Hloh u Bítovánek

● Mistr magie a průvodce okolních míst ●

Hloh, Crataegus, bělotrn. Popsáno je na tisíc druhů, vesměs hybridů, tohoto rodu. Hlohy patří mezi nejpřizpůsobivější a nejtvrdší dřeviny. Listnaté trnité keře, nebo menší stromy velmi dobře snášejí silné větry, nadměrnou vlhkost stejně tak jako velké sucho. Jeho bílé a vonné květy se otevírají v rozmezí května až června, aby se pak změnily v červené plody. Hloh byl našimi předky často vysazován jako hraniční strom nebo v živých plotech. Dřevo hlohu se díky jeho vlastnostem a struktuře používalo k výrobě dýh a nábytku. Květy a plody (malvice) k přípravě likérů, vín a rosolů. V léčitelství i zdravotnictví slouží a pomáhají při léčení srdečních chorob a úpravách krevního tlaku. Optimalizují využívání tělesné energie. Hloh může srdeční puls zpomalit, ale i naopak posílit. Posilující, či zklidňující efekt, potvrzený výzkumy, se dostavuje velmi rychle, zhruba do jedné minuty. Tento účinek na člověka má hloh i na duchovní a emociální úrovni. Napomáhá v nás probouzet snášenlivost a lásku k bližnímu. Zbavuje srdce negativních nánosů a stimuluje projevy odpuštění. Značí jednotu ženského a mužského principu. Magické Spojení Venuše a Marsu.

V symbolice tato léčivá rostlina-strom patří vílám a představuje cudnost a plodnost. Poskytuje ochranu svatbám a jako květina svatební byla dříve ve velké oblibě. V antickém Řecku byla atributem boha svateb Hymena a ve starém Římě bohyně Flory. Staří Germáni používali habr a hloh k ohrazování míst lesních svatyň, či jako jejich strážce. Dle keltských legend Bohyně hlohu kdysi kráčela pustým Vesmírem a z jejích stop z bílých okvětních lístků hlohu se pak stala Mléčná dráha. Z ranného středověku se dochovalo mnoho talismanových zvyklostí a zaříkávadel, ve kterých hraje hloh svou kouzelnou roli. Glastonburský hloh je zahalen pověstí, podle níž vyrostl z berly Josefa z Arimatie (žáka Ježíše, jenž si u Piláta vyžádal Kristovo tělo, aby jej pohřbil do „svého nového hrobu"), sám pak krátce po ukřižování Ježíše odcestoval z Jeruzaléma do Británie. V posvátných chetitských textech, asi 1500 př.n.l. se od tohoto stromu vyprošuje, aby kdo, než projde jeho branou...zahnal všechno nečisté a špatné, ba i zlobu boží, než vkročí do svatyně. Po celá tisíciletí byl tento strom zastoupen při oslavách jara i rituálech sklizně a svatebních obřadech. Byl považován za posla léta, jako strom Bílé bohyně(ní). Symbol hlubokého mystického spojení, které zajišťuje plodnost a dobrou úrodu pro nastávající rok, stejně tak jako i lásku a úctu lidí k přírodě. Posvátný sňatek nesmrtelné Královny, absolutní moci Země se smrtelným králem. Dnešními slovy řečeno, ekologický přístup se silnou ekonomikou.  

Památný hloh u Bítovánek, hloh obecný, crataegus laevigata, česky též hloh dvousemenný, se nachází mezi městy Chrudimí a Chrastí ve vesnici Bítovánky, která je součástí obce Bítovany. Tvoří jej jeden samostatný a tři srostlé kmeny. Není jasné, jak je starý, ale s obvodem kmene v průměru okolo 308 cm a výškou 12 m patří mezi tři nej... v ČR, zasluhující velkou ochranu a pozornost. Mnohé ví, mnohé se naučil a stále učí. Vidí, cítí a slyší na tři míle daleko a má mnoho zajímavých okolních sousedů a míst. Ač stojí u silnice u rybníka jménem Eliška, nedaleko autobusové zastávky, energie místa i samotného stromu jsou velmi zajímavé a silné, odpovídající jeho funkci a poslání zde na Zemi. A jak to tak bývá u většiny starších hlohů, funguje zde vortex, krásné spirálovité propojení nahoru i dolů, dolů i nahoru. Strom již pomalu dožívá, ale jelikož se nejedná o žádný malý keřík, i energetický vír dosahuje průměru slušných deseti metrů. A jeho poselství: „Tolerance a harmonické propojení obou principů vede k čisté auře nového života". Asi jsme si padli do oka, protože po nějaké době nás posílá dál, jako milý i smutný průvodce zdejší krajinou. Skoro přesně východním směrem, pár kilometrů k obci Horka. Nedaleko za obcí za Horeckým rybníkem je Kaple sv. Václava. Byla postavena za biskupa Václava Košína v letech 1721-1731. Chrastecký kněz Lichtenberg ji nechal v roce 1843 vyzdobit obrazem s českým patronem země, po jehož boku stáli dva andělé. V rohu kaple pak byla vyobrazena Panna Marie, rovněž s dvěma anděly. Pod kapličkou se pak nachází, či spíš nacházel pramen dle legend zázračné a léčivé vody. Chceme předat poselství od stromu pro vodu a díky předchozím referencím poslouchat další úžasný příběh o koloběhu stvoření a zániku na této planetě. O úžasné jízdě zvané život. O radosti, tvoření a přeměně. O časech rituálů, bez kapličky nad hlavou. Voda však nikde, kaplička zdevastovaná, místo zpustošené, nepřístupné, totálně zarostlé. Matka Země si bere zpět své dary, na které člověk zapomněl, jako by se ze zdejší krajiny ztratil dobrý hospodář i duchovnost. A poselství zdejšího místa a vyschlého pramene? „Teď je to realita, skutečnost, ale žiji nadějí, že přijde čas, kdy pochopí člověk a přijde zas". I čeká nás ještě jedna cesta k uzavření mise, jak v té pohádce o slepičce a kohoutkovi. Zprávu od vody předat kamenu a do Podlažic je to jen kousek, mírně severně kolem rybníka k zajímavé archeologické lokalitě. Pozůstatky zaniklého benediktinského kláštera, který nechal založit před r. 1159 šlechtic Vrbata a který v r. 1421 vyplenili husité.  Dnes místo zdobí barokní kostel sv. Markéty Antiochijské (velkomučednice, popravena r. 304) z let 1696-1721, kdy byla sakrální stavba vysvěcena. Nejchudší klášter v Čechách se dostal do širokého světového povědomí počátkem 13. století jako místo pobytu autora Kodexu světa, Codexu Gigas, nebo zvučněji Ďáblovy bible. Unikátní a největší rukodělná kniha na světě s vyobrazením skoro půl metrového ďábla se dnes nachází v Královském muzeu ve Stockholmu. Když tu tak stojíme, všechny je vidíme, ty meditující a na sobě tvrdě pracující mnichy, z Břevnova, Broumova, zapomenutého ostrova sv. Kiliána u Davle (viz.web) i ty ze zapomenutých Podlažic. Až do té doby, než se náboženství smísilo s politikou a vzniknul smrtící koktejl neporozumění, chtění i nechtění. Ne hlavou, ale srdcem je stále živé poselství zdejších benediktinských mnichů, „Ora et labora".

A až teď ho vidím - u vstupu do areálu bývalého kláštera stojí, kdo jiný, než krásný junácký hloh. A až teď jsme oba pochopili naše dnešní putování.

Od hlohu k hlohu... od starého k staršímu☺