Hora neobyčejně krásná, neobyčejně tajemná i neobyčejně otevřená. Tato všechna „neobyčejně" nalezneme u jednoho jména, kterým je Gírová. Nebo také Girová, Girova, či  Girowa - stále  stejná a tatáž hora. Všechna označení jsou správná a svědčí o její síle a stabilitě.

Hora Gírová, nejvyšší hora české části Jablunkovského mezihoří (839m n.m.), jenž se vypíná nad Jablunkovskou brázdou, leží několik kilometrů od polské a slovenské hranice v nejvýchodnějším cípu České republiky. Tvoří nejmenší pohoří České republiky o rozloze pouhých 26km² a celá leží na našem území. Nemusíme se o ni s nikým dělit, je nejmenší, ale naše.

Ač nejmenší, je všem otevřená a přístupná. Nezáleží, zda se na ni vydáme z Jablunkova, Písku, Bukovce, Mostů u Jablunkova, či Hrčavy, vždy nás vítá. Skýtá krásné výhledy na hřeben Malé Fatry s rýsujícími se vrcholy Velkého Rozsutce, Stohu, Malého a Velkého Kriváně. Možno zahlédnout i hřeben Západních Tater. Na dlani pak máme Moravskoslezské Beskydy, Slezské Beskydy a Jablunkovskou brázdu.

Jako každá hora, i Gírová, ukrývá svá tajemství, která jsou opředena legendami i pověstmi. A proto přijdete-li s dobrým úmyslem, poskytne vám nádherné výhledy do okolí, naplní vás sílou a energii jí vlastní, ale je-li tomu naopak, můžete se propadnout do jeskyně, která doposud nevydala všechna svá tajemství. Jeskyně je součástí skalního útvaru zvaný Čertův mlýn. Samotný název Čertův mlýn již o něčem svědčí. Dle pověstí zde sídlí čerti a čarodějnice. A aby ne, v jednom skalním bloku je velmi dobře viditelný otisk čertova kopyta, geologové se pletou, když tvrdí, že vznikl přírodními vlivy zvětráváním pískovce. A možná v jeskyni najdete poklady, které zde zanechali zbojníci. (pozn.: o Čertově mlýně si povíme v následujícím článku)

A že s čerty nejsou žerty, je pravda pravdoucí. Na ochranu si utrhněte větvičku bezu černého, která vás ochrání před čarodějnicemi, zlými duchy či bleskem.  Keře černého bezu rostou zde v hojnosti kolem stezek, luk a pastvin. Na loukách vás oslní žlutá třezalka tečkovaná mj. zvaná též čarovník, krevníček nebo svatojánská bylina, fialově nachová chrpa luční a už jen v několika málo místech vstavač bahenní (orchis palustris), jenž patří mezi ohrožené druhy a je chráněn nejen naším zákonem, ale i mezinárodní úmluvou CITES.

Předmětem zájmu i obdivu mohou být i hluboké vzrostlé smrkobukové lesy, které nahradily původní smíšenou karpatskou jedlobučinu, která utrpěla těžbou dřevěné hmoty i dolováním železné rudy. V době, kdy Gírová přináležela ke statkům Knížecí komory těšínské, patřila k nejbohatším loveckým revírům. A také se chlubila vznikem první salaše. Salašnictví se v této části Beskyd udrželo až do sedmdesátých let 20 století.

Že Gírová hýří krásou a bohatstvím o tom není pochyb. A proto až ji budete opouštět, poděkujte. Poděkujte zemi, poděkujte slunci, vzduchu a vodě, poděkujte sobě, že jste si dovolili navštívit tuto neobyčejnou horu, jež vás naplnila pocitem štěstí, radosti a lásky.

Jana Sikorová

foto: Jiří Škaloud a Vlaďka Brzobohatá

(pokračování příště)

září 2010