovat poloha mohylníku ve vztahu k nedaleké řece. Jiří Škaloud (pokračování)
|
|
|
