Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Pyramidální energie léčí trenéra i jeho koně

Když se jednoho předjarního dne blížíme ke statku na svazích kopce Vladař, první, kdo nás spatří, jsou koně. A není divu, vždyť na téhle farmě žije a pracuje momentální „vladař" českých dostihů, Josef Váňa. K jeho úspěchům možná přispěly i novodobé pyramidy.

V příkopech se ještě kupí tající hromady, ale louky v ohradách už jsou bez sněhu a na koních je vidět, jak jsou spokojení, že konečně svítí slunce. Řehtání se nese údolím. A když se chvěje zem, jak se kolem vás žene stádo koní, sevře se hrdlo snad každému. Energie běžícího stáda je úžasně silná a strhující. A protože si sem přijíždíme povídat o energiích koní i lidí, byl tohle jistě ten nejlepší začátek. Ani na dvoře statku to není o moc jiné. Stejně tak jako z pastvin cítíme i tady jakýsi neklid. Zdejší prostředí burcuje a provokuje. O to větší překvapení na nás čeká ve stájích. Jsou oázou klidu a pohody. Člověk tlumí automaticky hlas, aby ten klid nerušil. Kontrast je velice zřetelný. Důvod je zřejmý - stáje jsou přece určeny k odpočinku. Ale jak je možné to tak razantně oddělit?   

Lidský rozum s koňskou silou

Josef Váňa se na mě dívá a moc trpělivosti v něm není. Má v sobě neklid, temperament, výbušnost, odhodlání i vůli. A může to být jinak u člověka, který tak úspěšně spojil svůj život s koňmi a s dostihy? Jeho autoritu uznávají nejen lidé v jeho okolí, ale zcela jistě i jeho koně. Neboli koníci, jak on sám říká. Ale koníci nejsou žádní domácí mazlíčci, jsou to inteligentní, hrdá a svébytná zvířata. Někdy také vzpurná, jankovitá a nafoukaná. Fyzicky jsou daleko silnější než my a dobře to vědí. Chcete-li tedy získat jejich stoprocentní výkon, musíte je naučit poslouchat, a také je nějak přesvědčit, že se jim vyplatí spojit jejich sílu s vaším rozumem. A to nejde jen tak samo od sebe. Buď to v sobě máte, anebo ne. Josef Váňa „to" v sobě má, o tom netřeba pochybovat.

„Chcete-li být profesionál a jezdit stovky koní, nemůžete si dovolit mít k nim nějaký citový vztah," říká. Nechce se tomu věřit, ale pak si uvědomíte realitu dostihů - koně patří majitelům, kteří si nějakým způsobem volí své trenéry i jezdce. Navíc koně stárnou a odcházejí. A trenér je často ten, kdo musí rozhodnout o utracení zvířete, které se třeba zraní. Citová vazba je opravdu komplikací a luxusem. Ale přesto - sednout na hřbet koně a riskovat jeho i svou kůži, znamená spojit lidský mozek s koňskou silou. Dodávat zvířeti víru, naději i energii ve chvíli, kdy propadá malomyslnosti a panice, a brát si jeho energii a sílu ve chvíli, kdy propadáte malomyslnosti a slabosti vy sami.

Špičkoví koně ve škodlivých zónách

K dosažení těch nejvyšších úspěchů nestačí být jen dobrý, musíte být v tu chvíli nejlepší. A právě snaha dopřát zvířatům ty nejlepší podmínky spojila na statku Josefa Váni dvě zdánlivě odlišné věci - koně a pyramidy.

Tento příběh začíná vlastně už před několika miliony let, v třetihorách, kdy celému zdejšímu území vládnul stratovulkán Doupovských hor a kopec Vladař byl jedním z bočních svahových kráterů. Dnešní vrchol je čedičovým pozůstatkem sopky a projevují se tu záporné magnetické vlastnosti místních vulkanitů. Z geologické zvláštnosti vyplývají potíže koníků Josefa Váni. Jinak řečeno - vzniká tady velké množství silných magnetických anomálií, neboli geopatogenních zón, jejichž energie živým tvorům příliš nesvědčí. Poruchy magnetického pole, výrony škodlivých plynů, radioaktivita a další vlivy se projevují zvýšenou nemocností, únavou a ztrátou životní energie. Stavět v takovéto oblasti domy pro lidi je poněkud nebezpečné a stavět tady obydlí pro zvířata je snad ještě horší. Na rozdíl od nás lidí si totiž zvířata na tyto jevy stále uchovala citlivost. Skot, jelení a srnčí zvěř, samozřejmě i citliví koně dobře vnímají poruchy magnetického pole. A když mohou, snaží se jim vyhnout. Stojí-li stáj na geopatogenní zóně, jsou koně neklidní a nespokojení, potí se, v noci si neodpočinou, ztrácejí vitalitu i temperament. Chovat koně na špičkové úrovni a dostat je do té nejlepší kondice je v takových podmínkách skoro nemožné. Ale jak podmínky změnit? Odpověď Josefa Váni je překvapivě jednoduchá - pomocí pyramidální energie.

Kužele nepotřebují světové strany

A tak se jednoho dne na statku objevil Václav Blažejovský, který se pyramidami už dlouho zabývá a zjistil jejich pozitivní účinek i na deaktivaci patogenních zón. Navazuje tak na práci ing. Drbala, který pyramidální energie popsal už v padesátých letech a dokonce si nechal jejich aplikace i patentovat. Místo jehlanu s tvarem klasické egyptské pyramidy používá dnes Blažejovský kužele. Nicméně říká jim stále pyramidy, i když přísně vzato kužel „pyramidou" není. Kužele prý fungují ještě lépe než jehlany, navíc jejich výroba je snadnější. Největší jejich předností ale je, že nemusí být orientovány přesně podle světových stran, což klasický jehlan vyžaduje. To se ukázalo být velkou výhodou, jelikož vinou magnetických anomálií ukazuje kompas na svazích Vladaře pokaždé někam jinam. Určit světové strany je tady obtížné. U kuželů tento problém s orientací odpadá - jsou symetrické a mohou tedy viset volně ve vzduchu i na jediném lanku.  Možná, že poprvé ještě Josef Váňa pochyboval, zda ty podivné plechové trychtýře mohou něco dokázat. Ale i tady projevil svůj dobrý odhad. „Říkáš dva? Dáme tam čtyři," pronesl prý. A zakrátko se ve stáji u stropu objevily čtyři plechové kužele. Koně se v boxech kupodivu zklidnili a jejich kondice se začala podivuhodně zlepšovat.  

„Mám tu stání, kde vydržel jen jeden koník, který byl i tak trochu pošuk," říká Josef Váňa. „Jiného jsme tam prostě nemohli dát. Kříží se tam tři zóny, koníci to jednoduše nesnesou. Od té doby, co jsou ve stájích ty pyramidy, je to ale mnohem lepší."  A věřte, že mluví o osobní zkušenosti - Josef Váňa není člověk, který by se nechal jen tak ošálit nějakým výmluvným šarlatánem prodávajícím iluzi. Dnes pracuje s virgulí i on sám, je schopen sám detekovat geopatogenní zónu, změřit velikost koňské aury i poznat její změnu po chvíli pod léčebnou pyramidou. I tu tady totiž mají.


Urychluje léčení, blokuje infekce

Kromě menších kuželů ve stáji tady visí v hale i jeden obrovský, pod který se vejde celý kůň. Kužel je zavěšen přes kladku na ocelovém laně a elektrickým vrátkem se dá zdvihat. Zvíře se zavede do speciální ohrádky a kužel se opatrně spustí dolů tak, aby účinek pyramidy byl optimální. Zpočátku si lekaví koníci museli na tuhle proceduru zvykat, ostatně i pro člověka je to docela zvláštní pocit, když stojí pod obrovským kovovým kuželem. Trochu vám šumí v uších, asi jako když si přiložíte k uchu lasturu. Přestože stále vidíte okolní halu, svět je najednou tak nějak daleko - jakoby za sklem, obklopuje vás zvláštní ticho a klid. Tahle velká pyramida se používá hlavně při rekonvalescenci koní. Pyramidální energie nějakým záhadným způsobem významně urychluje léčebné procesy, blokuje infekce a zabraňuje zánětům, doplňuje energii a odstraňuje únavu a bolest.

Když funguje pyramida na zvířata, jistě nikoho nepřekvapí, že stejné je to i u lidí. A tak není žádnou raritou uvidět pod pyramidou sedět i Josefa Váňu a další jezdce. Před každým významným dostihem absolvují stání pod pyramidou i zdravá zvířata. Jejich vitální energie se zvětšuje, což se projeví na velikosti jejich aury. Dobrá šance pro sázkaře: naučte se měřit velikost koňské aury a máte zaručené tipy na vítěze!   

To, že kužele opravdu fungují, dosvědčují hlavně koně sami. Od té doby, co ve stájích „nové pyramidy" visí, se koně viditelně zklidnili. Jistě nikdo nebude podezřívat Josefa Váňu, že by skutečný stav koní nepoznal. A že nikdo neví, jak vlastně pyramidy fungují, s jakou pracují energií, když fyzikové jen nevěřícně krčí rameny? A komu vadí, že to nevíme...

Fenomenální úspěchy ve Velké pardubické

Energie Váňových zvířat je zřejmá, jejich temperament i kondice na skvělé úrovni, chuť závodit obrovská. V poslední Velké pardubické vyhrál Josef Váňa už pošesté, tentokrát v sedle Tiumena. A nezapomeňme i na tři druhá a tři třetí místa. Loni měl ze své stáje v první pětici koní ještě dvojnásobnou vítězku a rekordmanku trati, kobylku Sixteen v sedle s Josefem Bartošem, kteří skončili na druhém místě. A Pocci byl na pátém. Od roku 2006 byli všichni vítězové Velké pardubické trénováni Josefem Váňou. Legendární už je i vitalita a „nezničitelnost" samotného Váni, jeho naprosto neuvěřitelná schopnost a rychlost regenerace po zraněních. A na úspěších trenéra i jeho koníků se zřejmě mohutným dílem podílí i pyramidální energie.

Vyšlo tiskem v časopise Nová Regena 5/2010,

Jiří Škaloud

Foto: Libor Domas

 

Krajina pod Vladařem
Bohuslav (Váňov)
Takhle ho známe všichni
Takhle už méně..
Josef Váňa s autorem článku.
Pyramidální kužele ve stájích
V. Blažejovský a J. Měrka
Léčivá pyramida
Princezna Sixteen, jen kvete..
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart