Štěpánka na Hvězdě kultovní místo kraje Když jsme s Vlaďkou poprvé v roce 2007 slavili keltský svátek Imbolc v zimě na Šumavě nedaleko Horní Vltavice na Polce, vůbec jsme netušili, kam nás osud zavane s tímto rituálem v roce příštím. A tak jsme se na přelomu ledna a února 2008 nijak nebránili, když nás zvláštní náhoda zavála do Jizerských hor, do Příchovic u Kořenova. Na vrchu Hvězda (959 m. n. m.) na Příšovickém hřebeni, na hranici Jizerských hor a Krkonoš stojí 24 metrů vysoká, štíhlá, novogotická kamenná osmiboká rozhledna Štěpánka (Stephanhőhe). Je nejstarší rozhlednou v Jizerských horách a patří i k nejstarším rozhlednám v celé oblasti. Stavbu zahájil kníže Camill Rohan v roce 1847, v době výstavby císařské Krkonošské silnice a pojmenoval ji po arcivévodovi Štěpánovi, který výstavbu cesty dozoroval. Záhy však stavební činnost na rozhledně ustala - podle pověsti ji kníže Rohan zastavil hned poté, co mu cikánka předpověděla, že dokončení rozhledny mu přinese smrt. Práce se na rozhledně zastavily na plných 40 let. Od knížete ji následně převzal „Kořenovský horský spolek" a po čtyřech letech prací ji v roce 1892 otevřel. V září 1892, měsíc před jejím dokončením, kníže Rohan zemřel. Z rozhledny je pěkný výhled na Krkonoše, Jizerské hory, ale i na Mužský, Bezděz, Ralsko a Lužické hory. Hvězda si povídá s Kotlem, Sněžkou, s Polubným, Bukovcem, Jizerou i hřbetem Černé studnice. Štěpánka se nachází v ochranném energetickém kruhu, zajímavý je i kamenný stůl s lavicí na skále u jejího vchodu. Psal se 31. leden 2008, sněhu skoro po kolena, slunce již dávno zapadlo. Z těchto důvodů se tehdy v okolí víc zjistit nepodařilo, ale odehrálo se jedno zvláštní setkání. U rozhledny stojí stánek s občerstvením. I dali jsme se do řeči s místním správcem. Hovořili jsme o úžasných energiích tohoto místa, o tom, že on je zde již osm let a od té doby co je tam, nebyl nemocen, i o tom, že když zavírá rozhlednu a opře se o ni rukou, jak cítí protitlak energií. Bylo to velmi milé a nečekané setkání, a tak jsme se loučili slovy: "...my se určitě vrátíme a nepřijedeme sami!" ...Co všechno se musí odehrát v životě lidském, než přijde správný čas, než nás Vesmír pustí dál... A tak až v červenci 2011 jsme mohli splnit dané slovo. Díky Jiřině a její chaloupce na nedalekých Pasekách, kde Putující založili základní tábor při krátkém pobytu v Jizerských horách a Krkonoších. To, co se nepodařilo dopátrat v závějích sněhu, bylo odkryto letos v létě. Za věží, na větším paloučku, kam běžný turista již nezajde, leží několik menhirů. Dalším zjišťováním a pátráním jsme dohledali další kameny, schované pod smrky. Postupem času jsme zjistili, že se jednalo o kamenný menhirový kruh se středem na paloučku. Středem druhého většího ochranného kruhu je samotná rozhledna. Vedle prvního kruhu se nachází kamenné pozorovací sedátko, kde s největší pravděpodobností seděl šaman/druid, tak aby byl mimo dění v kruhu a byl nezávislým pozorovatelem v případě nečekaných událostí a mohl včas zasáhnout. Prostě prastaré kultovní místo jak z příručky. Ani se nám odtud nechtělo. Jeden ležící aktilit s funkčním napojením nahoru i dolu hovořil o možném znovu-postavení. A tak uvidíme, co se bude dále dít. Na konci paloučku nad srázem stojí trosky kamenného válečného kříže, další mohutné zbytky uvidíte dole pod skaliskem. Připomínalo nám to „smírčí" kříž, ale i trochu ten německý. Až zpětně po návratu do Prahy dohledali, že se opravdu jednalo o kultovní symbolické místo nacistů za 2. světové války. Takže nejenom křesťané přebírali stará posvátná místa pro své „cíle". Závěrem snad jen to, že opětovné setkání se správcem bylo velmi milé. Chvilku to trvalo, než si vzpomenul (3 roky), ale při slovech..."jak jsme si zde povídali o těch energiích," se mu očka zářivě rozblikala..."ano, ano, to jste vy, vzpomínám si!" Děkujme našim předkům i současníkům za starostlivost a péči o takováto místa. A přijeďte se sami přesvědčit. Petr a Vlaďka zima 2008, červenec 2011
|