Topol bílý (linda) Topol je obecně docela přehlížený strom. Nebývá ctěn a vzýván jako duby či lípy, není vzácný jako tisy či sekvojovce... Stejně jako vrba roste snadno a všude tam, kde nalezne dostatek vody. Spolu s vrbou a břízou je topol pionýrským druhem, vyráží mezi prvními na čerstvě uvolněných místech. Topoly patří k nejmohutnějším stromům u nás vůbec. Osiky kolem řek bývají obrovské stromy s mnohametrovými obvody kmenů. Spolu s olšemi a vrbami konají neocenitelnou službu při stabilizaci říčních koryt a neméně poslouží i schopností čistit vodu spletí svých charakteristicky červených kořenů. Topoly se obvykle nedožívají dlouhého věku, rostou rychle, a buď padají do vody, umírají, nebo jsou lidmi káceny k užitku na výrobu dýh i paliva. Topol bílý (Populus alba) se nazývá též topol linda nebo jen linda. Jen úplnému laikovi se může stát, že si poplete lindu s limbou, a hledá limbové oříšky na topolu. Tento poněkud trapný omyl se dá zamaskovat prohlídkou zvláštních listů lindy. Ty jsou totiž na spodní straně světle šedé až bílé a strom v době největších slunečních úpalů obrací listy spodní stranou nahoru. Snaží se tak odrážet co nejvíce světla a ochránit své listy před vysušením a spálením sluncem. Od ostatních topolů se strom odlišuje i kůrou na mladých částech rostliny, které je hladká a velmi světlá. Staré kmeny pak jsou typicky zvrásněné a kryté silnou vrstvou tvrdé borky. Linda, kterou nalezneme v poli nalevo od místní silnice mezi Satalicemi a Vinoří, patří k největším zástupcům tohoto druhu u nás. Památným stromem byl tento topol vyhlášen nedávno, a je dvoustým památným stromem na území Prahy. Díky volnému prostoru kolem stromu není sice až tak vysoký, navíc jeho koruna je docela poničená větry a nepříliš rozlehlá, ale obvodem přes šest a půl metru je největším topolem bílým v Česku. Píšu: "...není až tak vysoký", ale správně by to mělo být: "není až tak vysoká", protože tenhle strom je holka. Botanik se teď asi chytá za hlavu, nicméně u stromů se vždy dá poznat převládající pohlavní princip, ať už jsou to rostliny jakékoliv. Dub nemusí být vždy jen "silný chlapák" a bříza "útlá žínka". Přesto si stromy udržují jakousi povahu, vlastnosti a též pohlavní princip, vše vyplývající z podmínek, v kterých skutečně rostou, z jejich zdravotního stavu, z poslání, z vitality, i z protivenství, kterým musí odolávat. A zajisté i z povahy rostlinného druhu a z biotopu, který je pro ně optimální. Můžeme zjistit živlové zaměření stromů jakožto druhu i jednotlivce. Můžeme se ptát na pohlavní princip stromů, který se může měnit i s počasím a roční dobou, i když u starých stromů už to tak většinou nebývá... Ty většinou jsou stabilní a dost osobité a jasně vyjádřené osobnosti. A tak můžeme vidět zapšklé, snaživé, ochotné, zlostné, ochranitelské, drzé, houževnaté, strachuplné, majestátní, podřízené i podlézavé rostliny. Na úrovni druhů i jednotlivců... Zkrátka a dobře - je to jako v pohádce. Strom nám může ublížit i pomoci. Nejste-li příliš pyšní na svůj dospělácký rozum a nebráníte-li se esoternímu vnímání a povídání si se stromy, můžete se o nich dovědět to podstatné. Tedy nikoliv to, jak se jmenují a do jakého druhu jsou zařazeny, jaké mají dřevo a k čemu se hodí. Můžete se dovědět, jací skutečně jsou, jak se jim daří, zda jsou spokojení a zdraví, nebo například jestli už náhodou nechtějí umřít, přestože se jim v tom člověk snaží zabránit, protože si myslí, že památné stromy tu mají být navěky. Takovéto povídání s rostlinami ovládá každý pořádný zahradník. Z tohoto pohledu je satalická linda poněkud napruzená, leč docela zdravá babka. Chtělo se jí spát a ne se se mnou vybavovat. Že prý ať přijdu na jaře. Třeba budete mít více štěstí... Jiří Škaloud
|