Dračí líheň

Bylo nebylo, věřte nevěřte.

Jednou večer, něco po půl desáté jsem měl nutkání se jít vykoupat. No nutkání, ba přímo puzení. No nic zvlášť vyjímečného, řeknete si. Vykoupat, vyčistit zuby a do hajan. Jenže mě se do hajan nechtělo. Vykoupat se ano. Do bazénu. No nic, řekl jsem si. Vzal jsem ručník a šel.

Rád se potápím. Spíš se víc potápím, než plavu. A najednou mě přišlo, že se mám potápět po zadu. Moc mě to nešlo, leč bylo to zábavné. Spíš jsem byl víc na hladině než pod ní. A tak jsem se nechal hladinou konejšit. Ležím na ní, ruce nohy volně splývají ve vodě, nechávám se unášet. Myšlenky líně plynou, mozek mimo provoz, vnímám jenom vodu. Já a bazén. Bazén a já.

Voda mě klidně nadnáší na hladině, rozhlížím se. Och, já tu nejsem sám! Všude kolem mě, v pravidelných rozestupech jsou také na hladině se kolébající plavci. No jo, hovíme si tady pospolu. Jenom ta hladina je nějaká divná. Vypadá jak pevný rosol. No jo, je to pevné, měkké, drží a fixuje mě to v ležící poloze na zádech. Koukám, a ostatní také. Ale oni jsou jiní, nejsou jako já. No to snad ne, oni, oni vypadají jako malí draci! Ne, to není možné. Rozhlížím se dokola a není pochyb. Jsou to malí draci. Vypadají stejně jako já. Lépe řečeno, já vypadám jako oni.

V čem to vlastně ležíme? Drží nás to, vyhřívá, vyživuje, teplí a, to snad není možné, ono nás to učí. My jsme ve škole! Ne, to není fakt možné. Ale je. Je to dračí líheň. Koukám, koukám všichni pryč. I to „moje" místo je prázdné. Kde to jsem?  Nevím. Stojím před někým, aha dračí máma. Prý jsem byl ve škole, kde jsem se učil, nyní mě ona zasvětí a vysvětlí co a jak. Každý ze „studentů" má své místo. Má své místo v krajině. To mu náleží a tam je doma. To místo ví, že patří drakovi a jakému. Po dobu studií byl drak připravován na to, co bude na místě a s místem dělat. K čemu takové místo je.  Drak svoje místo nezná, musí si ho najít. Až si ho najde, dračí máma na něm proveden inicializaci mladého draka. Ten se pak stává pánem místa. Po dobu jeho nepřítomnosti ochranu místa zajišťuje správce / ochránce místa.

Vyletěl jsem do širé krajiny a brázdil svět. Své místo jsem našel. Poznal jsem ho hned. Pocit domova byl příliš silný a nenechal mě na pochybách. Tak místo bych měl a co teď? Nevím, k čemu mě je. Co s ním a na něm mám dělat. Místo však ví a nepoví. Na to musí mladý drak přijít sám. Je to součástí jeho cesty, zkušeností. Byl to zvláštní pocit. Být doma a nevědět jak dál. Co a jak. Něco málo bylo samotným místem sděleno, ale to bylo jenom lehké poodkrytí závoje chránící místo před chtivým pronikavým dračím pohledem.

A ejhle, hvězdy! Kde to jsem? Jé, já jsem v bazénu! No jo, vždyť jsem se šel vykoupat. A kde jsem teda byl před tím? Počkat počkat, ta poloha ve vodě, aha, už si vzpomínám, dračí líheň.

Ne, to není možné. Jestli ano, jestli ne, nevím. Místo však zůstalo.

Libor Domas