V roce 992 se Vojtěch vrátil z Říma do Čech s posilou dvanácti mnichů benediktinů. Jejich hlavním cílem bylo založení prvního mužského kláštera v Čechách. Stalo se tak s podporou, ba dokonce na přímou žádost knížete Boleslava II, který v té době velmi stál o přízeň římskokatolické církve a snažil se napravit pohanskou pověst Čech. Kníže tedy věnoval klášteru rozsáhlé pozemky, a to nejen pro samotnou stavbu, ale i další rozsáhlé panství pro zajištění hospodářského blahobytu kláštera. Podle pověstí se Boleslav II sešel s biskupem Vojtěchem u studánky v břevnovském lese a slavnostně položili základní kámen ke stavbě. I když spíš než základní kámen to asi bylo jakési základní "břevno". Archeologické nálezy totiž svědčí o tom, že první stavba kláštera byla založena na kůlech. Ostatně samo jméno Břevnov je pravděpodobně odvozeno od kůlů - neboli břeven, které benediktini použili. Mniši jistě měli možnost vybrat si pro své sídlo pozemek mnohem vhodnější, přesto si vybrali podmáčený terén prameniště potoka Brusnice. Proč? Nebylo to náhodou. Řádová tradice velela využívat místa vzdálená civilizaci, a těch v obydleném okolí Prahy moc nebylo. Ale je tady i zcela jasný záměr stavět u vody, který benediktini praktikovali v počátcích pronikání do Čech všude. Kromě Břevnovského kláštera stejně postupovali i v ústí Sázavy, kde svůj v pořadí druhý klášter založili dokonce na ostrově, i třetí Sázavský klášter měl k vodě velmi blízko. To samé se dělo i v Rajhradě na Moravě v mokřadech řeky Svratky, v Opatovicích nad Labem, a v mnoha dalších místech. Časem bylo toto pravidlo porušováno, ale v počátcích nikoliv. Pozdější benediktinská odnož - cisterciáci - navázala na tuto tradici třeba při výstavbě kláštera u Nepomuku, a hlavně asi v Plasích, kde klášter stojí na dřevěném roštu z více než 5000 dubových kůlů. Benediktini i cisterciáci prostě rádi stavěli svá sídla na vodě. Přestože to přinášelo velké stavební potíže s podmáčenou a nestabilní zemí i neustálý boj se vzlínající vlhkostí, přesto stavěli kláštery na takových místech. Jistě to nebyl jen rozmar, měli k tomu své důvody. Zkusme je najít v poselství svatého Vojtěcha.
Vojtěška
Asi nejznámějším pramenem spojovaným se jménem svatého Vojtěcha je pražská studánka u Břevnovského kláštera, zvaná Vojtěška. Pramení tu potok Brusnice a místo nikdy nebylo místem pustým. Silný pramen byl zcela jistě znám a využíván už dávno před benediktiny. Byl to cenný a silný zdroj pitné vody pro velkou část Prahy, včetně Pražského hradu. Brusnice obtéká hrad Jelením příkopem a vlévá se do Vltavy u dnešního sídla české vlády. Dnes je velká část toku zatrubněna pod zem, ale dříve tomu tak nebylo. Voda z potoka se pila na Hradčanech i ve velké části té nejstarší Prahy. Navíc býval u pramene posvátný háj starých pohanských Slovanů. Prý tu rostly posvátné duby a konaly se tu obřady, které s živlem vody obecně souvisí - tedy sňatky, obřady plodnosti, uvádění do života (pozdější křty), rituály dospělosti žen, rituály zdraví, ale i akty posvátných smluv. Navíc (i dnes) je tu energetické místo s převahou živlu vody, které tvořilo a tvoří protiváhu k převaze ohně na Žiži, (místo na Pražském hradě). Naši předci měli schopnosti vnímání přírodních energií, a nemohli pominout tak velevýznamný pramen. Tady hledejme i první důvod, proč tohle místo zaujalo biskupa Vojtěcha a benediktiny. Dá se jen předpokládat, že kmeny a břevna pod klášterem pocházely i z pokáceného posvátného háje. Zničit místo pohanských rituálů byl způsob jak oslabit starou víru. Ale šlo o víc, než jen o potlačení staré víry. Křesťanství přece nevyrostlo ve vzduchoprázdnu, křesťané si byli velice dobře vědomi obrovské síly a energie, kterou poskytuje žití v souladu s přírodními bytostmi a živly. Benediktini byli zdatní geomanti a velice dobře si uvědomovali sílu a důležitost energetických míst. Místo rozmetání a zničení bylo lepší sílu a funkci pohanských svatyní využít, pootočit a "přeprogramovat" žádoucím směrem. Jsem přesvědčen, že si Vojtěch i benediktini nejen uvědomovali sílu energetických míst, ale velice dobře znali i schopnost vody přenášet informace. Asi tomu tak neříkali, ale museli znát a chápat důležitost a možnost ovlivnění vody přáními, vírou, či programem. Proto se Vojtěch tak úporně věnoval misionářské činnosti a christianizaci kamenů, pramenů a studánek. Proto ta úporná snaha benediktinů stavět na vodě. Šlo o ovlivňování vody novou duchovní náplní, či vhodným programem křesťanské víry. První český klášter tak byl stavěn na břevnech staré víry nejen doslova, ale dělo se to i přeneseně a duchovně - byl stavěn na základních pilířích vnímání přírodních sil. Jako „žába na prameni" zasedla křesťanská mystika na místě zrození vody, aby svým působením ovlivňovala a programovala všechny, kdo se vody napijí. Myslím, že to patřilo k velkým tajemstvím řádu, a kdyby to věděl i Boleslav II, jistě by se víc rozmýšlel, než Břevnov benediktinům věnoval. Břevnovský benediktinský klášter tedy plnil dvě základní role - zaprvé zcela veřejně šířil politickou a náboženskou katolickou moc v zemi, a zadruhé plnil i tajnou esoterickou funkci ovlivňování lidských duší prostřednictvím programování vody. V podzemí břevnovského kláštera dodnes existuje systém pěti hlavních štol složitého odvodnění, celková délka štol dosahuje jednoho kilometru. Jsou tu i nádrže na vodu, lavatoria (umývárny) i jakési kamenné žlaby a kanálky. Jejich funkce je dnes nejasná, pravděpodobně se tu mísí praktické důvody odvodnění, koupání a křtů, s jakýmisi tajnými rituály. Důkazy pochopitelně nejsou a pramen Vojtěška mlčí. Pokud se dostanete do uzavřeného pavilonu s pramenem, můžete vodu ochutnat a zkusit zjistit, co je zač. Je s výhradami pitná, nicméně společnost blízkého hřbitova a kanalizačních stok jí na kvalitě moc nepřidává. Vojtěchův program v ní však byl ještě donedávna...
Pramen svatého Vojtěcha v Bylanech
Možná, že se vám teď zdá, že Vojtěcha nemám kvůli jeho násilné christianizaci rád. Ale tak to není. Christianizace přece neprobíhala jenom násilně, to je naše poněkud naivní a pohádková představa o "slovanském duchu", založená až někdy v době národního obrození. Naopak - křesťanská víra evidentně přicházela jakožto lepší, pokrokovější a lákavější ve svých pravdách. Byla moderní a vyhovovala tehdejšímu vývojovému stupni myšlení. Křesťanské ideály byly víc zaměřeny na morálku, ctění života i majetku. Křesťanství slibovalo nejen spravedlnost na zemi, ale hlavně i rovnost před Bohem. Lidé sami bourali a opouštěli staré modly a někdy velmi kruté obětní rituály. A proto i práce misionářů, pokud žili v čistotě svých ideálů, byla ctěna a přijímána. Posli boží tehdy opravdu existovali a působili ctností a příkladem. To, co se z katolického křesťanství potom vyvinulo během staletí, to je už jiná věc. Zneužití idealistů, poplivání ideálů, porážka čistoty, krev na rukou - kolikrát jsme to už zažili a ještě zažijeme ve víře i v politice? Ale v počátcích křesťanství vítězilo oprávněnou silou svých vizí. A aby taky ne, vždyť základní energie duchovních bytostí jako je Ježíš Kristus, Marie či Anna patří k tomu nejhodnotnějšímu, co i dnes můžeme potkat. Odmítnou energie těchto bytostí je velmi hloupé a zbytečně omezující. Není lepší přijímat to dobré a nejlepší ze všech stran?
Ale dost teorií, pohleďme teď k druhému nejvýznamnějšímu městu středověkých Čech, tedy ke Kutné hoře. I tady bývalo město napájeno vodou z velmi vydatného pramene Vojtěchova. Ten se nachází u obce Bylany, asi tři kilometry od Kutné hory a už v počátku patnáctého století odtud vedl do města vodovod, který napájel všech šestnáct kutnohorských kašen a řadu měšťanských domů. Dílo vzniklo kvůli tomu, že důlní činnost strhla vodu v původních městských studnách. Velkorysý vodovod byl hoden bohatého města - voda tekla od pramene až do města dřevěnými rourami, a v jednom místě dokonce vodovod překonává boční údolí pomocí akvaduktu, který si dodnes můžete prohlédnout. Oprávněně můžete namítnout, že vodovod je z daleko pozdější doby, než byla ta Vojtěchova. To je jistě pravda, nicméně samotný pramen Vojtěch musel znát, jak si ukážeme za chvíli. Dnešní prameniště svatovojtěšského vodovodu je v jiném místě, než býval původní zdroj. Voda byla soustřeďována sběrnou štolou dlouhou asi 200 metrů. Původní bylanský pramen byl výš a byl využíván odedávna, o čemž svědčí archeologické nálezy, které nás vrací o nějakých šest tisíc let zpátky. V okolí Bylan bylo nalezeno obrovské množství památek na lid s lineární keramikou. "Bylanská kultura", nazvaná podle pravěké zemědělské osady objevené v Bylanech, je světoznámý pojem a označuje vývojový stupeň mladší doby kamenné, tedy někdy kolem 5000 př.n.l. Ovšem poslední nálezy, odkryté při stavebních pracích na obchvatu Kolína v roce 2008, posouvají centrum této civilizace právě k dnešnímu Kolínu. Byly zde odkryty pozůstatky obrovských rondelů, z nichž ten největší měl v průměru přes 200 metrů a dvojitý obkružující příkop dosahoval hloubky až pěti metrů. Brány či spíš vstupy byly orientovány astronomicky. Uvědomme si, že mluvíme o době kamenné, a že tedy tyto stavby byly vytvořeny kamennými nástroji, a to až tři tisíce let před anglickým Stonehenge. Tyto nálezy značně poopravují naši představu o jakési primitivní společnosti prvních neolitických zemědělců. Právem hovoříme o civilizaci, která stavěla rozsáhlé stavby a obchodovala napříč Evropou.
Osídlení Kolínska i Kutnohorska přetrvalo i ve všech dalších historických obdobích, včetně toho keltského. Keltská svatyně s jediným datovatelným českým menhirem byla nalezena v nedalekých Libenicích, což je na druhé straně kopce Kaňk u Kutné hory. (Menhir z Libenic naleznete dnes v Praze, v atriu Archeologickém ústavu AV ČR.) Keltové už také pravděpodobně těžili stříbro z místních bohatých nalezišť. Využívání silného bylanského pramenu jakožto kultovního, se u Keltů blíží jistotě. Na Kelty navázali podobně naladění Slované. V historickém období pak území patřilo do teritoria zličského Kouřimska, tedy i pozdějším Slavníkovcům. Ti zde dokonce razili i vlastní tzv. malínské dináry. (Malín je částí dnešní K.Hory). Dá se tedy s velkou pravděpodobností předpokládat, že christianizace pramene z rukou svatého Vojtěcha proběhla i tady v Bylanech. A to, že zhruba po čtyřech stech letech zde vznikl vodovod, napájející celé město, byl jistě bonus navíc, který by Vojtěch velmi ocenil. Snad jen náhodou patřily Bylany i prameniště ke klášternímu majetku cistecriáků z kláštera v Sedlci. Napájení města ze Svatovojtěšského pramene i jim jistě velice vyhovovalo...
A jaká je situace dnes? Využití vodovodu postupně sláblo od třicátých let minulého století. Definitivní tečku udělala výstavba vodárenské nádrže na Vrchlici. Voda pramene, užívaná po věky, dnes odtéká bez užitku. Lidé pramen opustili, jen svatý Vojtěch zůstal. Sedí u pramene ve stínu staleté lípy a zamyšleně se dívá na svou sochu a na svou vodu. Když budete chtít, popovídá si s vámi. Stačí jen přijít s otevřeným srdcem. Jeho program stále funguje, jen byl trochu zaktualizován dle současného lidského vědění. Místo šíření křesťanství pracuje už jen s tím nejpodstatnějším a nejzákladnějším lidským pokladem - s pravdou, láskou, úctou člověka k člověku a s moudrostí. Tady stále vítězí pravda a láska, smrti i všem posměváčkům natruc...
Jiří Škaloud