Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Studánka Královka

Líský u Slaného

Ve čtrnáctém století neprožívalo České království dobré časy. Poslední mužský potomek Přemyslovců byl zavražděn v Olomouci a ze slavného rodu zbyly jen dcery. Jedna z nich, Eliška, ač o čtyři roky starší, byla provdána za dvanáctiletého krále Jana z rodu Lucemburků. Na český trůn tak dosedl chlapec, který byl vychováván na francouzském dvoře a česky neuměl. Přesto v čele českého království setrval plných třicet pět let. Krále Jana v Čechách nic nedrželo, ani žena, ani hádající se šlechta. Král pobýval většinu času v cizině a do Čech přijížděl jen pro peníze, kterých při svém rozhazovačném způsobu života potřeboval čím dál víc. Když se královská pokladnice vyprázdnila, rozhodl se, že sáhne na české korunovační klenoty. To ale znamenalo získat sedm klíčů, které zámky korunovační síně otevíraly a ty vlastnily české šlechtické rody. Ty ale věděly, že se jen tak bez trestu nemohou stavit králově moci, a tak pod vedením pánů Zajíce a Rožmberka všech sedm klíčů s nadějí a vírou předaly královně Elišce Přemyslovně. Ale i na ni král vyvíjel velký nátlak. Když viděla, že je zle, shromáždila nejvěrnější družinu a rozhodla se uprchnout k přátelům do Bavor. Aby zmátli pronásledovatele, putovali hustými lesy. Náročná cesta jim ubírala sil, a proto královna přikázala zastavit. Všichni sesedli z koní a královna se vzdálila do nedalekého houští na úpatí Třebízské skály, kde se před ní objevila studánka a po chvilce i tajemný stařec (druid - astrální bytost), který se jí představil jako strážce Země České. Eliška se zprvu ulekla, ale hlas i energie, která ze starce vycházela, ji rychle uklidnila. Stařec jí řekl, že ví, kdo je a co jí trápí, a ať všech sedm klíčů ukryje do této studánky, a až se bude vracet zpět do Čech, opět je zde nalezne. Královna neváhala a učinila tak. V tom okamžiku obloha potemněla, z mračen k zemi slétl blesk, který na půl dne omráčil pronásledovatele, že od dalšího odstoupili. Přešly skoro tři roky a čas zahojil opravdu mnohé rány. I k Elišce se dostalo, že král již nežádá korunovační klenoty a v mnohém se změnil. Nadešel čas návratu z Bavor do Čech. Její kroky mířily rovnou ke studánce, kde již na ni záhadný stařec čekal. „Buď vítána v rodné zemi, královno". Sedm klíčů se vynořilo ze studánky. „Klíče Ti právem náleží. Jsi svému lidu dobrou matkou, buď jí i nadále". Pak ji dal stařec ještě doporučení, ať nejezdí rovnou do Prahy, ale do Mělníka a tam klíče ještě ukryje a chvilku počká. „ A přijde Tvůj syn a ten bude Čechům dobrým králem".

Studánce, která zachránila sedm klíčů od korunovačních klenotů, se od té doby říká Královka, na počest statečné královny Elišky Přemyslovny. Najdete tu klid, lásku, úctu člověka k člověku a sílu k osobní odpovědnosti za tuto naši Zemi. Voda je hojivá a laskavá k jizvám v našich srdcích.

A co se stalo s králem Janem? Zemřel, jak žil, rytířkou smrtí v boji. Do své poslední bitvy u Kresčaku r. 1346 se vydal král již na obě oči slepý. Vypráví se, že dal svého koně osedlat mezi dva koně svých přátel a vjel do své poslední bitvy se slovy: „To bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!"

S láskou a úctou.

Petr a Vlaďka Brzobohatí

podzim 2010

Líský u Slaného
Studánka Královka
Eliška, stařec a sedm klíčů
Kronikář V.B.Třebízský
Hojivá a léčivá voda
Okolní svět
Sudičky a lidičky
Pokleknout a do dlaní
Poděkování místu i vodě
Poloha studánky
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart