|
Polské pyramidy (pokračování)
Sarnowo Pokud je mohyla bez nálezu pohřbu, dává nám to prostor ke spekulacím o jejich jiném využití. Využijme analogické situace z řady mohylníků s kruhovými mohylami (viz Odry, Grzybnica, Leszno). Tam se nalezly kruhy kamenů (kromlechy), které evidentně nejsou jakýmsi pozůstatkem rozpadlé mohyly a nejsou ani „rozestavěnou" mohylou, která snad nebyla dokončena. Nikdy nesloužily jako hrobky, přesto jsou obklopeny mohylami s pohřby významných členů kmene. Jsem přesvědčen, že tyto kromlechy sloužily k jiným účelům, ať už prostému rokování rady starších, nebo k jiným posvátným, astronomickým či obřadním rituálům. A proč byly na mohylovém poli? No protože mrtví patřili (a měli by patřit i dnes) k radě moudrých stařešinů stejně tak jako ti živí. Tak aby to na porady neměli daleko  . Současně se tu s úctou k mrtvým objevuje i snaha je nepustit do okolního profánního života. Proto bývají kameny kromlechů i dlouhých mohyl plné ochranných energií hranic a zábran. Je lepší na „esoterické" a magické obřady využít domácí prostor zemřelých předků, a pokud možno nepustit nikoho nepovolaného ani dovnitř ani ven... To ostatně platí dodnes, a mnoho z lidí, navštěvujících takovéto lokality s dosud platnými a funkčními ochranami, platí za svou zvědavost, necitelnost, nepochopení, neúctu a neznalost. Nepodceňujme sílu takových ochran, ať už jim říkáte ochrana nebo kletba... Toto platí o velkém množství megalitických památek, které tak rádi navštěvujeme, a odkud odjíždíme často zmateni, plni otázek a pochybností, někdy se zklamáním, jindy plni emocí a inspirací. Jejich vliv se projevuje skrytě, „esotericky", ať to chceme nebo nikoliv. Taková místa nás proměňují, a ne vždy musí jít o proměny prospěšné.
Lokalita Sarnowo je velice dobře zdokumentovaná. Patří k jádru kujavského osídlení. Nedaleko najdeme další známé lokality - Wietrzychowice a Gaj. Probíhaly tady opakovaně vykopávky už od roku 1950. V Sarnowu bylo zdokumentováno devět mohyl a dokonce byla nalezena i původní osada lidu nálevkovitých pohárů. Mohyly byly důkladně rozebrány a následně zrekonstruovány do předpokládané původní podoby. Všechny zdejší mohyly míří svým rozšířeným koncem směrem k severovýchodu. Hlavní pohřby jsou orientovány podle osy mohyly. Snad není náhodou, že všechny mohyly míří nejbližším směrem k řece Visle, tekoucí ve vzdálenosti jednodenního pochodu. Bohužel řada kamenů byla poničena v období první světové války, kdy se kámen používal na spravování cest, takže rekonstrukce jsou pouze přibližné. Ve zdejších mohylách byly nalezeny pohřby jednoho až pěti lidí. Dá se rozpoznat hlavní a původní hrobové místo poblíž rozšířené báze. Tam je vždy pohřeb muže, v několika případech doprovázený i skeletem ženy v samostatném hrobovém místě. Tento hlavní pohřeb byl zhruba v úrovni původního povrchu a byl pokryt vrstvou kamenů a až později zasypán mohylou. Vrstva malých kamenů tak po jistou dobu tvořila jakési dláždění uvnitř ohraničeného prostoru. V tělese mohyl je několikrát doložen i sekundární pohřeb dalších osob z pozdějších dob, kdy už mohyla stála, včetně pouhého uložení kostí zemřelých z jiných míst. Zdá se, že původní podoba staveb byla jiná - jednalo se pouze o vymezený prostor, ohraničený kameny a kůly, coby jakýsi „dům nebo loď mrtvých". Uvnitř pravděpodobně byla dřevěná chata, kam se snad ukládala těla zemřelých. Významná osoba pak byla pohřbena do země v přední části tohoto prostoru. Hrobová místa jsou často zdobena zvláštními kameny a štěrkem vápence nebo vrstvou jílu odlišné barvy. Zajímavé kameny jsou i součástí milodarů. Zejména vápenec byl nějakým způsobem považován za důležitý symbol. Těla ležela přímo na kamenech či vrstvě písku. Kult kamene je zde skutečně znatelný. Ale opět se vnucuje otázka, kde jsou pohřby a kosti ostatních členů komunity? Je jasné, že dochované pozůstatky patří jen nepatrné části populace. Často se hovoří o pohřbech náčelníků či vládnoucí honoraci, ale což když je to jinak? Spíš bych se přikláněl k myšlence o pohřbech šamanů či kněžích daného kultu doby kamenné. Kámen byl (a je) symbolem Země, byl (a je) posvátným darem matky Země a byl středobodem doby kamenné. Pohřeb do nitra Země spolu s kameny je návratem těla do náruče matky. Ale pak přišel neolit, který byl dobou přechodu k zemědělství a to se jistě projevilo i na změně myšlení a prováděných rituálech. Nad kamenem zvítězila úrodná zem a hlína. Snad tady můžeme spatřovat důvod zasypání „starých" pohřebních lodí mohylami hlíny a písku.
Energetické působení zdejších mohyl je slabé. Jsou velmi působivé napohled, ale jsou to pouhé rekonstrukce. Pravděpodobně řada těch nejsilnějších kamenů zmizela a ochranné funkce s nimi. Většinou jde skutečně jen o hromady hlíny a kamení. V galerii na pravo dole jsou fotky doplněny snímky z Wietrzychowic, kde rekonstrukce proběhly v roce 1967. Na snímcích je jasně patrný "vstup" vydlážděný kameny. Jiří Škaloud
|
