Vrch Soláň - srdce Valašska • Slunce a sůl • Nachází se asi 10 km jihovýchodním směrem od Rožnova pod Radhoštěm. Vykukuje na nás z výšky 861m n.m. z hřebene Vsetínských vrchů nad Velkými Karlovicemi. Je usazen v krásné a malebné přírodě a jeho holý vršek nám nabízí kouzelné a překrásné výhledy do okolní krajiny. Na severní straně se nám ukážou Moravskoslezské Beskydy, na západě Hostýnské vrchy, na jihu zas Vizovické vrchy a na východě můžeme spatřit Javorníky a částečně i Malou Fatru. Není tedy divu, že místo i jeho okolí podněcovalo k tvorbě a inspiraci hudební, spisovatelské, výtvarné či řezbářské. Někteří umělci se zde i trvale usadili. A tak se Soláni někdy říká „vrch Umělců". Legendu o vzniku jména pak nalezneme na vrcholku, na mosazné desce vsazené do kamene. Pověsť ze Soláňa Na Soláni žíl bohatý gazda. Měl tři pacholky. Byl zlý. Ve chlévech měl krávy, koně aj voly. Na prácu na rolách brali dycky voly, aby koně nemordovali. Bylo brze z jara. Role gazdy byly obrácené na juh. Už sa dalo orať. Jeden z pacholkúch dostál přikázání s volámi zorať rolu na boku Soláňa. Rola byla samá skala. Orál celé dopoledně. Slunko stálo na poledni, tož že si oddychne. Vypříhl voly a hodíl jim chúpek sena. Sám pojídá a díve sa, co že voli dělajú. Stáli na místě, hlavy dólu a lízali. Vyskočíl a šél sa podívať. Ze země tak jak by vyrůstal, bílý kameň. Ten voli lízali. Hdyž sa přihlédnul, viděl, že je to sůl. Toto ešče nikdy nevidě! Přihnál sa gazda. Proč odpočívá, proč neoře? Vtem si všimnúl soli. Nerozmýšlál. Pozvál pacholka do hory. Pacholek šél. Sotva byli v hoře, gazda drapíl krkošku a hneď na pacholka. Dostál do hlavy a spadnul! Gazda si oddechnúl. Nikdo sa nedozví, že je na Soláni sůl. Gazda pacholka zahrabál a šel pro voly. Ale volúch nihde, nenašél ani bílý kameň. Myslél si, že voli odešli domů. Ale ani tam jích nebylo. Vymyslél si, že pacholek utékl aj s volámi. Přešla noc. Rolu měl jít doorať druhý pacholek s koňámi. Ten do poledňa orál. V poledně sa ozvalo ryčení z místa, hde býl pacholek zahrabaný. Z hory utekali rozdivočelí voli k stavéňú. Viděli to všecí. Gazda zblednúl a utekál sa schovať. Všeci už věděli, co sa stalo. Vypravili sa do hory a tam mrtvého našli. Pochovali ho a od gazdy odešli. Deň co deň sa ozývalo na Soláni ryčení. Deň co deň s hrůzú čekál gazda poledně. Grunt pustl. S gazdú nebyla žádná řeč. Až nakonec odešél ze Soláňa též. Nihdo nevěděl hde. Sotva gazda odešél, ryčení přestalo. O gazdovi sa dozvěděli až po drhej době. Pozbýl rozum. V místě, hde voli ryčávali sa dodneška praví Ryčák a celému kopci, prý podla téj soli, Soláň. Energie místa je zde silná, zemská, někdy laskavá a jindy zas přísná, jako naše matka. V meditaci zde cítíme praktikování starodávného kultu slunečního býka. A co by zdejším energiím asi řekli starověcí arabští alchymisté? Na základě alchymistického výkladu by se sůl dala přiřadit k tělu. Filosofická sůl není to, co běžně za sůl považujeme. Je jedním ze tří principů: dělící, či spojovací princip síry - duše - slunce s principem rtuti - ducha - měsíce. To vše si zde na Soláni můžete zkusit, nebo si jen můžete vyjít na krásný výlet do přírody s celou rodinou. Nedaleko kopce vedla stará solná kupecká stezka, nejdeme zde mnoho studánek, jejichž teplota i v parném létě dosahuje teploty okolo 6-7°C, což svědčí o jejich hlubinné „povaze" a záhadné jezero, které nese název Jezero s menhirem jako strážcem a legendou o dracích, ale o tom až někdy příště. Klidný konec léta. Petr a Vlaďka
|