K čemu jsou slunovraty?

Zimní slunovrat je silným svátkem, oslavovaným odedávna.  Naši předkové s větší či menší obavou očekávali, zda dojde k obratu. Vrátí se Slunce k plné síle, nebo bude stále slábnout, až zmizí docela? Zimní slunovrat je nejkratším dnem roku, dobou, kdy se den začíná opět prodlužovat. Od dob, kdy ho byli lidé schopni vnímat a stanovit, byl tento den začátkem nového roku, dnem, kdy se slunce začínalo vracet na výšiny oblohy, aby kulminovalo v den slunovratu letního. Východ slunce v tento den byl s napětím očekáván, byl a je nejjižnějším bodem, kam se slunce při východu dostane při své relativní cestě po obzoru.  Oslava zimního slunovratu je oslavou očekávání i oslavou znalostí - ještě nevíme, jak to dopadne, ale věříme, že obrat nastává. Ještě změnu nevidíme, ale naše znalosti a pozorování druidů (astronomů) nám říkají: Ano, dnes je ten slavný den znovuzrození, počátek návratu vlády Slunce. Ještě není vyhráno, naopak, dlouhá zima nás ještě čeká, ale naděje už zesiluje, den se prodlužuje, příroda prošla nejhlubším bodem útlumu. Z tohoto pohledu se opravdu slunovrat zdá být zásadním bodem v ročním cyklu planety. Ale zamyslíme-li se nad významem slunovratu, zjistíme poněkud odlišnou skutečnost.

Osvěžme si důvody relativního putování slunce po obloze. Může za to sklon zemské osy, který je 23,5° vůči rovině ekliptiky (což je rovina, v které obíhá Země kolem Slunce). Tento sklon osy rotace zůstává téměř konstantní (pokud zanedbáme precesní pohyb). Ovšem Země obíhá kolem Slunce, a tedy pokud je osa země nakloněná severní polokoulí ke Slunci, je u nás léto, a naopak. Letní a zimní slunovrat tedy není spojen se vzdáleností Země od Slunce, ale pouze se sklonem zemské osy. Astronomicky a ani esotericky se tedy u slunovratů nejedná o významné body z hlediska polohy planety vůči Slunci a už vůbec nejde o významný bod z hlediska Slunce samotného.  Jde čistě a pouze o bod, kdy zemská osa má relativně největší (nejmenší) sklon ke slunečním paprskům. Zimní slunovrat je nejkratším dnem v roce jen na severní polokouli, na jižní je naopak dnem nejdelším. Jeho význam a smysl je tedy lokální, nikoliv planetární. Z pohledu planety je sluneční osvit stále stejný, celoročně je osvícena stále stejná plocha planety, planeta je stále na slunci, stejně osvícená. Je to jako byste tvrdili, že pokud se dívám směrem ke slunci, je den, a pokud se otočím ke sluníčku zády, je noc. To je poněkud pštrosí logika. Planeta zná jen věčný den. I aktivita biosféry (přírody) je konstantní, zimní útlum na severní polokouli je vyvážen aktivitou polokoule jižní. Jen se úhrn bioenergie jakoby převaluje ze severní polokoule na jižní a zase zpět. Dalším nesporně subjektivním pojmem je východ Slunce v den slunovratu. Kdy to vlastně je, pokud je věčný den? Vždyť čas východu souvisí se zeměpisnou délkou, mění se s každým kilometrem k východu či západu. Azimut východu Slunce i délka dne zase souvisí se zeměpisnou šířkou. Sledování tohoto úkazu tedy dává pouze lokální význam, případně měření pro lokální kalendářní účely a porovnávání ročních period v jednom místě svatyně či pozorovatelny.

Planeta jako celek slunovraty nezná.

Planetární cyklus

Z pohledu  Země jako planety je zajímavější jiné nastávající datum - 4.ledna 2014. Většina z nás netuší, co je to za den. To je docela příznačné - slavíme slunovraty, Vánoce, jarní i podzimní rovnodennosti, ale pro planetu skutečně významné dny necháváme bez povšimnutí. Stále myslíme lokálně, nikoliv globálně. Planetu oslovujeme jako matku, ale stejně jako děti stále vnímáme hlavně to, co je důležité a zajímavé pro nás. Globalizace vnímání by nás měla vést i ke globální komunikaci s matkou Zemí. Nuže - 4. ledna 2014 projde planeta perihéliem, tj. bodem na ekliptické elipse, kdy bude nejblíže ke Slunci (147,1 miliónu km) a současně se bude pohybovat nejvyšší rychlostí. Od tohoto dne se začne planeta od Slunce vzdalovat a zpomalovat, aby se zase začátkem července v nejvzdálenějším bodě otočila a začala se znovu přibližovat ke své hvězdě. Z tohoto pohledu je vlastně lednové datum jakýmsi „letním Země-vratem", červenec naopak zimním zeměvratem. Pokud planeta vnímá, a já věřím, že ano, pak „slaví", či začíná počítat" od tohoto bodu, nikoliv od našeho slunovratu. Periodicita a synchronicita planetárních pochodů se slaďuje právě pomocí těchto bodů. 

K čemu tedy jsou slunovraty?

Jsou tedy slunovraty umělým a zbytečným svátkem? Zajisté nikoliv. Řídí se jimi cosi jiného, než planeta. Je to zřejmé - lokální množství slunečního osvitu řídí přírodní procesy v daném místě. Lidé (jako součást přírody) se těmito rytmy řídí také. Naše biorytmy jsou pevně s přírodou spojeny, asi dokonce víc, než bychom tušili. Biorytmů máme celou řadu, zdaleka nejde jen o dvaceti čtyřhodinový cyklus a orgánové hodiny.  Základní synchronizace celé naší životní biologické matrice probíhá v prvním roce našeho života. V tomto se objevuje logika a platnost astrologie. Místo i čas, kde a kdy se narodíme, určuje naši podstatu, jsme s ním navždy spojeni, toto základní nastavení nelze změnit. Mimochodem i proto cítíme „domov". Tzv. uzemnění, o kterém se tak často dnes hovoří, je propojením na planetu prostřednictvím biosféry, jejíž jsem součástí. A proto je toto uzemnění nejsilnější právě v místech, kde jsem se narodil a prožil první rok života. Jako zásadní se z tohoto pohledu jeví hlavně zeměpisná šířka.

Tak tedy slunovraty (a ostatně i rovnodennosti) jsou svátkem a příležitostí pro naše sčasování s cykly živé přírody. Příroda se v tento den opravdu mění, z fáze útlumu přechází k aktivitě. Pomalounku, ale jistě. Proto tyto dny byly vždy významné pro všechny přírodní kultury - nikoliv kvůli jakýmsi pofiderním kalendářům, či oslavě Země jako planety, ale proto, že šlo o dokonalé propojení s lokální přírodou. A toto spojení dávalo i dává intuitivní schopnost přežívat. Druid či šaman byl ten, kdo toto propojení dokázal nejlépe. Snadno se pak vyhnul nepřízni počasí, věděl i bez kalendáře, kdy jít na lov, kdy zasít, kdy sklízet, jak tuhá bude zima, kam přestěhovat tábor, je-li voda pitná a bude-li jí dost. Příroda sama posílá signály o svém stavu a zralosti k tomu či onomu. Toť celé kouzlo. 

A v kterou denní dobu slavit slunovrat či provést meditaci? Při východu nebo západu Slunce? Či v pravý astronomický čas? Odpověď je snadná - je to skoro jedno. Jako na plochém kopci těžko hledat vrcholek, stejně tak podmínky v období kolem slunovratu jsou téměř totožné. Důležitější než přesný čas je skutečnost, že toto sjednocení s přírodou kolem nás opravdu uděláme.  (A navíc díky tomu vyjde příští ráno opět slunce!)    

Jiří Škaloud

PS.: A jestli chcete udělat radost i Zemi, propojte se s ní i 4. ledna v její významný den...