Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Úhel pohledu.

Voda zurčí, omývá kořeny a ráčci si lebedí, neb v naší zemi již zas mohou žít a mít rodinky. Je to nádhera a záleží na každém z nás, jak se bude žít na této planetě. No ano, již jsem to také slyšela tisíckrát, ale až teď to žiji, prožívám, cítím. Vrací se ke mně odpovědi - možná to bude tím, že jsem se začala ptát sama sebe a ne ostatních. Neboť kolik lidí, tolik názorů na jednu věc. Je to úhel pohledu, neb každý jsme nádherný solitér, a každý jsme jinak daleko od světla. Toto mě přišlo při malování automatické kresby. Potřebovala jsem se na papír podívat za ,,světla'', tak jsem kresbu dala před svíčku a podle toho jak jsem se přibližovala a oddalovala, vynikly na papíře různé detaily. V tu chvíli jsem věděla, že s námi lidmi je to taky tak. KAŽDÝ VIDÍME PODLE TOHO, JAK DALEKO JSME OD SVĚTLA. Pak i naše názory se pochopitelně liší. Záleží na stavu mysli. Možná, že je to mnohem složitější, ale mně to dalo jiný náhled na lidičky. Snažím se na nich všímat toho krásného, neb všichni jsme aspoň trochu krásní, a všichni máme na čem pracovat. Děkuji za všechno, co den přinese, i když někteří v mém okolí začínají být se mnou nespokojení, a žádají, abych se vrátila a byla jako dřív. Já jim to neumím vysvětlit, aby to pochopili. Přeji všem nahlédnout na cestu ,,světla". A překážky?! Ty překáží jen do té doby, než na nich začneme pracovat - pak se rozplynou, nebo je zameteme, anebo ony zametou s námi. Vše je vývoj (stav mysli) a úhel pohledu. Děkuji za vše.

pápá

Vlaďka Brzobohatá 

designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart