Karma, rovná se čas? (3.díl) Já jsem čas, tímto konstatováním jsem končil svoji předchozí úvahu "Co je to, čas?" V této úvaze jsem se dostal k závěru, že pokud se člověk stane sám sobě časem, je zároveň sám sobě tvořitelem. Začal jsem se myšlenkami o čase a tvořivosti skrze něj zaobírat dál. Intuitivním způsobem jsem se dostal ke karmě. Najednou jsem se začal zaobírat myšlenkou, kde jsem karmu a čas spojoval dohromady. Začal jsem obě veličiny vnímat pospolu, nikolivěk odděleně jako doposud. Vytanula mně na mysli představa, že karma je s časem přímo spojená. Že v podstatě karma je čas. Karmu vnímám jako mechanizmus, kdy jedinec v minulosti (potažmo i budoucnosti) na základě své svobodné volby udělal (životní) rozhodnutí, či volbu. Toto má za následek další řetěz životních událostí. No, a když jsou rozhodnutí špatná, tak nejen jedinec, ale případně i bytosti kolem něj, jsou do této karmy vtaženy a zažijí něco špatného. Zjednodušeně řečeno, mechanizmus karmy je ten, že si často ty bytosti s jedincem ty role prohodí, například oběti hrají role viníků a naopak. Jedinec na vlastní kůži zažije to, co zažívali bytosti kvůli jeho rozhodnutí někdy v minulosti. Tímto mechanismem napravujeme své karmy, někdy se to i povede. Takže každý má karmu, čistí ji, odpouští, rozpouští, pilně posílá lásku, aby byl za své konání kdysi očištěn, odpuštěn a uvolněn. A teď to začalo být zajímavé. Aha, takže karma jsou vlastně události jedince vůči sobě sama, případně vůči dalším bytostem v čase. V čase? No jasně, přece z minula. Z minulých časů si taháme balast do dnešního, přítomného okamžiku. A už to jede. Takže pokud si já tahám události (karmu) z minulých časů do mého současného, tzn. přítomného času, tak moje tady a teď je omezené něčím z minula. A tím pádem mně události z minula (čert je vem!) berou současný čas, tudíž berou i prostor (sílu) pro tvoření. Můj současný časový potenciál je omezen/oslaben a rozdroben navázáním časových událostí z minula. A ty mě berou sílu pro tvoření tady a teď. Takže mě z toho vyšlo to, že celá karma jsou časové úseky z různých dob, a ty, díky vertikální časové ose, kterou člověk je, jsou stále navázány v současném bytí. S tou vertikální časovou osou člověka to je tak, že Člověk-Čas a Tělo-Čas je vertikální osa času, po které jedinec může cestovat, do jakého času chce. Tím pádem jsou na něj ale také navázány všechny časové úseky jeho bytí. A karma je přesně tohle - časové úseky jeho bytí v ose jeho času. Takže pokud má někdo nějaké vjemy, nebo zážitky - minulé životy, není to nic jiného, než zapsané události na časové ose života, ke kterým má jedinec (nahodilé) přístupy. A pokud si dokážeme tyto časové úseky od svého času tady a teď odstřihnout, (ale na naší ose času si je necháme), tak máme svůj přítomný čas jen a jen pro sebe. Žádný jiný čas nám ho nekrade, respektive, není na něj (zbytečně) navázán. Veškerý časový potenciál tady a teď je nám plně a zcela k dispozici pro naše tvoření. Není utlačován, ani nijak jinak omezován, či roztříštěn různými jinými časy, nám tady a teď nepotřebné. Karma je v podstatě soubor časových událostí z minulých (budoucích) dějů na naší časové ose Tělo-Čas. A může se stát, že tyto časové události jsou navázány (máme na ně napojení) na naše současné centrum času - solar plexus. A tady nám zbytečně ubírají (zabírají) čas potřebný k našemu tvoření tady a teď. Když si tedy vědomě odstřiháme tyto zbytečné časy z jiných období z našeho časového centra, to se tím pádem stane volným, a veškerý svůj potenciál svého času okamžitě využijeme k tvoření tady a teď. Dle mého soudu, karma a vše kolem ní, je prostředek jak ukázat lidem jinou cestu, než tu správnou. My lidé, se totiž musíme realizovat sami. Přijít si na vše sami. A je na nás, jakou cestu k tomuto rozpoznáme. Celkem by mne zajímal přístup křesťanských svatých a mystiků k fenoménu času. Dočetli-li jste až sem, děkuji. Klepete-li si na hlavu, nedivím se, máte-li shovívavý usměv na tváři, je to pro mne pocta. Sám pochybuji. Kdo jsem já? (zvaný Libor Domas)
|