Prameny svaté Anny u Pohledu Snad nejpopulárnější poutní místo svaté Anny se v Čechách nachází u Pohledu poblíž Havlíčkova Brodu. A protože se tady můžeme napít údajně nejlepší vody českého krystalinika, vydejme se tam i my. "Písař cisterciátského kláštera v Pohledu Jakub Čermák zapadl prý jednou při pronásledování jelena v klášterním lese do hluboké bažiny, ze které se nemohl dostat. Věřil již, že zahyne a připravoval se modlitbou na poslední hodinku. V tom uslyšel pod zemí hrát varhany a sborový zpěv, jemuž nerozuměl, ale zdálo se mu, že se v něm častěji ozývá jméno svaté Anny. Slíbil proto v nouzi, že bude-li zachráněn, postaví na tom místě kapli ke cti svaté Anny. Posilněn touto nadějí sebral znovu všechny své síly a z bažiny se dostal. Slib dodržel a dal vysušit bažinu a postavit zde malou kapli. Při kopání základů byl objeven léčivý pramen. Základy byly vykopány a zedníci začali stavět. Co ale jeden den vystavěli, to nalezli vždy druhý den rozbořené. To se opakovalo třikrát. Třetího dne nalezli na tom místě, kde nyní stojí kostel, otisky šlépějí a z toho usoudili, že sama svatá Anna si toto místo zvolila. Zde byl tedy vybudován nynější kostel právě tak velký, jak stopy ukazovaly." (Pověst o založení svaté Anny, podle http://obecpohled.cz) Esoterika nebo vypočítavost? Tahle na první pohled zajímavá pověst v sobě obsahuje řadu esoterických i magických prvků, na druhou stranu některé souvislosti a fakta snižují její vypovídací hodnotu. Pověst je totiž poměrně mladá, zázračné zachránění písaře se mělo udát až v roce 1730. V tomto roce byla i postavena kaple a "objeven" pramen. Voda sice nepochybně vyvěrala už před tím a byla určitě příčinou existence zmíněného močálu, ale poutní místo se studánkou vzniklo až v roce 1730, tedy v době vrcholícího baroka. Bohužel, "lidovým" pověstem vzniklým v baroku nelze až tak úplně důvěřovat. V té době už existovala řada významných pokusů o krajinotvorbu a velmi silné snahy o produchovnění krajiny křesťanstvím, zejména prostřednictvím mariánského kultu. V této činnosti, ať už Šliků, Valdštejna, nebo i hraběte Šporka, vidíme snahu o úzké propojení krajiny s křesťanskou mystikou. Současně už existovala i řada významných církevních poutních míst, která žila ze slávy a zájmu poutníků. A tak je možné, že to pohledské poutní místo (a s ním i pověst) vznikalo poněkud účelově. Nechci nikoho osočovat z vypočítavosti, ale tehdejší církevní představitelé si museli velmi dobře uvědomovat, jak velikou hybnou silou a úžasnou reklamou je lidová zbožnost. Přestože naoko brojili proti lidové pověrčivosti a proti "posvátnosti" vody, ve skutečnosti jim sláva a popularita poutí do těchto míst velmi vyhovovala. Přinášelo to zájem veřejnosti, a to i té liknavě a jen formálně věřící části. Touha po zázraku i zvědavost byla silným motivem k návštěvě takových míst a je ostatně dodnes. Kostelům i klášterům vždy poutě přinášely popularitu, a na té zas často záležely i milodary donátorů (sponzorů). Takže za podněcováním popularity leckterých poutních míst může být i velmi reálný hospodářský zájem. Je tedy možné, že řada tzv. lidových pověstí vznikla v baroku účelově, nebo alespoň byla vytažena ze zasutých a odmítaných análů a poněkud "vylepšena". Těžko dnes tedy soudit, s jakým záměrem a s jakou čistotou úmyslu poutní místo svaté Anny u Pohledu vzniklo. Ať tak či tak, nejdřív byla postavena dřevěná kaple přímo u pramene. O další rozmach se zasloužila především abatyše pohledského kláštera Kandida Marešová, která zde v roce 1752 nechala vystavět poustevnu, a povolaný mnich měl za úkol sepisovat zázraky. Samotný kostel se začal stavět až v roce 1760, tedy až po třiceti letech, a tehdy teprve se mohla stát příhoda s bořením základů. Kostel stojí asi padesát metrů od pramene, byl postaven za jediný rok, údajně dokonce podle plánů J.B. Santiniho. Kostel dnes tvoří středobod prostoru poutního místa, což je ještě zvýrazněno kruhem kapliček křížové cesty a krásnými staletými lípami. Pramenná kaple leží severovýchodním směrem od kostela a je také součástí kruhu křížové cesty. Vchod do kostela je na pramen orientován. Voda není stejná V roce 1858 byly nedaleko kostela postaveny lázně, do kterých byla voda svedena potrubím. Podle tehdejších rozborů byla ve vodě zjištěna síra, železo a dokonce i olovo. Léčilo se zde koupelemi a zábaly. Bohužel, voda se ze studánky v roce 1887 ztratila. To je další realitou, o které se moc nemluví. Usilovně byl hledán nový pramen, což se sice podařilo, ale poměrně daleko od původního pramene. Voda tedy byla svedena do kapličky na původní místo potrubím. I tady se dá vystopovat velká snaha zachovat poutní místo i lázně. Dnešní rozbory vody nepotvrzují původní složení, jedná se o prostou, i když velmi chutnou vodu. A tak se můžeme oprávněně ptát, zda místo a voda skutečně "funguje". Jak jinak ale zodpovědět tuto neracionální otázku, než že zapojíme esoterické vnímání? Zkusme vnímat energii místa i vody, a na základě těchto snadno zpochybnitelných dojmů rozhodnout o síle a působení. Ovšemže vydávat soudy je těžký úkol a zodpovědnost, člověk by neměl kazit to, co sám nevytvořil... Ale, uff... u svaté Anny u Pohledu naštěstí tyto soudy dopadají přes všechny pochyby příznivě! Místo je opravdu docela harmonické a voda je skvělá. Čistá a solidní voda, připravená pomoci našemu snažení. Genius loci je usmířený, harmonie vysoká, nabídka pomoci zřetelná. I proto má smysl se vrátit znovu k pověsti o vzniku místa. Ať už byla uměle vytvořena, nebo k popisované události skutečně došlo, dají se v pověsti najít zajímavé motivy lidského myšlení a přesvědčení, navazující na naše podvědomí. A některé se přímo vztahují i k tomuto místu. Zkusme si je stručně ukázat. Geomantický motiv Přemístění základů stavby kostela nadpřirozenou bytostí se objevuje v pověstech dost často. Duchovní bytost (či někdo jiný) nesouhlasí s výběrem místa a důrazně naznačuje - tady nestavte! Plyne z toho jednoduchý logický závěr - pověst naznačuje, že je důležité kam, co, a jak postavíme. Místa na Zemi tedy evidentně nejsou stejná. Některá jsou vhodná pro stavbu kostela, jiná zas pro něco jiného. Pramen je pochopitelně pod nadvládou živlu vody a příliš hřmotná kamenná stavba by mu mohla ublížit. Kaple nad pramenem, zvláště je-li dřevěná, ještě nevadí, ale kostel už ano. Ochránce přírody tady může najít podvědomé vyjádření snahy chránit prameniště před přílišnou devastující vahou stavby. Můžeme v tom hledat i ekologický motiv, protože místo bylo původně určeno všem tvorům na Zemi, ale stavba ho přisuzuje pouze lidem. Animista může říci, že stavbě zabránily přírodní bytosti, jejichž projevy byly mylně připisovány duchovním aspektům momentálně platné víry. Propojení duchovních bytostí se Zemí Dalším, co asi každého v pověsti zaujme, je to, že varhany i hlasy se ozývaly "ze země." Nikoliv tedy z nebe, ale zespodu, kam se církev vždy dívala s podezřením. Pověst tak nechtěně projevuje hermetický princip "jak nahoře, tak i dole." V uzavřené smyčce příčin a důsledků je úplně jedno, zda upíráme své prosby a snažení vzhůru či dolů. Důležité je k "čemu" se obracíme, ne kde to sídlí. Země (veškerá hmota) není sídlem "ďábla" a nebe (vesmír) není sídlem Boha. Oba principy se prolínají a jsou všude. Pověst dále popisuje, že svatá Anna projevila svou vůli a ukázala na vhodné energetické místo ke stavbě. Duchovní bytost tak porušila základní "princip nevměšování" a dopustila se manipulace s lidskou činností. Tím víceméně vnutila lidem "správné" místo. Takto silný zásah musí být ospravedlněn silou propojení vybraného místa právě s dotyčnou bytostí. Ať už k tomu skutečně došlo či ne, pověst vyjadřuje lidskou vědomost o tom, že pro spojení s duchovním prostředím jsou některá místa vhodnější než jiná. Svědčí to o lidském povědomí (nebo aspoň tušení) o propojovacích bodech mezi hmotou planety Země a Božstvím (Universem). Představme si to jako jakousi telefonní budku, kde je signál silnější. Současně může být toto propojovací místo velmi úzce vymezené pro konkrétní duchovní bytost, která se s ním svázala svým manipulativním jednáním. V pravdě kacířskou otázkou je, zda toho momentálně svatá Anna nelituje. Zatímco pramen je energetickým bodem zemských energií, a je propojen přes vodní energii "dolů" na Zem a hmotu, je napojení "nahoru" v prostoru kostela. Mezi těmito body je vnímatelná energetická linie. Pověst i zrealizovaná skutečnost tak dosvědčuje znalosti o různých směrech a druzích proudění energií. Třikrát a dost Toto heslo známe všichni dobře. I v pohádkách a pověstech se velice často objevuje motiv tří. Tři bratři, tři cesty, tři hádanky. Nalezneme stovky příkladů a i v přírodě existují i desítky skutečných triád. Ale proč zrovna třikrát, a ne čtyřikrát či jen dvakrát? Triáda má velmi hluboké kořeny, často se hovoří v této souvislosti o Keltech a obecněji o triskelionu. Třetí prvek rozhoduje - tvoří z dvojice společnost. Jedenkrát - to je náhoda, dvakrát je možnost si vybrat, třikrát potvrzení a jistota. Význam trojího opakování se dá vykládat desítkami možných způsobů. Od těch magických, až třeba po trojpolní systém hospodaření s půdou. Motiv trojího opakování je velice starý, a pokud ho nalezneme v pověstech a pohádkách, vždy souvisí s rozhodováním, jistotou, správnou volbou. Triáda tvoří trojúhelník tří stran a tří polarit. Má také moc rozsoudit remízu mezi dvěma extrémy. Do vztahu a rovnováhy mezi hmotou a energií vnáší třetí "stranu", kterou je informace. Všechny tyto tři stavy existence se prolínají a ovlivňují navzájem. Asi nepřekvapí, že kaple svaté Anny je trojboká a přesto vnitřně složitě členitá. Vstupuje se do ní směrem od pramene, tedy od živlu nositelky života. I takhle fungují energetická místa. Nejen přirozené vlastnosti a dary Země, ale i vědomá lidská snaha. Sofistikovaná a skrytá snaha lidí, kteří byli moudří. Takové zakletí symboliky čísel a geomantických principů je součástí posvátné geometrie, kterou tak obdivujeme například v díle J.B.Santiniho. Navenek se to projevuje krásou harmonie, vnitřně pak jistým ukotveným neklidem. A také pocitem duchovního pozdvižení neboli provokací k myšlenkám a úvahám, ke snaze pochopit a porozumět. A to nejen místu kolem sebe, ale i lidem a světu vůbec. Triáda nám tady nabízí třetí řešení ve volbě mezi zdánlivě pouhými dvěma extrémy. Pokud se v našem konkrétním příkladě ptáte, zda voda je pouhou látkou a hmotou, či zda skutečně přináší jakousi léčivou energii, pohybujete se v kruhu kolem kompromisního řešení, stejně tak, jako můžete běhat v kruhu dnes prázdných kaplí křížové cesty. Před sebou vidíte jasně cíl i cestu k další kapličce, ale je to cesta, která vás nakonec dovede tam, kde jste začali. Až když obrátíte své zraky a snažení do středu bludného kruhu, naleznete správnou odpověď, bod, kolem kterého se vše otáčí. Ke správným odpovědím často nevedou jednoduché cesty. A aby to bylo ještě napínavější - třetí pokus bývá tím posledním. Jiří Škaloud
|
|
|