Bítov, Cornštejn, Vranov nad Dyjí

● NP Podyjí - Dyje ●

Středoevropská řeka Dyje vzniká soutokem dvou zdrojnic, Moravské Dyje a Rakouské (Německé) Dyje, pod hradem Raabs v severním Rakousku. Některé části jejího toku spolu s meandrujícím kaňonem, pevně zařezaným do Českého masivu, tvoří lidskou hranici s našimi jižními sousedy. Moravsky Dyja, německy Thaya i její oficiální jméno jsou zřejmě velmi staré a jsou odvozeny už od jazyků keltského období od slova dheu - tekoucí. Pro Římany pak zkomoleně dujas. Někdy v 7. - 8. století staří Slované z tohoto slova odvodili název Dyja. Kosmova kronika česká zmiňuje řeku Dyji již v roce 1082. Při kolonizaci území bavorskými osadníky v 11. století získala název Taja. Celková délka toku Dyje je 235,4 km. Jejími významnými přítoky jsou i řeky Jihlava a Svratka. Nedaleko v podhradí Bítova pak spolu s Želetavkou napájí vody Vranovské vodní nádrže, jejíž vzdutí má na délku 30 km.  Pod přehradou, mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem se nalézá unikátní a nejcennější část meandrujícího dyjského kaňonu s bizardními skalními útvary a kamennými moři. Od Znojma meandruje zvolna k soutoku a její koryto se historicky dost posouvalo, což potvrzují archeologické výzkumy i  historické prameny, i zmíněná Kosmova kronika. Dyje se dnes na nejníže položeném (148 m. n. m.) a také nejjižnějším bodě Moravy na trojmezí hranic tří států - Česka, Slovenska a Rakouska, vlévá do řeky Moravy coby její nejdelší přítok.

Bítov, jeden z nejromantičtějších a nejstarších gotických hradů naší země byl založen na ostrohu na levém břehu řeky Želetavky na místě kdysi původního velkomoravského hradiště. Dnes se tyčí nad Vranovskou přehradou. Byl prvním v řetězci hradů postavených za účelem ochrany jižní hranice přemyslovského státu. Informace o první doložené písemné zmínce se rozchází o nějakých patnáct let (1046 a 1061). S největší pravděpodobností ho nechal založit kníže Břetislav I. Od roku 2001 hrad patří na seznam národních kulturních památek. Chceme-li se zde ptát paměti místa na energie a časy dávné, dnešní i ty další, nehledejme na hradě, ale v jeho okolí. Ptejme se nejen skal, ale i místní vody. Hradní pramen (Burg Quelle) je skvělým místem. Vodou v suchém létě neoplýval, ale i to málo k osvěžení a ztišení stačilo...a hle... (viz. automatická kresba)...

Dalším romantickým místem nacházejícím se asi 1,5 km od Bítova je zřícenina lichtenburského* hradu Cornštejn, Zornstein (hněv-kámen). Stojí na skalnaté šíji nad Dyjí a přehradou. Svahy v jeho okolí jsou chráněnou přírodní rezervací. Rajmund z Lichtenburka, se souhlasem krále Jana Lucemburského, zde někdy ve 20. letech 14. století začal stavět hrad. Byla tak posílena i obrana Bítova, chránícího a střežícího příjezdovou cestu z Rakous na Vranovský hrad. První písemná zmínka o Cornštejnu pochází z r. 1343. V roce 1945 byl hrad zestátněn. Od roku 2003 je v rukou a péči příspěvkové organizace Jihomoravského kraje. V létě je zde rušno, zkuste jiné roční období. Nebo těsně před otevřením či zavřením, to místo si zamilujete, ale chce to trochu zastavit a klid. O výhledech ani nemluvě.

*(Páni z Lichtenburka, Lichtemburka, dle hradu Lichtenburka, česky Lichnice. Ve 13. století patřili k nejbohatším a nejvlivnějším starým českým šlechtickým rodům v naší zemi z žitavské větve Ronovců. Mimo jiné jim patřily stříbrné doly na Havlíčkobrodsku. Do jejich statků a držav jim třeba spadal i Hazmburk, Choceň, Opočno, Litice, Střítež, Frymburk, Žacléř, Trutnov, Ronov, Žleby, Lipnice, Bítov, Vranov a další. Lichtenburský rod celý vyhasl koncem 16. století).

 Vranov nad Dyjí je původní hrad přestavěný na zámek. Původně byl zbudovaný jako jeden z prvků podyjské obranné linie jižní hranice. První písemná zmínka je k nalezení v Kosmově kronice z roku 1100. Královský majetek získává v 15. stol. nám již známý a bohatý rod. Na konci 17. století a v průběhu 18. stol. dochází k jeho přestavbě na barokní zámek a k úpravě okolí a přírodního parku. V 19. stol. byly pak završeny krajinářské úpravy parku a zahrad. Po druhé světové válce se stává zámek státním majetkem. Dnes patří k nejpozoruhodnějším světským stavbám středoevropského baroka, s bohatě zdobenými a zařízenými interiéry. V letech 1799-1882 ve Vranově fungovala továrna na kameninu, proslulá i za hranicemi státu. Zámek je oblíbený i filmaři, byla zde natočená celá řada pohádek, filmů a snímků. Prohlídku si necháváme na jindy. Nás dnes zajímá pouze místo na severním okraji nádvoří, na terase u tisů. Jde o velmi silné zemské místo přinášející ochranu nejen celému okolí, ale má také svůj význam snad i v rámci celé Moravy. Energie plná dynamiky, ale i laskavosti. Milý, ale i tvrdý, odolný a houževnatý strážce, nebo strážkyně? Tak až tu budete, nezapomeňte, nejen ty interiéry, ale hlavně exteriéry. Vodní kašna má také svůj příběh, a mezi výpravami turistů se také kupodivu krátké ticho a klid dostavil. Zdejší vodní vortex také stojí za to. A do třetice všeho dobrého. Rozloučit se a urovnat si mysl a zážitky můžeme u zdejšího památného stromu na hranici NP Podyjí -  Zámeckého kaštanu. Ten toho ví, a tady se jen málokdo zastaví a pokloní. A věřte je fakt sdílný, nenamyšlený, ač je ze zámku.

Jaro se blíží, připravme se. Na v. n. Vranov se ještě vrátíme.

Petr a Vlaďka