Peprný výlet Tak si zase jednou vyrážím s Putujícími na výlet. Jedeme na kolech, kocháme se krajinou, střídají se louky lesy. A aby nebyla nuda, k vyhlédnutému cíli se vydáváme zkratkou, která se nakonec ukázala hóóódně dlouhá. Jedu podél lesa a tu najednou zahlédnu v dáli něco zvláštního. Dosti vzdálené místečko mě oslovuje, volá na mne svou energií, barvou a jak se ukázalo, i vůní. Mávám na Putující, ale ti už jsou za kopcem. Nevadí, však se zase potkáme. Sjíždím na uzoučkou stezku a zdravím se s jasně modrými květy kamejky modronachové, která cestičku široce lemuje. Přijíždím k posvátnému hájku. Tajím dech, aby ani tento nenarušil zvláštní napětí místa, které cítím. Rozhlížím se. Hledám „to správné místečko". Už ho vidím! Na okraji lesíku se zelená sluncem prosvětlená lipnice luční a ze země tryská proud energie. Usedám a poslouchám písničku, kterou větřík zpívá v listech stromů a vybízí mne k tanci. Ano, nechávám se unášet jeho doteky a laskáním. Tančíme. Už nejsem sama, kolem krouží jakési nehmotné bytosti. Společně se vznášíme nad zemí a další trolové i víly vytvářejí kruh kolem nás. Propojená energie působí lehce a něžně. Společné opojení umocňuje vůně máty peprné. Nevěřím svým očím, je jí kolem plno. Přichází i mátová víla. Je tak nádherná, voňavá a svěží. Její přítomnost vnáší do mého srdce a duše radost, veselost, pocit štěstí a blažeností. Uvědomuji si, že rozptyluje mé emoční napětí tím, jak působí svěže chladivě, pronikavě sladce a zároveň čistě mentolově. Vesele na mne kouká a zve mne na piknik s mátovým čajem. Samozřejmě, že pozvání přijímám a pozorně sleduji přípravu čaje. Mátovílka, jak ji oslovuji, vkládá do hrníčku jednu plnou lžičku sušené drogy, přelije ji vroucí vodou a zakryje pokličkou. Přitom mi uděluje cenné rady: "Listy sbírej celé léto, avšak nať jen na počátku květu, nejlépe v poledne za slunečného počasí, kdy má největší obsah silice. Neméně důležité je sušení a to při teplotě do třiceti stupňů, tak aby listy nezhnědly!" Po asi šesti minutách má Mátovílka nápoj hotový. Mírně teplý čaj popíjíme po doušcích, aby silice máty nepůsobila příliš dynamicky. Přesto velmi rychle přináší blahodárné účinky. Na Putující úplně zapomínám, cítím se naprosto skvěle a v bezpečí. Sděluji Mátovílce, že ode dneška budu pít mátový čaj každý den. Ale ona na to se zdviženým prstem: "To nemůžeš! Máta se užívá dlouhodobě jen ve směsi s jinými bylinkami, např. s meduňkou lékařskou, dobromyslí obecnou a mateřídouškou! Můžeš si způsobit předávkování mentolem, který po krátkém nabuzení způsobí malátnost a únavu." A když jí nalévám další šálek, vzpomíná, jak byla ve starém Egyptě ve velké úctě nejen jako léčivá bylina, ale používala se i k rituálním účelům, byla součástí posvátného kadidla „kyphi". Doplňuje, že je jednou z nejstarších léčivých bylin, kdy postupem času vešly ve známost její účinky. Používá se při zažívacích potížích, pomáhá odstraňovat křeče, působí protizánětlivě, proti nespavosti, stresu a bolestem hlavy. Podporuje funkci jater slinivky břišní a žlučníku. Inhalace pomáhá při zánětech dýchacích cest. Takto bychom si povídaly a snily asi až dodnes, nebýt Putujících, kteří mne našli ležet v poli máty peprné. "Nestalo se ti nic?", strachují se. A já sbírám kolo a dělám "au au", přeci jim nebudu povídat o mém čajovém dýchánku. Jana S.
|