|
Na okraji Vysočiny (1)
Podskála
Kostel sv. Jana v Podskále není neznámým místem, přesto i tady můžeme najít něco, co většině návštěvníků zůstane skryto. Kostel je spojen s existencí nedalekého Podlažického kláštera, kterému věnoval pozemky (včetně toho zdejšího), vladyka Vrbata. Ten měl být údajně pohřben v kapli na místě dnešního kostela, kterému se proto lidově říká „U svatého Vrbaty". Mniši se tady pravděpodobně usadili ještě předtím, než vznikl klášter v Podlažicích a údajně zde kdysi těžili z náplavů i zlato.
Jsou místa, která míjíme bez zastavení, a pak jsou i taková, která na nás zapůsobí. Někdy ani nevíme čím, ale donutí nás zastavit, rozhlédnout se a říct si - ještě je tady na Zemi krásně. Takové kouty země jsou tak nějak vyvážené - vše má své místo, všeho je tak akorát. Nic nepřebývá, nic neschází. Jedním z takhle vyvážených míst je i romantické zákoutí kolem tohoto kostela.
Osadu Podskála obtáčí potok Žejbro. Bývaly tu i malé lázně, využívající prameny léčivé vody. Dnes je jeden z mála dochovaných pramenů zdevastován a čeká na obnovu. V prameništi se těžilo dřevo a pramenná jímka je poničená padlými kmeny a traktory. To je snad jediná skvrna na obrazu zdejšího místa. Vysoká a rozpraskaná opuková stěna nad pravým břehem Žejbra je jako ruka Země položená kolem ramen přítelkyně řeky. Útulný kout země, kde nikdy nefouká tak studeně jak jinde. Úhledný barokní kostel a bývalé lázně jsou schovány před lidmi i časem. Předválečná popularita zdejší zázračné vody zmizela v historii a zapomenutí, připojila se k pověstem o místním poustevníkovi, kterým býval údajně sám hodinářský mistr Hanuš, geniální tvůrce pražského orloje. Tenhle pán se sem po oslepení zločinnými Pražáky měl uchýlit k dožití svého bědného údělu. Zázračná voda mu nepomohla a tak zůstal slepý až do smrti. Kdo ví, jak to bylo, jisté je asi jen to, že pokud tady v tomhle závětrném koutě zavřete oči, obklopí vás hlučné ptačí ticho spokojené přírody, podbarvené bublajícím šepotem, kterým se voda dohaduje se skálou. Když tady zavřete oči a otevřete náhon do své duše, příval tohoto klidu vám vhrkne až do turbíny srdce a zbourá vaše chatrné protipovodňové zábrany. Srdeční generátor se prudce roztočí a zaplaví vás přílivem životodárné energie tak silné, že se někomu i rozsvítí v hlavě. I proto spíš než jen občas přístupný kostel doporučuji k návštěvě některé ze skrytých míst přímo v korytě potoka pod skalní stěnou. V údolí směrem k Chacholicím najdeme takových míst mnoho. Opukové skály nad hlavou jsou staré přibližně devadesát milionů let a jsou známé i jako významné paleontologické naleziště. Jiří Škaloud
|
