Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Kněz u Hrazan

Poprvé jsme tohle zajímavé místo navštívili v listopadu 2009 a slíbili jsme si, že se sem ještě vrátíme. Druhá návštěva v loňském létě mi potvrdila jeho sílu a jistou mystičnost.

Ale pěkně popořádku - Poloha přírodní památky „Kněz u Hrazan" není úplně snadno k nalezení bez podrobného popisu. Značená turistická cesta k němu nevede, ale podle přiložených plánků se jistě dá snadno najít. Jen ještě podotýkám, že se nejedná o Hrazany na soutoku potoka Mastníku s Vltavou, kde je známé prehistorické hradiště, ale o Hrazany mezi Petrovicemi a Milevskem. Kněz u Hrazan je chráněný přírodní útvar balvanového moře z oblých a velikých žulových kamenů, malebně rozhozených po svahu zalesněného kopce. Některé z kamenů mají na sobě misky a odtokové žlábky. To je právě případ největšího z kamenů, zvaného Kněz. Krásná miska je dlouhá skoro metr, a až dvacet centimetrů hluboká. Umělý původ misky se nepředpokládá, ale jestli byla, či nebyla lidmi používána, to je jiná otázka. Okolí je plné kamenů, z nichž mnohé nesou stopy po klínech těžařů. Kdo ví, kolik krásných kamenů a menhirů padlo za oběť stavebníkům a cestářům. Naštěstí ty nejhezčí (a často ty největší) zůstaly. Také okraje luk a pastvin jsou plné kamenů, které evidentně byly staženy z využívaných zemědělských a lesních ploch. Přesto, či právě proto, je krajina v okolí velice malebná. Remízky, les, meze s kameny a členitá zákoutí v kopcovitém terénu ukazují kouzelnou tvář krajiny Českého Meránu. Radost pohledět, a radost se sem vracet.

Přestože je okolí kolem Kněze zarostlé buky a borovicemi, slunce se občas vody z misky napije, jak je ostatně na fotkách vidět. Přesto měla skalní prohlubeň v sobě vodu i v parném létě. Mechy na kamenech v okolí byly totálně vyschlé, ale v misce voda byla. A protože ve vodě zahnívalo množství listí a jehličí, napadlo mě jí vyčistit. Vybral jsem rukama největší kusy bláta a zkalenou vodu jsem postupně vyšplouchal do odtokového kanálku. Ve chvílích oddechu jsem fotil a pozoroval, jak na čištěném dně se postupně rozsvěcí desítky zářivých bodů. To jak se slunce odráželo na krystalcích křemene, ortoklasů a slíd. Tohle kouzelné divadlo mě utvrdilo v tom, že konám dobře. Ještě poslední fotka, pohled do zasněného okolí, a už je čas zase jet dál. Zvedám kolo a vedu ho vzhůru pastvinou, protože jet se tady po kravami rozdupaném terénu moc nedá. A pomalu ve mně sílí pocit, že něco není v pořádku. Asi po sto metrech mi došlo, že nemám rukavice - zapomněl jsem je dole pod skalou. Tedy honem zpátky! A znovu jdu pryč, a znovu stejné pocity. Pak mi spadl řetěz, přestože kolo vedu. Nasadím řetěz, a za chvíli mám v zadním kole namotaný šlahoun, který mě nutí „doslova" s kolem couvat, abych ho odmotal. Znovu mi padá řetěz, a aby toho nebylo málo - ve strmém kopci mě chytá křeč do stehna. Vidíte, jak silné podněty potřebuji, aby mi něco došlo?  No, snad mi to tentokrát alespoň došlo včas Smile

 Vrátil jsem se k misce, a nalil do ní všechnu pitnou vodu, kterou jsem s sebou na kole vezl. Však si někde naberu jinou! A došlo mi, že jsem se zachoval jako špatný kostelník. Jen jsem mechanicky a bezmyšlenkovitě provedl snad (doufám) užitečnou údržbu, ale neudělal jsem to hlavní. Nenašel jsem si čas na proces propojení s místem, na pokoru, prosbu a odevzdání díků. Nevyměnil jsem část vlastní energie za jinou - a to je nutné i ve chvílích jakékoliv mechanické práce čištění misky, nebo studánky či pramene, údržby menhiru, nebo třeba zapalování svíček na takovýchto místech. Každá návštěva přírodních i lidských „svatyní" vyžaduje tuto činnost od každého lidského návštěvníka! Není nikdo dost „zasloužilý" či „privilegovaný"! Nikdo nemá „protekci", ani výjimky... Takže jsem dodatečně udělal svůj „přibližovací" rituál, a úplně jsem cítil, jak napětí opadlo. Pak už jsem odjel úplně hladce a bez problémů, ani krávy na pastvině mě nepotrkaly. Byla to vynikající zkušenost a poučení, podané se značnou silou a vehemencí. Zkušenost, kterou kdybych nepochopil, tak by vedla k velkému zklamání, odcizení a kroku zpátky.  

Pokud toto místo navštívíte, můžete přinést svou „obětní" vodu z nedaleké studánky. Její polohu ukazuje mapka. Já o ní v té době ještě nevěděl, a nebyl jsem u ní. Takže její vodu neznám, ale www.estudanky.cz jsou důvěryhodný zdroj informací. Smile  

Jiří Škaloud

(léto 2010) 

Kněz u Hrazan
Poloha
Kamenné moře
Přístupová cesta a poloha studánky
Stav misky před čištěním
První záblesky
Záření suchého oka
Zemské bytosti se dívají
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart