Kapucínské skály, Kapucín Ležky u Lubence Kolikrát jsme na ně v okouzlení při cestách z Prahy na Karlovy Vary hleděli, kolikrát si slibovali, že někdy si ten čas pro návštěvu místa uděláme. Po několika letech se podařilo. Působivé žulové skalní útvary nalezneme na jižním svahu Ovčího vrchu nedaleko obce Ležky. Některé, až dvacet metrů vysoké a členité věže připomínají postavy zahalené kapucí, samotný vrchol Kapucín (469m) je pak jakousi hlavou. Na východní straně stojí štíhlá skalní věž, jež nese název Soví skála. Na severní straně masivu byl provozován kamenolom. Tato tzv. „tiská žula" je významnou horninou používanou i dnes v kamenictví a stavebnictví. Díky mechanické odolnosti je používána pro výrobu dlažebních kostek a obrubníků, pro svoji barvu a snadnou leštitelnost jako dekorační kámen. Můžeme ji spatřit na nádvoří Pražského hradu, či ve stanicích pražského metra. Tiský masiv, tvořený homogenní žulou s minimálním vnitřním porušením o předpokládané tloušťce zhruba jeden kilometr, byl vybrán mezi lokality pro vybudování možného podzemního jaderného úložiště. Skály byly objeveny i horolezci, je zde již evidováno na 150 cest různého stupně obtížnosti, v okolí pak velké množství „boulderů". Ke Kapucínu se váže legenda: „ Na vrcholku kdysi stávala tvrz a v ní žil mladý rytíř, jenž nenechal žádnou hezkou dívku v okolí na pokoji a zlomil tak srdce kdejakého mladého děvčete, které skončili pak pod skálou. Jednou takto svedl cikánskou krasavici. Když se její lásky nabažil a začal přemýšlet o jiné ženě, cikánka pod skalou rozdělala velký oheň a začala čarovat. Ku pomoci přivolala duše utrápených mrtvých dívek. Vzplála tvrz mladého pána, který pak zakletý musel své hříchy odčinit dobrými skutky...až po mnoha letech našla jeho duše věčný klid. Na temeni vrcholu nás čekalo další překvapení. Znatelný kruhový příkop, možná skutečně pozůstatky tvrze či v pověsti zmíněného hrádku, nebo snad jen strážný bod u prastaré kupecké cesty, spíše však božiště, svatyně, rituální místo. Vysoké ochrany místa, naše vnímání i pes nám ukázali přístupovou cestu do tohoto posvátného okrsku od východu. Tento směr je dobré respektovat a vstoupit tak do prostoru ze správné strany. Místo funguje jako energetická drenáž, ale jinak než na Vladaři (bez krys). Má vysoké ochrany, přes vrchol skály je napojené na otce Vesmír a přes úžasný místní dub (klidové místo) na matku Zemi. Energie se zde točí a propojují. Rituál ohně provedený ve 30°C se může zdát zbytečným a bláznivým nápadem. Jde však o vhodnou kumulaci, koncentraci a uložení této energie jako zásoby na zimu, a kdy jindy toto provést, než v době přebytku žhavého léta. Vnitřní ventilace, poselství živlu vzduchu a místní drak vám pak budou při této meditaci zde nápomocni. V zimním období se pak takto můžete i na dálku dobíjet. I k tomu může být Kapucín dobrý. (K celé Tiské žule patří i masiv Žihle, a tam bych se dobíjet obecně nedoporučoval.) A až sem někdy pojedete, buď jen na výlet do krásné české krajiny, nebo si vyzkoušet místní energie, nezapomeňte se zastavit dole ve vsi u žulového pokutového kříže ze 14. stol. Odbočíte-li z hlavní karlovarské silnice do Ležek, kříž stojí hned na začátku vsi kousek vlevo od cesty. Jedná se pravděpodobně o přitesaný menhir, na jedné straně hledícím a komunikujícím s Kapucínem, s nádherně zachovanou symbolikou. Kam pokračuje linie na straně druhé, necháváme již na vašem putování a bádání touto krajinou. S láskou a úctou Petr a Vlaďka
|