|
Mandloně
● Praha - Petřín ● Hustopeče u Brna ●
Mandloň, Amygdalus. Tento rod zahrnuje okolo 40 druhů keřů a stromů, koncentrovaných převážně ve střední a jihozápadní Asii. V Iránu se nachází asi 15 druhů, v Izraeli rostou tři druhy, dva se sladkými semeny a jeden se semeny hořkými. V židovské tradici je často zmiňovaný druh A. Communis, jako středně velký, divoce rostoucí strom, kvetoucí od poloviny února do poloviny března. Pod měkkou slupkou plodu se pak nachází tvrdá pecka, která chrání své semeno, vlastní mandli. Žluknutí oříšku zamezují antioxidanty obsažené v hnědém osemení, kterým je oříšek kryt. Lidé a následně potravinářský průmysl začal využívat a využívá kultivary mandloně obecné Prunus amygdalus. Sladké mandle P.amygdalus dulcis, které mají oválný tvar, sladce voní a mohou se konzumovat syrové. Hořké mandle (P. a. amara) jsou menší a špičaté, hořké až svíravé chuti. Mohou obsahovat až 4 % glykosidu amygdalinu, který se po strávení štěpí na jedovatý kyanovodík. 7 - 10ks syrových hořkých mandlí může dospělým způsobit velmi vážné následky, u dětí mohou být až fatální. Kyselina se varem či v troubě vysokou teplotou odstraní. Pozor však na mandlový olej používaný v kosmetice, získávaný lisováním, bez tepelné úpravy. Velice příbuzným tomuto rodu je také slivoň švestka (Prunus domestica), broskvoň (P. persica), meruňka /P. armeniaca), nebo třeba třešeň - sakura (viz. web).
Mandlový olej pro své zjemňující, změkčující a pleť vyživující účinky je jedním z nejpoužívanějších olejů v kosmetickém průmyslu. Sladké mandle jsou pak významným zdrojem hořčíku, vápníku, draslíku, bílkovin a vitaminu E. Čímž napomáhají při konzumaci 10 kusů oloupaných mandlí denně k stabilizaci hladiny cukru v krvi, posílení nervového systému a dodávají nám energii. V ajurvédské medicíně pomáhají vyrovnat celkový tělesný energetický systém. Bílé květy mandloně symbolizují čistotu a dokonalost. Od počátku civilizace jako jedny z prvních rozkvetlých ohlašovaly příchod jara, byly znakem Bílé bohyně. Semitský výraz pro mandloň, amygdala, má svůj původ v sumerském ama ga, což v překladu znamená Velká matka. Ve starém Izraeli, ještě do náboženských reforem v r. 621 př. Kr. byly zcela běžné mandloňové svatyně. Pro Peršany to byl Nebeský strom představující skrytou pravdu, panenství a božskou milost. Pro Frýgijce byla mandloň stvořitelkou všeho na Zemi. Izraelité v ní spatřovali Strom života. Áron i Mojžíš měli hůl z mandloně, o které se hovořilo jako o holi Boží. V legendách se praví, že byla předávána od Adama přes Abraháma....až ji Josef přivezl do Egypta, kde ji pak získal Mojžíš. Pastýřské hole a berle křesťanských představitelů pak nejsou ničím jiným než pozdějším pokračováním této tradice. Umění a moudrost a znalost nástroje se však většinou v čase vytratili. Skutečná symbolika mandloně i hole, berle či hůlky nemá ve skutečnosti nic společného s úřadem a mocí, nýbrž s Božským mystickým světlem, které nás ale všechny zahrnuje stejnou měrou. V čínské kultuře je pak tento strom znakem ženské krásy a odolnosti. Jelikož na jaře kvete jako první je spojován i s bdělostí. V aramejštině prastaré pojmenování mandloně luz znamená v překladu světlo. Znamená však i obratel na spodním konci páteře-kostrč. Tedy dle prastarých učení východisko pro život, který překonává smrt. Vzniká tak i přímé spojení třeba na egyptský džed, na učení jógy a sil kundalini, nebo taoistické učení. Ve všech i dalších nejmenovaných případech je popisována energetická brána na základně páteře, kudy životní síla vstupuje do fyzického těla. Hebrejský výraz pro mandloň se pak dá přeložit jako Bůh se dívá, odkazující na všudypřítomné božství. V astrologii jsou tomuto stromu připojeny planety Venuše, Merkur a Mars. A ať nezapomeneme na blízké příbuzné i oni mají krásné vlastnosti. Švestka v Japonsku je symbolem štěstí, odvahy a ctnosti překonávající překážky a obtíže, stala se tak i emblémem samurajů. V Číně zas představuje dlouhý život, krásu a panenství. Broskvoň, v magii její dřevo zahání démony. Na Východě značí nesmrtelnost, radost, krásu a ženské půvaby. V buddhismu pak nese jedny ze tří požehnaných plodů. A třešeň-sakura, ta je symbolem člověka, který se rodí nahý.
V České republice nastal boom po druhé světové válce, kdy byly vysazovány mandloňové sady na Jižní Moravě. Nejznámějším místem jsou pak Hustopeče u Brna. Bohužel za socializmu vzaly sady za své. Dnes se jedná o velkou raritu, kdy sad o velikost 4 ha obnáší na 1 200 stromků mandloní. V první polovině března a po dobu pár dní zde můžeme spatřit unikátní podívanou na kvetoucí sad. Za tímto účelem zde byla vybudována i pozorovací věž. Sady i místní mandle byly dříve využívány firmou Zora Olomouc a následně společností Nestle k výrobě cukrovinek. Druhé unikátní místo se nachází v Praze na Petříně v Seminářské zahradě (17 ha) na místě bývalých vinic (viz. mapa). Zahrada byla od 17. století součástí klášterního komplexu řádu bosých karmelitánů. Po zrušení řádu v r. 1784 zde arcibiskupský seminář nechal zřídit ovocný sad. V roce 1927 přešla zahrada do majetku města a v r. 1930 byla zpřístupněna veřejnosti. Celý prostor má svého génia loci i tempori...a ty mandloně. Pokud je však chcete vidět kvetoucí, na prvního máje sem nechoďte, to už je pozdě, hlídejte si začátek března a užijte si to. Sami či s družkou, či druhem. Když sem zavítáte v jinou roční dobu, poznáte je podle čísel (ne moc vhodně zatlučených do stromků). Těm to ale kupodivu moc nevadí, jsou hodně nad věcí. O tom hovoří jejich energie i energie místa. Ukazuje se zde Krása, Duchovní rozvoj i Restart a přidává se Senzibilita. No prostě ukázkové místo na rozjímání, lásku, meditaci, či jen úchvatné výhledy na město a jeho hrad.
Radostné a lásky plné májové dny. I v dnešní době.
Petr a Vlaďka
P.S. Jelikož jsou Hustopeče daleko a na Petříně jsme byli až v květnu, použili jsme některé ilustrační a převzaté fotografie. Děkujeme autorům.
|
