Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Svatý Onufrius ze Zlonic u Slaného

• poselství z egyptských Théb •

Co tady dělá? Kdo ho sem umístil a proč? To je nádhera! To bylo první, co nás s ženou napadlo, když jsme na horizontu pole spatřili mohutnou pískovcovou sochu sv. Onufria.

Sv. Onufrius Veliký žil na konci 4. století n. l. v jednom z klášterů nedaleko posvátných Théb, vyhlášeným místem magie, astrologie, a alchymie. Po čase odchází do egyptské pouště, kde stráví plných 60 let v přísné askezi jako poustevník, v naprostém odloučení od lidí. Díky tomu obrůstá srstí, vlasy a vousy, čehož využívá jako šatů. Oděn jen v bederním pásu z listí, byl svatý muž při prvním spatření po té době pokládán za divého muže. Do Evropy přivezli jeho ostatky templáři. Palec sv. Onufria je uchován jako významná relikvie v katedrále sv. Víta v Praze. A tak se stal „posel" z Théb i patronem lesů, pastvin a hospodářského dobytka na Zlonicku. Vlaďka, má „polodivoká" víla - sotva „polodivokého" Onufria uviděla, musela se mu vrhnout kolem krku. Na moje mírné napomenutí, zda to není příliš důvěrné, odpověděla: „Ale dyť jsme stejní."

Onufrius hledí od východu k obci na kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven dle plánů K. I. Dienzenhofera v letech 1724 - 1744. Autor plastiky světce je na rozdíl od kostela neznámý. Za jejím umístěním v této magické krajině pravděpodobně stojí hrabě Kinský, možná roku 1730, a možná po vzoru svého přítele hraběte Šporka. Před rokem 1726 vytvořil M. B. Braun podle geniálního Šporkova plánu o „krajinotvorbě" v Novém lese u Kuksu nejslavnější plastiku „tohoto druhu". V baroku se téma tohoto světce vyskytuje jen velmi zřídka a je „zvláštní náhodou", že na Slánsku, v krajině druidů najdeme hned tři plastiky tohoto poustevníka. Ve Zlonici, Šlapánicích a Smečně. Ale zpět na naše místo.

Socha svatého poustevníka je plna pozitivní energie, která vytváří ochranný, léčivý a informační kruh do 25m od středu plastiky. Stojí zády k východu a čelem k západu, hledí k vesnici mezi věže kostela. Probíhá zde jasná energetická linie (vazba), která byla narušena a potřebuje ještě mnoho lidských, láskyplných návštěv. Stoupněte si přímo před něj, na zhruba 15-20m dle fyzického vzrůstu, tak, ať si vidíte do očí. Ve „zvláštních náhodách" vám ve správný čas ukážeme, co se dělo nám. Samotný Onufrius je velmi sdílný. Škoda, že „popovídat" si přijde jen málokdo. A že se můžete dozvědět věci. Místo je to kouzelné a čeká na vás s otevřenou náručí.

K soše se váže legenda. Každým rokem se přibližuje k obci, a až se dotkne prvního stavení, bude konec světa. O této legendě, ostatně i o soše sv. Onufria místní věděli, což „kupodivu" po dlouhé době nepotvrdilo naši „teorii o neznámých humnech". Až teď mi dochází, že to vlastně Onufrius říkal, že ho lidé znají, ale že nezajdou. Ostatně, staří usedlíci věděli ještě i o druhé soše, sv. Isidora, španělského světce a patrona rolníků, která je na druhé straně vesnice.

Cestou zpět zastavujeme u nádherného místního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Koukáme na písmena S. M. ve zlaté svatozáři. Doma pak Vlaďka upozorňuje na slova Stella Maris - Polárka, Římany tak přezdívanou bohyni Isis - Eset. Jak snadno zaměnitelné iniciály pro církev se Svatou Pannou.  

Petr Brzobohatý

Foto: Vlaďka Brzobohatá

prosinec 2010

On tam stál
na horizontu dějin
sám ve své velikosti
Kde se tu vzal?
\Ale dyť jsme stejní\
Na západě zlonický kostel
Vpravo na horizontu hora Říp
Flash zas na linii.
Legenda praví...
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonic
Sv. Václav a sv. Vojtěch
Automatická kresba na místě (V)
Automat. kresba místa z domova (P)
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart