Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Putování  Rakovnickem I. 

Fotky naleznete na Rajčeti, podle linků v názvech jednotlivých míst

Přijali jsme pozvání od Jany na chatu na Rakovnicku. Z různých důvodů jsme tuto akci odkládali, a až nyní přišel její čas. A nelitovali jsme. I zde se nám pokolikáté potvrdilo, že v naší krásné zemi, za každými humny lze něco nalézt. Pohybovali jsme se doslova na pětníku a stále bylo co objevovat. A jak bývá zvykem takových lokalit, čím zapadlejší, tím úžasnější poklady se tam skrývají.

Boží kámen u Sosně je toho bohatým dokladem. Věřte, nechtělo se nám odtud. Bylo si s ním o čem vyprávět. Měli jsme i kliku na počasí, bylo tak akorát. Zážitků bylo poměrně hodně, takže k Božímu kameni se vrátíme příště v samostatném článku.

Smírčí kříže u Václav

U obce Václavy jsou dva mohutné a staré smírčí kříže. Ten, který je blíže obci, tak u toho je tráva vysekána, u vzdálenějšího již nikoliv. Těžko soudit, jsou-li tyto kříže přetesané menhiry, či záměrně postavené kříže. Historie smírčích křížů není nikdy moc veselá. Škoda, že dohledat historii vzniku a umístění smírčích křížů je většinou již nemožné. Postůjme tedy tiše a v duši popřejme všem klid. 

Hubertův kámen

Nevíme přesně, jestli jsme našli ten pravý Hubertův kámen. Názory jednotlivých členů výpravy se v lokalizaci tohoto kamene rozcházely. Hledali jsme i jinde, ale nakonec jsme tento prohlásili za Hubertův kámen. Kámen sám se za Hubertův sice nepovažuje, ale to nám radost nezkalilo. Není důležité, jak se který kámen jmenuje, důležité je to, jak se k sobě kámen a člověk chovají. Tento kámen nám poskytl krásnou ukázku párové spolupráce. Doufáme, že zde strávíte stejně krásný čas jako my.

Krakovec

Na hrad Krakovec jsme šli na turistický výlet, jako na místo posledního zastavení mistra Jana Husa na jeho cestě do Kostnice. Ani ve snu by nás nenapadlo, co tam objevíme a jak silné to bude. Začalo to samotným hradem, který je opravdu rozsáhlý a je neustále co objevovat. Ideální místo pro děti! Dokonalá prolézačka. Velmi se nám líbilo v jeskyni, do které vedly okované dveře. Ponechali jsme stranou oficiální výklad, který mluvil o skladování vína, a nacítili jsme prostoru po svém. Věřte nebo ne, nechtělo se nám ani odtud. Myšlenky se ztišily, tep také, dech nebyl cítit. Koncentrace byla dokonalá. Vjemy, prožitky taktéž. Vše bylo umocněno průzračnými kapičkami vody na stropě, které se ve světle leskly jako diamanty. Zcela opiti, nikoliv vínem, ale silným dojmem, jsme se vypotáceli z jeskyně. Opustili jsme vnitřní prostor hradu a vydali se na jeho obchůzku. A ani ta nás nezklamala! Naši pozornost upoutal vysoký sloup, který byl doslova přilepen ke stěně a nahoře končil apsidou. Zjistili jsme, že do toho sloupu je koncentrovaná energie a jej jím vedená nahoru do apsidy, která tvoří presbytář. Vskutku mistrovské dílo! V kapli, která je bohužel nepřístupná, musí být velmi silný zážitek z takto koncentrované a přesně směrované energie. Otisk Mistra a jeho odkaz, že nikdy nic není zbytečné, ani smrt, je zde stále i přes staletí cítit. 

Sluneční stéla u Jesenice

O existenci Sluneční stély není mnoho informací, i my jsme se o ní dozvěděli až při cestě od Božího kamene z info tabule v obci Soseň. Na této tabuli byla u kamene pouze strohá popiska - Sluneční stéla, Jesenice. A toť vše. Najdi si, jak chceš. Jana, u které jsme byli hosty na chatě, si vzpomněla, že asi bude někde u hráze. Vštípili jsme si fotku z info tabule do našich fotografických pamětí a vyrazili jsme. Hráz jsme našli hned a začalo přímo až detektivní pátrání. No, dost jsme toho naběhali, porovnávali jsme realitu s naší fotografickou pamětí a vždy naprázdno. Pak podle zábradlí, které jediné bylo na fotografii, a podle kterého jsme se orientovali, se nám podařilo přiblížit. No, zábradlí bylo v mnohem horším stavu, vše zarostlé tak, že nebylo možno se orientovat a jediné co nás zachránilo, bylo, že sama stéla trošičku vykukovala svoji horní částí nad trávu. Jinak bychom ji asi nenašli. Stéla se tedy nalézá v blízkosti Velkého rybníka, v příkopě u silnice č.27 vpravo směrem do Jesenice (Plzeňská ul.) mezi silnicí a plotem zahrady.

Na stéle je vidět, že kříž měl kdysi jiný tvar a ten současný vypadá tak, že byl přetesán, aby tvarem vyhovoval církvi. Zbytky na kameni prozrazují, že původní kříž asi vypadal jinak. Na tomto místě nám zbyly pouze dohady. Snad vy budete mít více štěstí.

Libor Domas

Boží kámen u Sosně
Smírčí kříže u Václav
Hubertův kámen
Hrad Krakovec
Sluneční stéla u Jesenice
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart