Sekvojovce - mírumilovní obři

Ratměřice u Votic 

Zámek Ratměřice u Votic nechal v roce 1860 přestavět a upravit, včetně přilehlého devítihektarového anglického parku, hrabě a purkrabí Otto Chotek. Jeho zásluhou zde pak vzniká rozsáhlá sbírka dřevin, včetně unikátních sekvojovců obrovských ( Sequoiadendron giganteum), které nechává asi před 150 lety přivézt jako mladé, asi dvanáctileté stromky, přímo z Kalifornie. Sekvojovce patří mezi nejmohutnější živé organismy na zemi. Můžeme připomenout známý a slavný strom „Generál Sherman" z pohoří Sierra Navady (s výškou okolo jednoho sta metrů, obvodem okolo dvacet metrů a stářím přibližně 2 700 let). Ty „naše" jsou 45 metrů vysoké, s obvodem kmene ( 0,5m nad zemí) 7 metrů, největší svého druhu u nás. Vytvářejí zde nádherný harmonický pár a učí nás propojení a klidu.
Sekvoje vždyzelená (Sequoia sempervirens) je rodově příbuzná, dorůstá větší výšky než sekvojovec, ale menšího obvodu. V symbolice si pak nesou oba rody rovnováhu, propojení Nebe a Země: „ Vše je součástí rovnováhy, i růst. Rosteme v rovnováze dole i nahoře. Snažíme se vyrovnávat, co je vně, s tím, co je uvnitř". Rosteme tak v harmonii s časem i prostorem. Tím co činíme v přítomnosti, tím vyrovnáváme minulost i budoucnost".
Indiánské ženy chodily a těmto stromům zpívaly, desítky šišek jim prý odpovídaly. Přijeďte si to do ratměřického parku vyzkoušet i vy. Ona stojí vznešeně na východě a on vyrovnaně proti ní, na západní straně. Postavte se mezi ně, ať tváří k severu, či jihu a projevte trocha pokory. S laskavým a otevřeným srdcem pak můžete vstoupit do jejich rozhovoru, vzpomínek a mouder...., a možná vám za odměnu shodí taky nějakou tu šišku.
Stromy pak mají zvláštní vztah k blesku, potřebují ho, aby moc „nepřerostli", kdy podstatná část koruny shoří na popel, ale strom zůstane nedotčen. A tak si říkáme, že je to občas jako s námi lidičkami, že občas potřebujeme nějakou tu „ránu", abychom se posunuli dále. Nálev z žáruvzdorné kůry používali indiáni proti žloutence a k pročištění krve.
Je mnoho důvodů proč navštívit Ratměřice u Votic, přestože park i zámek jsou ještě v rekonstrukci. Kromě skvostných stromů zde najdeme i kostel sv. Havla, ten původní byl románský z 1. pol. 13 stol., kašnu (ta původní sloužila jako zdroj pitné vody v r. 1888) a studánku sv. Anny v „Lazně". Nejstarší osadní zdroj vody. K této studánce i k hraběti a purkrabímu Otto Chotkovi se na webu ještě blíže vrátíme. Ale nyní vzhůru s láskou za sekvojovci. 
  

S důvěrou a nadějí
Petr a Vlaďka