Kameny a voda - internet minulosti

Říkáte si, co je to za divné spojení, a jak to vlastně myslím? Tak, jak píšu. Hardware kamene jako procesor a základní deska, voda jako monitor. A kde se bere software? Že z toho nejste moudří? Tak pojďme, a společně se tomu podívejme na zoubek.

Na našich cestách přírodou se velice často potkáváme s dvěma elementy: vodou a kamenem. Nejprve jsme ke každému z nich přistupovali zvlášť a brali ho jako samostatnou složku. Byť velice často byly oba dohromady a nevyskytovaly se jeden bez druhého. Čím více lokalit jsme navštěvovali, tím více se vtírala neodbytná otázka, proč jsou tak často v kamenných systémech kamenné vodní misky? Většina z nich může pravděpodobně být přírodního původu, ale mnohé z nich nikoliv. Jejich původ věda neumí rozlišit a ani se o to nesnaží. Ale to není podstatné - ať přírodní, či umělé, fungovat mohou všechny.

Nejprve jsme misky brali jako místa pro rituální očistu, nebo místo nabíjení křišťálů a jiných (polo)drahokamů a stále více jsme tušili, že to bude trochu jinak. A bylo to trochu jinak a jako první to začalo být patrné přes objektivy fotoaparátů, kde jsme následně v klidu domovů zjišťovali, že když je voda v misce čistá a klidná, tak skvěle odráží to, co je nad ní. Většinou jsme našli misky v lese, a na odrazech stromů nad vodou byla k rozeznání každá jehlička. A pokud je jasná noc, tak čerň oblohy vykreslí naprosto skvělé nekonečné hluboké vodní okno, naprosto ideální k věštění.

A my šli ještě dál. Přidali jsme k tomu ještě člověka, který má schopnost se napojit na jinou osobu u další vodní misky, a ejhle - oni se v zrcadlech hladin vidí! No, a odtud byl již krůček k tomu, abychom uzavřeli náš trojlístek - kameny, voda, člověk.

Jaký může být racionální základ vzájemné souvislosti? Zachovalé kamenné systémy jsou u nás převážně žulové (tedy v těch oblastech, co nás zajímají nejvíce). Jak známo, v žule je obsažena spousta křemíku, a ten má schopnost nést náboj, tedy může být i nosičem informací. Dále tu máme vodu, u které věda postupně přichází na to, že i ona je schopna nejen uchovávat, ale také přenášet informace. No, a tady vstupuje do procesu přenosu člověk, který ví jak na to.

Takže jakási první kameno-vodní internetová síť možná vypadala následně: na místě k tomu v krajině vhodném, odpovídající druh kamene, nejlépe v kameni vodní miska a náš „surfař". On věděl jak. Věděl, jak se napojit na kámen, na vodu, využít tohoto propojení a napojit se na další takovéto surfaře. Na závěr je ještě nutno dodat, že kombinace vody a kamene dělalo spojení snazším a komfortním. Ale funguje to, i když měli k dispozici jen kámen nebo jenom vodu. A taky to jde třeba přes stromy. Příjemné surfování.   

Libor Domas

foto: autor a Vladimíra Brzobohatá