Pádné argumenty vody Voda je povídavý živel, ale „nebaví se" s námi vždy a všude. Chceme-li získávat informace, anebo dokonce vést jakýsi dialog, musíme vyhledávat místa, kde voda je vstřícná ke komunikaci. To jsou jistě prameny a studánky, ale i další místa, kde voda pracuje s energií. K jednomu typu takových zvláštních míst se dnes podíváme. Voda je dynamický živel. V kapalném stavu a v gravitačním poli neumí voda zachovávat tvar. Proud vody je způsobován trvalým přeměňováním potenciální energie na kinetickou. Nemá-li voda možnost proudit, hromadí se v nádržích a spolu s vodou se hromadí napětí naakumulované energie. Citlivěji naladění lidé mohou nahromaděnou sílu vody vnímat třeba u vyšších jezů či pod hrázemi přehrad. Projevuje se jako neměřitelná a neslyšitelná vibrace, která způsobí zježení chlupů na zádech, napjaté svaly, stísněný pocit a přihrbená záda. Organismus i duše přebírá část napětí vody a reaguje stresem, strachem, adrenalinem, neklidem. Cítíme sílu vody, i když je spoutaná v přehradě a je ve zdánlivém klidu. A což teprve, když se valí korytem v podobě povodně. Hukot vody a zkáza vyvolává v lidech úzkost i strach. Na místě je ale spíš úcta k síle běsnícího živlu, tolerance a pochopení vlastní malosti, nikoliv strach. Je třeba jít vodě z cesty, a netvořit zbytečně překážky, na kterých voda vybíjí svou strašnou sílu. Strach z vody je nesprávně vnímanou a špatně transformovanou energií vodního živlu. Zcela chápu obavy vyplývající z ohrožení života i majetku, a snad to na první pohled vypadá až morbidně, ale síla bouřícího živlu se dá použít i jako zdroj obrovské a pozitivní, euforické, až orgiastické energie. Energie povodně je totiž stejná jako ta, kterou fascinovaně obdivujeme v bouřícím mořském příboji, nebo v říčních kataraktech, peřejích a jistě i vodopádech. To jsou místa, kde voda mění formy své energie přirozeným způsobem, a tedy místa, kde se dá s vodou dobře komunikovat. Moře a příboj sice nemáme, ale peřeje a vodopády ano. A kupodivu vodopádů máme v České republice až překvapivé množství. Řada jich je i v Českém Středohoří, zejména v oblasti kolem Ústí nad Labem. Nalezneme jich tu minimálně sedmnáct! To je další důvod k návštěvě tohoto opomíjeného koutu, proslaveného spíš chemickým průmyslem a exhalacemi, než krásnou přírodou. Věřte, ten kraj má oboje, a v kontrastu industriálního a přírodního světa je to země neobyčejně dojímavá, energetická a burcující. Zdejší vodopády se vytvářely díky silné erozi mohutného Labe. Průlom řeky Českým Středohořím se nazývá Porta Bohemica, tedy Česká brána. Tento kaňon začíná u Velkých Žernosek a je zahlouben oproti vrcholkům okolních kopců až o pět set metrů. Boční rokle vytvořené potůčky přítoků se do něj řítí v mnoha stupních. Potíž je jenom v tom, že naprostá většina přítoků nemá mnoho vody, a tak v suchém období naleznete místo vodopádů nanejvýš mokrou skálu. Na výpravu za vodopády se tedy vyplatí vydat až v době, kdy v oblasti prudce zaprší, nebo ještě lépe v časném jaru, kdy taje sníh. V této době navíc stromy nemají listí a nebrání tak pohledům na jinak skrytá a temná zákoutí nepřístupných skal a stupňů. To platí zejména u nejvyššího vodopádu Českého Středohoří - u Výřího vodopádu v Průčelské rokli. Schovává se mezi stromy a nepřístupnými skalami, a to zapříčinilo už mnoho zmatků a nedorozumění o jeho poloze a výšce. Průčelský vodopád Na cestu k Výřímu vodopádu se vydejme Průčelskou roklí. Přestože tahle hluboká strž není příliš turisticky navštěvovaná, patří k nejzajímavějším částem Středohoří. Její ústí do Labe naleznete v obci Brná, což je dnes už předměstí Ústí nad Labem na pravém břehu. Roklí protéká Průčelský potok, který na posledních třech kilometrech toku seskáče po přírodním čedičovém schodišti o neuvěřitelných 480 metrů. Dolní část potoka v osadě je upravena řadou umělých stupňů. Střední část rokle už je přírodní a vytváří rozšířené místo, kde se k Průčelskému potoku přidávají zprava (Pravostranný přítok je ten, který přitéká z pravé strany při pohledu po proudu toku. Tedy při chůzi proti proudu potoky přitékají z levé strany) dva menší, na jejichž tocích nalezneme dva vodopády - Průčelský a Výří. Amfiteátr skalních stěn a balvanitých polí rozpadlých čedičových bloků vytváří dokonalou scenérii se zajímavou akustikou. Zdejší suťová pole patří k největším v Českém Středohoří. Máte-li to štěstí, že „jde voda", naplní se celý kotel nezaměnitelným hukotem tříštící se a hučící vody. Cestou odspodu od Brné narazíme nejdříve na známější Průčelský vodopád, který leží kousek vlevo nad naučnou stezkou. Jeho výška je asi 6 metrů a po většinu roku je zde jen vlhká skála. Ovšem v době hojnosti voda padá silným proudem a tvoří krásnou vodní tříšť. Zajímavá a napovídající je i poloha vodopádu. Při pohledu zespodu a z boku to vypadá, jakoby voda opravdu padala z vrcholku skály. Z druhé strany za skalou se zdá být hluboké údolí a divák nechápe, kde se může voda brát na vrcholu skály, a proč voda raděj neteče údolím. V téhle nápovědě je ukrytá i zpráva, kterou voda tohoto vodopádu vysílá. Zkuste si jí poslechnout sami. Výří vodopád Průčelský vodopád se často zaměňuje s nedalekým Výřím vodopádem. Ten je ovšem dobře ukrytý na jiném přítoku. Mineme Průčelský vodopád a stoupáme dále do kopce. V místech, kde se naučná stezka ostře lomí serpentinou doleva, pokračujeme k vodopádu rovně mimo cestu po strmých suťových polích. Prudké a namáhavé lezení po balvanech doprovází stále sílící hřmot vody. Ovšem opět pouze ve vodnatých obdobích. Zdůrazňuji to opětovně, abych letní výletníky varoval před zklamáním nad sotva vlhkou skálou. I to je důležitá zpráva zdejších vodopádů - navštěvovat je sice můžeme kdykoliv se nám zlíbí, ale ne vždy jsou připravené nás přijmout a ochotné ukázat svou krásu a také nám něco sdělit. Výří vodopád je s celkovou výškou 48 metrů jedním z nejvyšších vodopádů v Česku. Nicméně voda padá soutěskou v osmi stupních, a přístupný a dobře viditelný je hlavně ten nejnižší, asi desetimetrový stupeň. Jeho sklon je asi 70 stupňů, a v případě dostatku vody se proud odtrhuje od skály a řítí se vzduchem. Energie vody je objímavě jásavá, radostná a laskavá. Dopřejte si osvěžení z vodní tříště v obličeji, odvážnější klidně i po celém těle. I mezi zbytky sněhu v chladném předjaří je to možný a jistě nezapomenutelný zážitek! Pokud si chcete prohlédnout i vyšší části tohoto vodopádu, nezbývá než se vydat kus nazpět a okolo svislých skal nedalekým suťovým polem šplhat na útesy kolem rokle. Střední stupně vodopádu jsou ale přístupné pouze s horolezeckou výbavou a zkušenostmi. Na místě je důrazné varování! Zejména na jaře, kdy je skála mokrá a rozvolněná mrazem, je to pro běžné turisty velmi nebezpečné. Vodopád se schovává v zákrutech nepřístupné soutěsky a to je také důvod zmatků kolem jeho celkové výšky a tvaru. Z vrcholků okolních skal vidíte vždy jen malý kousek, voda se míhá mezi stromy, i na snímcích se objevuje jen nepřehledná změť větví a kamenů. Až zase nejhořejší stupeň je trochu lépe viditelný i přístupný. Ovšem i tady je slézání po mokrých skalách a erodovaných sutích bez zabezpečujícího lana hazardérstvím se zdravím i životem! Rozhodně to nelze doporučit každému! Voda na horním, skoro svislém jedenáctimetrovém stupni se řítí do vymleté tůně a stažená bočními skalami dopadá s energií, která musí zapůsobit úplně na každého, kdo se sem dostane. Ledová padající voda pálí a šlehá do napřažených rukou a svým ohněm vypaluje nezapomenutelný obraz i do našich myslí. Tohle velice obtížně přístupné místo je srdcem tohoto vodopádu. I tady je zpráva jasná a srozumitelná. Vrkoč Máte-li po návštěvě a lezení po Výřích skalách kolem vodopádů ještě chuť a energii na další vodopád, podívejte se ze skal Průčelské rokle na protější břeh Labe. Dole u vody tam leží osada Vaňov a kousek od ní po proudu, na toku Podlešínského potoka, leží další místní skvost - vodopád Vrkoč. Také se mu říká Vaňovský, nebo Podlešínský vodopád. Je snadno přístupný, vede kolem něj zelená turistická značka i naučná stezka. Od Vaňova vás čeká strmé kilometrové stoupání do výšky 190 metrů nad hladinu Labe. Díky zmatkům kolem výšky Výřího vodopádu se o Vrkoči někde dočtete jako o nejvyšším vodopádu Českého středohoří. Má ale celkovou výšku jen dvacet šest metrů, ale padá ve dvou stupních, přičemž viditelný a přístupný je pouze spodní, asi dvanáctimetrový stupeň. Pohled na vodopád je strhující, skála je skoro kolmá a je tvořena tmavým čedičem se sloupcovou odlučností. Svislé praskliny opticky zvětšují výšku vodopádu a černá barva mokré skály umocňuje dojem z bílé padající vody. Voda se řítí z klínu skal volným pádem a tříští se v suťovém poli. Vodopád je o něco vodnatější, trocha vody tu je i v nepříliš suchém létě. Při jarním přebytku musí vodopád okouzlit snad každého. I tady je voda velice vstřícná a dá se s ní komunikovat v rovině silných pocitů a emocí. Nebo lépe řečeno, dá se zde vodě víc porozumět. Řečeno vědecky - změna mechanické, ale i akustické, chemické i tepelné energie má projev i v informační rovině. Přestože zatím není dokázána přímá vazba mezi hmotou, energií a informací, je podle některých teorií možná přímá přeměna energie (i hmoty) na informaci i opačně. Je tedy dost dobře možné, že při energetických přeměnách vody část energie „uniká" do informací. Nijak tím ale nezpochybňuji zákon zachování energie! Snad je možné, že to, co dnes považujeme za mimosmyslové vnímání jakýchsi „neměřitelných energií," je prostě vnímání informačního šumu vznikajícího při geologických, magnetických, elektrických i mechanických přeměnách energií, nebo i při jejich pouhém proudění. Tyto informace můžeme vnímat jen jako pocity, anebo jim můžeme i naslouchat a jaksi „rozumět". Zprávy, které z vody, i jiných živlů, či jejich částí a kombinací získáváme, jsou informace v latentním, neformalizovaném a nekonkretizovaném stavu. Zásadní pro jejich „překlad" je interakce s naším vědomím - jednoduše řečeno - je to náš mozek, který informaci získá a přeloží do lidské řeči, či obrazu, nebo do tónů hudební skladby. Na kvalitě tohoto „tlumočení" pak záleží i kvalita a věrohodnost přenesené zprávy. Cest a způsobů porozumění a tlumočení je tolik, jako je lidí samotných. Jediná „správná" cesta je vždy ta, kterou si nalezneme a prošlapeme sami. Jiří Škaloud jaro 2011
|
|
|