Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Ohnivé propojení

Poslední dozvuky sopečné činnosti na našem území nalezneme na Chebsku. Když pominu řadu výronů oxidu uhličitého a minerální uhličité prameny, které existují dodnes, je asi nejznámější lokalitou Komorní hůrka u Františkových lázní. Jedná se o sopečný kužel nejmladší české sopky. Pro geologickou i laickou veřejnost jí objevil a zpopularizoval Johann Wolfgang Goethe, což byl nejen básník, ale také zdatný přírodovědec. Díky jeho aktivitám bylo objeveno a prozkoumáno nejen toto místo, ale i daleko méně známá lokalita Železná hůrka. Na obě se dnes podíváme. Obě jsou kvalitní i z hlediska zemských energií.

Komorní Hůrka

Leží několik kilometrů od Františkových lázní a tak se stává častým cílem turistů i lázeňských hostů. Titul "nejmladší sopka u nás" v někom může vzbudit zvědavost a snad i poněkud romantické představy o haldách popelu a strusky, nebo dokonce i o kouřícím kráteru. Realita je o "malinko" střízlivější. Sopka přestala být aktivní asi před deseti tisíci lety, což je geologicky nepatrný časový odstup. Ovšem, "malý krok pro geologii, je obrovským krokem pro lidstvo." Pravdou je, že už v době, kd ještě vulkán soptil, už v okolí žili lidé, a je možné, že i přes tuto pro lidstvo tak obrovskou časovou propast, se nám dochovaly báje a pověsti o dracích, skřítcích a možná i o podzemním ohnivém pekle.

Nicméně i pro přírodu a erozi je deset tisíc let dost a dost času na to, aby terén hezky zarovnala a přikryla půdou a vegetací. Teoreticky by tedy místo sopky měl být pouhý nenápadný a zarostlý kopec, z kterého maximálně vystupuje rozpadlé čedičové skalisko. Takovým kopcem byla Komorní Hůrka ještě v začátku 19. století, kdy sem Goethe jezdil. Přesto dnes najdeme poměrně výrazný oválný kráter. Bohužel se nejedná o kráter sopečný, ale o vytěžený prostor lomu. Naši nenechaví předci tady v nánosech sopečného popela a strusky založili lom a strusku téměř všechnu vytěžili a odvezli. Sloužila k jistě bohulibému účelu zpevňování okolních silnic. Dnes je situace o to méně vypovídající, že bývalý lom opět zarůstá vegetací, těžební lomové stěny se sesouvají a opět zakrývají hlínou a rostlinami. Poučení o místě tak přináší hlavně krátká naučná stezka a řada informačních cedulí. Nalézt tady kousek strusky sice stále ještě není žádný problém, nicméně vizuální dojem z místa není nikterak omračující. Geolog odborník snad jásá, ale Varel Frištenský by řekl své cimrmanovské: "A co je tady? Prd!"

 Přesto je sopka zajímavé a dostatečně silné energetické místo. Citlivý básník Gothe (i Cimrman) tady zcela nepochybně získal řadu vhledů i inspirací pro své literární dílo. A může se tak stát komukoliv dalšímu, kdo místo navštíví. Cesta k Zemi je tedy stále otevřená. Místo nabízí nepříliš laskavou, spíš drsnou, silnou, takovou realistickou, pracovní energii. Můžete tady nahlédnout do kuchyně matky Země. A možná lépe řečeno - můžete nahlédnout i do stájí draků, a přičuchnout k projevům jejich metabolismu :-)

Železná Hůrka

Je mnohem méně známou lokalitou hlavně proto, že dlouhé roky byla v hraničním pásmu železné opony a tedy nepřístupná. Nalezneme ji poblíž malé osady Mýtina, téměř na hranici s Německem, jihovýchodně od Chebu. Autem se sem nedá dojet, místo mohou navštívit jen pěší. Vlastní sopečný kužel je poměrně malý a leží i stranou od turistické značky, takže není těžké ho minout. Přesto by to byla velká škoda. Sopka byla zjevně jen malým výduchem, kuželík je poměrně malý, ale o to lépe je v terénu táhlého svahu patrný. I tady byl v minulosti lom, ale na rozdíl od Komorní Hůrky byla těžba zastavena včas, a dnes můžeme obdivovat odkryté nánosy sopečného materiálu. Čedičová struska vypadá zcela čerstvě, úplně jako z železáren. :-)

I tuto lokalitu objevil a popsal J.W.Goethe, což znovu dokládá jeho velký a soustavný přírodovědecký zájem o Chebsko. Možná i u vás teď mizí běžná a poněkud vágní představa německého literáta, básníka a častého lázeňského hosta západočeských lázní, a objevuje se realističtější pohled na všestranného a vzdělaného člověka. (čímž neříkám, že básníci jsou nevzdělaní Smile )

Ale vraťme se k Železné Hůrce. Díky tomu, že leží stranou turistického ruchu, většinou tady nikoho nepotkáte. Místo je tedy jako stvořené pro kvalitní, dlouhou a ničím nerušenou meditaci. Pokud se vám poštěstí tady být ve slunečném letním dni, kdy vzduch se tetelí horkem, stráně rezonují cvrkotem brouků a černá struska sálá naakumulovaným teplem, můžete se velice snadno propojit s živlem ohně. A možná i s překvapením zjistíte, že ten hluboký, "zemský" oheň žhavého jádra, se dá velmi dobře propojit a sjednotit s ohněm Slunce. Možná si uvědomíte tuhle zvláštní jednotu a propojení přes milióny kilometrů mezi Zemí a Sluncem. Ať už je nositelem světlo, vlnění, chemická reakce, plazma nebo žhavá láva, je živel ohně jednotným, ať už přichází z nebe, nebo z hlubin Země. Jeho energie je jednotná, a na rozdíl od ostatních živlů ani nepotřebuje hmotný nosič. Kýžené a žádané propojení "nahoru" i "dolů" se tady dá velice snadno s pomocí ohně dokázat.

Jiří Škaloud

Železná Hůrka
Komorní Hůrka
Komorní Hůrka
Komorní Hůrka
Mapka Komorní Hůrka
Mapka Železná Hůrka
Mapka Železná Hůrka
Železná Hůrka
Železná Hůrka
Železná Hůrka
Železná Hůrka
Železná Hůrka
Železná Hůrka
Železná Hůrka
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart