Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Pramen Brusnice, zvaný Vojtěška    Břevnovský klášter s kostelem sv. Markéty

Od letohrádku Hvězda jsme prošli oborou a místní zástavbou Petřin a Markéty, abychom starou cestou kolem břevnovského hřbitova došli k cíli našeho putování - k prameni Vojtěška se stejnojmenným altánem v zahradě Břevnovského kláštera. Podle pověsti sešli se u studánky kníže Boleslav II. z vládnoucího rodu Přemyslovců a sv. Vojtěch, druhý český biskup z rodu Slavníkovců. Oba měli podobný sen, v němž viděli silný pramen studené vody ve studánce s břevnem. Uposlechli společnému vnuknutí a založili poblíž studánky klášter.

Skutečnost se nijak neliší od jejich snu. V roce 993 přivedl sv. Vojtěch z Říma dvanáct mnichů a pomohl jim založit první mužský klášter v Čechách ku cti sv. Benedikta.

Z jiného úhlu pohledu se můžeme na nynější areál Břevnovského kláštera podívat jako na bývalý druidský háj, s pramenem a s posvátnými stromy. On totiž okolní terén a situace pramene v malém údolíčku k tomu vyloženě vybízí. Pramen vytváří potok Brusnici, protéká pod klášterními budovami, protéká Jelením příkopem pod Pražským hradem a vlévá se do Vltavy pod Strakovou akademií. Celé údolí se nachází pod mohutným kopcem, který chrání i areál kostela sv. Markéty a kláštera v Břevnově. Údolí je prostoupeno živými prameny a přírodními bytostmi, vytvářejícími zvláštní atmosféru. Genius loci je zde cítit skoro na každém kroku. Pramen čisté vody i potok se podílel na přirozené ochraně ostrohu Pražského hradu, aby poté vyústil do Vltavy.

K úvahám nad posvátností místa a i nad pramenem jako takovým, se nám tady nabízí, dalo by se říci i vnucuje, ne příliš vzdálený pohled, kdy křesťanští benediktinští mystici (jacísi novodobí druidové) programovali vyvěrající pramen Brusnice (pod názvem Vojtěška) a určovali tak budoucí úlohu vody s vědomím, že tyto informace budou zesíleny o sílu Matky Země, aby donesly v plné síle své takto nabyté informace do okolí Pražského hradu v podobě potoku Brusnice. Snad bylo jen v dobrém úmyslu, přenechat tomuto sídelnímu místu českých knížat něco ze síly nejen starých druidských znalostí, ale také i z moudrosti Matky Země.

Síla vody je nezměrná a bohužel, moderní člověk ne vždy toto má na paměti. Uvědomujeme si to? Uvědomujeme si sílu vody a její schopnosti absorbovat do sebe naše myšlenky? Nejenom ty dobré, ale i ty zlé, destruktivní, které činí vodu mrtvou či jedovatou hmotou, a ne živoucím organizmem, jak tomu bývalo dříve. Zde nezbývá než poděkovat našemu nejpřednějšímu světci, sv. Vojtěchovi, že s trpělivostí jemu vlastní bdí nad pramenem Vojtěšky, pojmenovaným ku jeho slávě, a dbá na to, aby se tento pramen a celý potok Brusnice stal živoucím organismem s vírou a odkazem našich předků tak jako kdysi.

Dnes v místě pramene Brusnice (Vojtěšky), stojí letohrádek Vojtěška s kaplí s fragmenty původní románské klenby a sochami světce i knížete. Současná podoba letohrádku pochází z období let 1722 - 1725, kdy probíhala barokní obnova kláštera. Tato stavba, citlivě posazená nad pramen, ladí s celkovým duchem místa prameniště i zahrady kolem Břevnovského kláštera.

Břevnovský klášter je druhým klášterem v Praze a prvním mužským klášterem. Již od svého vzniku slouží řádu benediktínů. Současný barokní vzhled je z 1. poloviny 18. století, kdy probíhala přestavba původního kláštera poničeného husity. Chrám sv. Markéty byl vystavěn v letech 1708 - 1715 podle projektu Krištofa Dienzenfofera a je vyzdoben malbami od Jana Jakoba Steinfelse z let 1719 - 1721. Oltářní obrazy jsou dílem Petra Brandla. Na výzdobě se podílela i řada dalších významných umělců své doby.

V neposlední řadě nesmíme zapomenout se zmínit o kryptě Břevnovského kláštera, pod presbytářem chrámu sv. Markéty. Toto neméně zajímavé místo je před zraky návštěvníků kostela skryto, ale lze ho spatřit při prohlídce kláštera. Byly zde objeveny zbytky románské trojlodní baziliky z kvádříkového zdiva se sloupy a krychlovými hlavicemi z původního klášterního kostela a také stopy ještě starší dřevěné stavby - snad původního kostelíka založeného svatým Vojtěchem. Památky byly zachovány ve vynikajícím stavu díky zavážce starší stavby až do výše šesti metrů při vyrovnávání terénu na současnou úroveň. Románská stavba byla jednoduše zavezena zeminou, a tím bylo umožněno zachování cenných architektonických pokladů do dnešních dnů. 

Plně doufám, že nejen naše činy, ale i naše myšlenky, si víru, spokojenost a pochvalu od našich předků plně zaslouží.

Libor Domas

foto: autor a Jiří Škaloud 

Břevnovský klášter
Kostel sv. Markéty
Pavilon Vojtěška
Prameny v dnešní podobě
Interier pavilonu.
Klenba nad vodou
Pohled vzhůru
Vykopávky pod kostelem sv. Markéty
Románská bazilika
Stopy první dřevěné stavby kostela
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart