Dva z mnoha

Soutoky Říčky se Zdobnicí a Sázavy s Želivkou

Řekli jsme si minule, že energie spojení dvou říčních toků je nerozdělitelně tvořena dvěma živly - vodou a zemí kolem. Pokud je vám voda blízká, můžete snadno rozlišit energii samotných řek a energii řekami vyvolanou na říčním břehu. Cestou pěšky k soutoku po zemi živel země postupně slábne a živel vody sílí. Na samém mysu jakoby cesta suchou nohou končí, musíte zpět anebo přijmout cestu vody.
Suchozemec vnímá řeku jen ve fragmentech pohledů z přístupných břehů, vyhlídek a mostů, vodák naopak projede každý říční zákrut a pozná říční tok důsledně v celku, ale zase z břehů uvidí a pozná jen málo. V obou extrémech se mění pohled na svět, mění se to, co je trvalé, kontinuální, a co je přerušované, nekompletní. Kdo cestuje s řekou, dobře si uvědomí její nepřerušitelnost a kontinuitu. Břehy a země se mění, skály nebo domy města přichází a zase mizí za zatáčkou, řeka zůstává.  Řeka vás svou energií obklopuje a doprovází po celou dobu plavby. A o to víc vnímáte energii soutoku. Po třeba týdenní plavbě najednou doplujete na místo konce. Něco končí a - samozřejmě - jiné začíná. Vnímáme, že voda jednoho toku se spojuje s druhým, dvě cesty se spojují, jeden příběh se proplétá s druhým.

Navštivme jeden odlehlý, ale krásný kout v Orlických horách - soutok Říčky a Zdobnice. Oba toky jsou divoké horské říčky, ale při jarních tání sněhu jsou sjízdné pro zdatné vodáky. Nicméně na soutok se dá dostat i pěšky po modré od Pěčína. Údolí je dlouhodobě plánované pro stavbu vodárenské přehrady, a je třeba jen doufat, že ke stavbě nedojde. Říčka je levostranným menším přítokem Zdobnice, obě se potkávají pod Plačtivou skálou. Jméno skály je snad vyvolané pramenící vodou, která vytéká přímo ze skály, v létě je skála stále vlhká a v zimě se tu tvoří nádherné ledopády. Soutok je v létě oblíbeným cílem pro milovníky koupání v divočině, ale asi nejhezčí je na jaře, když údolí naplňuje zpěv a burácení divoké vody, oba toky jsou v maximální síle a spolu s nimi stoupá i energie místa. Jde o přírodní a člověkem nedotčený soutok a syrové místo. Země staví proti společné erozní síle obou toků pevnou skálu. Řeky proti ní vrhají spousty kamenů a náplavů a snaží se jí rozbít, ale ani vzájemně jedna s druhou nejsou úplně v souladu. Použitý kámen vrší pokud možno vždy naproti, v druhém toku. Vznikají písčiny, štěrkové a kamenité lavice, řeky rozčilené peřejemi se dohadují a silou hledají kompromis mezi sebou navzájem a skálou Země. Koryta se proměňují po každé větší povodni v mezích, které povoluje pevná ruka skal břehů i podloží. Živel země, také silou, umravňuje divoké proměny a vnucuje řád a stabilitu. Můžeme vnímat opačné kontrasty působících sil - to, co dole v nížině omezuje a poutá, je tady nahoře žádoucím rozhodcem a jistotou. Nad čím v nížině pláčeme, je tady hodné obdivu... Další krásný obraz lokální harmonie a rovnováhy, která, pokud existuje, se vždy objevuje i v energiích místa. A tady tomu tak je, Plačtivá skála svou mužskou silou krotí a smiřuje přílišnou nespoutanost obou divoženek. Společný tok dál nese povýšené energie živlové harmonie, ku prospěchu řek, místům na březích i lidem. 

        
U našich menších řek stále ještě najdeme takovéto soutoky či ústí, které jsou živlem země fixované do dlouhodobější stability přirozeným způsobem, tedy nepoddajnou skálou a kamenitým korytem. Taková přírodní místa jsou snad vždy krásnější a přirozenější než ty uměle vytvořené. A pak jsou kompromisy mezi oběma extrémy. Jen zmíním ústí Střely do Berounky a soutok Želivky do Sázavy, kam se podíváme za chvíli. Obě místa jsou částečně upravená, ale vzhledem ke skalám na soutoku jsou extrémně silná a krásná. Stejný býval Zvíkov nad soutokem Otavy s Vltavou, než místo zmizelo pod vzdutím Orlické přehrady. Přesto si i Zvíkov uchovává vysokou energii.  Ale úžasná místa najdeme i tam, kde bychom už kameny a peřeje nečekali. Takovým je i soutok Skalice a Lomnice kousek od Písku, těsně nad vzdutím Orlické přehrady.

Soutok Sázavy s Želivkou
Zakončíme dnešní putování na tomto zajímavém místě kousek pod Zručí nad Sázavou. Ústí Želivky do Sázavy je docela nenápadné, Želivka obvykle má v ústí jen neznatelný proud, protože většina vody skončí ve vodovodu do Prahy. Minimální povinný průtok přichází ze spodních výpustí vodní nádrže Švihov a voda je proto ledová tak, že se nad ní v létě dělá mlha. Chladná je Želivka i ve vztahu k lidem. Moc jí naše touha po pitné vodě nerozveseluje... Ještěže soutok rozjasňuje vždy pozitivní Sázava. Legendární „Zlatá řeka", jedna z kolébek českého trampingu a zdroj tvůrčí energie pro desetitisíce romantických duší. Extrémně pozitivní energie Sázavy je o to obdivuhodnější, že na svém středním regulovaném toku také nemá moc příležitostí a důvodů nás milovat. Samé jezy a nekončící chatová osada. Naštěstí má Sázava svá Stvořidla a úchvatný závěrečný kaňon mezi Týncem nad Sázavou a Pikovicemi.

Soutok a styčný bod Sázavy s Želivkou je vytvořen úžasným skalním výchozem s vyhlídkou na údolí Sázavy. Značená cesta sem nevede, ale dá se sem snadno dojít od Soutic. Že je nejlepší sem doplout na lodi, asi nemusím dodávat. Pokud se vám sem povede dostat v době, kdy má vodu i Želivka (což je skutečně málokdy), jde opět o zpívající místo s nejvyššími vibracemi jemněhmotných energií. Ale i v běžné situaci stojí soutok za návštěvu. Kontrast energií obou toků je zřetelný, ač pro nás nepříliš povzbudivý. Leč voda je velmi chápající živel. Energie soutoku je proměnlivá a hravá, ale na vrcholku skály je místo plné bezpečí a klidu.

Jiří Škaloud