Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Stříbro ve vodě.

Vzácné kovy jsou vzácné i díky svým blahodárným účinkům. Stříbro se jako lék užívá odedávna. V léčitelství se dnes propaguje zejména tzv. koloidní stříbro. Ovšem i pro ty, kteří nedůvěřují moderním postupům, existuje skvělé řešení. Existují totiž místa, kde se dá tato léčivá voda nabrat přímo ze země. Bez peněz a beze strachu nad nežádoucími účinky.  

Lidé už v dávnověku poznali, že stříbrné nádobí i příbory přinášejí do pokrmů a nápojů něco navíc. Něco, co způsobuje, že lidé jsou zdravější. Stříbro se používalo (a požívalo) i jako ochrana proti jedům. Ve středověku se stříbro často předepisovalo jako lék. Tenhle vypozorovaný poznatek dnes potvrzuje i moderní věda. Dodnes se stříbro využívá jako konzervační prostředek pro dlouhodobé uchování pitné vody, také kvalitní vzduchové filtry mají v sobě vložku ze stříbrné vlny. Stříbro i zlato mají totiž výrazný antibakteriální účinek. A na rozdíl od antibiotik fungují i proti virům. Důležité je, že na účinek stříbra si nemohou patogeny vypěstovat resistenci, takže stříbro působí i tam, kde antibiotika už selhávají. V lékařství se masti a zábaly založené na tomto kovu používají jako standardní léčba na popáleniny.

I proto se dnes uměle vyrábí tzv. koloidní stříbro. Koloid je něco mezi roztokem a směsí. Částice rozptýleného stříbra nejsou navázány na molekuly vody tak jako v klasickém roztoku, ale zároveň jsou dostatečně malé, aby se vznášely ve vodě bez usazování na dně. Velikost stříbrných shluků musí být v rozměru nanočástic a v koncentracích v tisícinách procent. V případě větších shluků, nebo snad dokonce viditelných částic stříbra, dochází k jejich zachycení játry, a stříbro začíná v těle škodit stejně jako každý jiný těžký kov. Krásný příklad toho, jak všeho moc škodí. Snaha „pořádně si dopřát" je i v tomto případě škodlivá. Už proto je v současnosti u nás prodej a užívání koloidního stříbra pozastaveno ministerstvem zdravotnictví. Nicméně existuje řada výrobců přístrojů, které umožní vyrábět různě kvalitní koloidní stříbro podomácku. Máme to dělat nebo ne? No - tahle otázka je přece naše stará známá! Otázka, s kterou se potýkají všichni lidé pohybující se na hranici mezi známým a esoterickým. Otázka směřující k vlastní odpovědnosti a schopnosti se individuálně rozhodovat na základě víry, či ještě lépe na základě studia dosavadních poznatků. Rozhodovat se i bez vedení za ruku druhými. 

Ti, kteří nedůvěřují přístrojům a moderním postupům, se mohou spolehnout  na postupy a dary přírody. Existují totiž místa, kde se dá tahle „živá" voda nabrat přímo ze země. A jedním z nich je hora Křemešník na Českomoravské vrchovině.    

Stříbrná studánka

Dobyvatelé Divokého západu prý používali jako konzervační prostředek v nádobách s vodou stříbrné dolary. Ve tmě a v kameninové nádobě vydržela voda obohacená stříbrem měsíce pitná. Kdyby bývali měli američtí pionýři Křemešník, mohli utratit dolary v saloonu. Ve Stříbrné i Zázračné studánce na Křemešníku tryská voda, která v sobě opravdu obsahuje částice stříbra. To se do ní dostává ze skalnatého podloží. Stříbra tu kdysi bývalo tolik, že ve středověku tu byly významné doly. Stříbrná studánka na úbočí hory je k nalezení v místech, kde stávala středověká havířská osada Korček. I dnes je voda ještě plná stříbra z puklin a křemenných žil ve zdejších rulách. Pravdou ale je, že koncentrace stříbra ve vodě ani zdaleka nedosahuje toho, co v sobě mají uměle vyrobené koloidní roztoky. A to je nejspíš dobře - i proto vodu z pramenů můžeme pít dosytnosti, co kdo snese, a nemusíme se bát nějakých škodlivých účinků. Naopak - voda je vyhlášená po celé Vysočině. Ke Stříbrné studánce se sjíždí lidé z širokého okolí a fronta není u pramene žádnou výjimkou. Vidět tu desítky PET láhví v taškách, barely a dokonce i sudy na přívěsech aut, není žádnou výjimkou. Je to pochopitelné - tahle voda je naprosto skvělá, takovou si v žádném obchodě nekoupíte a z vodovodu nenatočíte. Navíc se díky stříbru dlouho nekazí, i když skladování v plastových obalech jí jistě moc nesvědčí. Živá voda z pramene a ještě k tomu se stříbrem - už tu chybí jen nějaký ten Trautemberk, který jí bude chtít prodávat. Naštěstí sem ještě lidská hamižnost nedostoupila a tak voda vytéká ve dne v noci, k volnému užitku člověka i ostatních tvorů.

Zázračná studánka.

Na Křemešníku je ještě řada dalších studánek. Od těch bezejmenných, určených pro zvířata a lesní víly, až po studánku U buku a Zázračnou studánku. Zázračnou, nebo také Zlatou studánku najdeme kousek pod vrcholem. Voda tohoto pramene obsahuje nejen stříbro, ale díky uranovým solím je ke všemu ještě mírně radioaktivní. Živá voda pramene, stříbro, stopové prvky a ještě k tomu radioaktivita - není divu, že tahle studánka je zázračná - jménem i skutky. Vztahuje se k ní řada pověstí o zázračných uzdraveních slepých, nemocných cholerou i zraněných. Zázračná síla pramene byla nepochybně důvodem, proč zde byla postavena kaple svatého Jana Křtitele, a na vrcholek odtud vede křížová cesta k věhlasnému poutnímu chrámu svaté Trojice. Křemešnická pouť je vyhlášená. A aby toho nebylo málo, Zázračná studánka je navíc věštecká. Každý člověk tady může každoročně poznat naší blízkou budoucnost. Pramen je totiž periodický a ať je suchý, nebo deštivý rok, ať je v zimě sněhu libovolně, voda se objevuje v prameni vždy kolem Vánoc a tryská silným proudem až do konce května. Pak se proud náhle zastaví. A říká se, že pokud se voda objeví už brzo na podzim, prý bude válka. Údajně se tak stalo i v letech 1938 a 1939.   

Kolem pramene je postaven náznak kamenného kruhu, snad určeného k odpočinku zbožných poutníků. Ale tenhle kruh, dokonce i s jakýmsi kamenným „oltářem" uprostřed, povzbuzuje přírodní sílu místa. Když se posadím na jeden z kamenů, vydechnu a rozhlédnu se kolem, neubráním se pocitu, že jsem pozorován. Jednotlivé kapličky křížové cesty rostou v neupraveném lese jako podivné obrovské houby. Příroda se s nimi pokouší vypořádat po svém - poslala na ně mechy, mráz, vodu a vítr. A nikdo nezůstává na pochybách, jak má tento souboj dopadnout.  I samotná kaple u pramene a koneckonců i zrekonstruovaná štola, kde prý bydlel místní poustevník, i lesní cesta, to vše vypadá jakoby obklíčeno živou přírodou. Jakoby lidské dílo i církevní myšlenky vnesené do staveb byly v defenzívě proti přirozeným silám okolních skal. Otisk lidské vůle tady povyšuje mystiku a informaci v geniu loci, ale současně je v rozporu s časovou logikou přírodní eroze. Energie stavby kaple, svod vody do kovových trubek, sběrné koryto, cesta - jak lidské a tedy pomíjející jsou to energie! Stačí pár set let, a vše zmizí a zůstanou jen ty mechem obrostlé kameny. Příroda a čas samovolně snižují napětí duchovnosti a pomíjivosti místa. Je tedy naše lidské konání v rozporu s přirozeným stavem věcí? Je dobře či špatně budovat lidská díla a udržovat je navzdory přirozenému zubu času?

Snad díky obsahu stříbra, nebo snad díky alchymickému světlu měsíčního úplňku odráženého vodní hladinou rybníčků u Stříbrné studánky, snad díky lidské fantazii, vidinám a přáním - kdoví proč, ale v pramenech Křemešníku může poctivý a hlavně trpělivý poutník získat leccos. Kromě skvělé vody a krásného zážitku z výletu si odtud můžeme odnést i poznání a moudrost Stříbrné paní z Křemešníku. A věřte, že její pomoc je účinná a trvá tak dlouho, jak jen dlouho my sami chceme. 

Jiří Škaloud

foto autor a Vlaďka Brzobohatá

letní Regena 7-8
Vodní srdce
Kapka za kapkou,víla za vílou
Nabrat vodu do dlaní
Stříbrná studánka na úpatí Křemešníku
Stříbrná studánka na úpatí Křemešníku
Periodický pramen Zlaté studánky
Zázračná (Zlatá) studánka
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart