Gírová II , (předchozí část zde) aneb kdo mele v Čertově mlýně? Hovoříme-li o esoterických místech Jablunkovska, Gírovou nemůžeme pominout. Patří k ní pověsti o čarodějnických sletech i o pokladech zbojníků Ondráše a Juráše. Také o uťaté židově hlavě, která se dívá ze skal a hlídá svůj vlastní poklad. Ať už pověsti vnímáte jako realitu, či jen jako produkt fantazie, jistým způsobem to vypovídá o povaze místa. Lidové pověsti a báchorky v sobě často skrývají racionální jádro či jakousi dávnou vzpomínku. A tak vzhůru! Poklady, čarodějnice i hlavy čekají! „Čarodějnice" nikdy nepotřebovaly rovné přistávací dráhy, a tak nehledejme na Gírové planiny, ale hustý les a skály. Na západ od vrcholku hory se v příkrém svahu nachází skalní výchozy, zvané Čertův mlýn, či Diablovy mlyny. Pískovcové skály jsou roztrhané erozí, ale díky velmi tvrdému a jemnozrnnému materiálu vypadají spíš jako žulové. Struktura i zvláštní barva skal zmatou lecjakého geologa - amatéra. Ve skalách se objevuje řada velmi zvláštních oblých dutin, propadlin, rýh a oblouků, díky nimž se na nás ze stěn dívá řada očí a obličejů nezemských bytostí. Někomu to může připadat děsivé a nepříjemné, a také rozervaný terén a suť svědčí o nedávné a neusmířené činnosti lidí i Země. Pocit, že jsme „někomu na očích" je tady vskutku reálný. Kdo ví, zda tady není jádro pověsti o židově hlavě? Čertův mlýn leží mimo turistické stezky, ale na mapě je vyznačen a nalézt se dá poměrně snadno. Hledejte v blízkosti červené turistické značky, v místech nad rozsáhlými sesuvy půdy po loňských deštích. Pokud buky nemají listí, je místo z dálky viditelné jako jakási světlina na boční stráni úzkého hřebenu vedoucího k vrcholu hory. Tedy - viditelné je, pokud není mlha a neprší, tak jak to bylo při naší první návštěvě loni v září. Přestože jsme tehdy stáli a pracovali necelých sto metrů daleko, přesto nám místo zůstalo skryto a nepřístupno. Jistě to nebylo pouhou náhodou, a jak jsem si uvědomil při další návštěvě, cosi, či spíš „kdosi" moudřejší vedl naše kroky a konání tak, aby bylo co možná nejlepší a nejefektivnější. Nejlepší pro nás, ale hlavně i pro svět kolem. To je jistě poznání povzbuzující a očišťující, ale zdůrazňuji - i plné pokory. Neznamená to, že za své kroky a konání můžeme předat odpovědnost někomu jinému. Tak to zdaleka není. Znamená to jediné - že naše vůle, plány, chtění, či ne-chtění, by vždy měly být v souladu s okolnostmi a možnostmi. Měli bychom se řídit náznaky toho, co se kolem nás děje a pečlivě vnímat signály, kterými nás svět kolem „varuje". Pokud naše skvěle naplánované výlety kolabují, není to pouhá náhoda a smůla. A pokud se bavíme o práci se Zemí a jejími energiemi, je pochopitelně vnímání projevů a signálů, které přichází od Země, přírody i počasí na prvním místě. Tedy - pokud se na naše hlavy snese plískanice a cáry mlhy, znamená to úplně jinou situaci, než když je země oblečená do slunce a jiskřivého sněhu. A tak jsme v září v mlze a mrholení odvedli snad dobrou práci na ostrožně nad Čertovým mlýnem, a bylo to přesně to místo, které pro to bylo vhodné. Energie mimozemských entit volala po osvobození po příliš dlouhé službě. Pracovali a naslouchali jsme kosmickým a mimozemským energiím, a s těmi se dá pracovat i v době, kdy je Země zachmuřená. V čase podzimního tlumení, ve večerním soumraku, v slzách deště a v závojích mlhy. Oč jiné to bylo teď v zimě? V jiskřivém sněhu pod palbou slunečních paprsků, slavících spolu s námi Imbolc na přelomu ledna a února? V době, kdy už budík Slunce zvoní přírodě ke vstávání a pod sněhem se už rodí nové jaro? Kdy se stromy v nestřežených okamžicích protahují a nenápadně střásají sníh z větví? Tuhle dobu, plnou jarních příslibů a nenápadně narovnávaných hřbetů, já osobně miluji. Imbolc má úžasnou pohodu ne-chtění, má spoustu času a neuvěřitelnou energii nahromaděnou pro celý nadcházející rok. Jste-li účastníkem otáčení tímto kohoutem, slyšíte hukot otevíraných stavidel. Neuvěřitelně hluboký a nezadržitelně zesilující hukot protrženého jara. Hukot startujícího motoru, jehož vibrace rozechvívají celý svět. To už žádná zima nemůže na dlouho zastavit! Ve spojení s touhle skálopevnou jistotou můžete jen roztáhnout ruce nad krajem a křičet do roztrhnutí hrdla - ANO! Patřím sem, a jaro proudí i do mého vlastního srdce! Jářku - je to moc krásný čas! Zima je také vhodná pro vnímání těch nejzákladnějších zemských energií. Ty nejsou v zimě tolik „překřičené" bioenergií rostlin a zvířat. I díky tomuhle utlumení mi došla docela zjevná věc. Země sama se tady na Gírové snaží tohle místo změnit. Už jsem se o tom na začátku zmínil. Terén na dohled od Čertova mlýnu je „přeorán" obrovských zemním sesuvem. Policejní páska ohraničuje stovky metrů nestabilního svahu, kde půda ještě stále ujíždí po vrstevném podloží. Popadané stromy, nakloněné a zpřelámané jeden přes druhý, hlína a skála obnažená, cesty a svahy ukousnuté. Země tady v Čertově mlýně mele sama sebe, pracuje na přetvoření tohoto místa. Snaží se snad změnit to, s čím jí člověk tak dlouho nepomáhal? Jak často zůstáváme k takhle zjevným příznakům a informacím slepí? Mluvíme-li vážně o jakési zemské inteligenci, může snad být „přirozený" zemský sesuv pouhou náhodou? A tak snad i naše podzimní návštěva, a také Imbolc na Čertovém mlýně byl trochu užitečný. Volání místa snad bylo vyslyšeno, a myslím, že svou roli jsme splnili, tak jak bylo v našich silách. A troufnu si i trochu věštit - sesuv se zastavil, a z vůle matky Země už Čertův mlýn nezanikne. Jiří Škaloud září 2010/ leden2011
|