Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Ficus - Fíkovník  

• Strom štěstí a plodnosti •

Fíkovník patří k bohatě zastoupenému rodu s více než 800 druhy stromů, keřů a popínavých dřevitých rostlin. Daří se jim v teplých klimatických podmínkách, ale některé snesou i mráz. Ne všechny fíkovníky mají jedlé plody. Vyskytují se ve dvou formách. Jako divoký oboupohlavní strom, nebo šlechtěný strom samičí. V botanickém smyslu to, co známe jako fíky, nejsou plody, ale masité bobule, které obsahují množství plodů, jimž se říká zrna.

Smokvoň ovocná, Ficus carica, se pro své chutné, výživné a vydatné plody pěstovala již od pradávna. V Izraeli, v neolitickém sídlišti Gezer byly nalezeny sušené fíky staré 7 000let. V horských oblastech pak poskytovaly tyto stromy nezbytný stín. Plody jsou bohaté na fosfor, vápník, draslík a železo. Fíky pomáhají odstraňovat toxiny z těla a upravovat činnost srdce. Fíkový sirup působí na zklidnění suchého a dráždivého kašle, nebo jako šetrné projímadlo. Nálev se tradičně používal k léčbě cukrovky. Mléčná šťáva (latex) se přímo nanášela na bradavice. V tradiční čínské medicíně jsou plody fíkovníku považovány za sladké, s neutrální teplotou. Působí tak jako tonikum pro základní energie těla a krve. Krev je současně sídlem mysli a poskytuje fyzické kořeny našemu vědomí. Uzemňuje myšlenky a emoce v těle. V esenciální léčbě je fík považován za potravu duše, dodávající energii k úspěchu a zahánějící pocit prázdnoty. V Bibli jde o nejčastěji jmenovanou rostlinu. Evě a Adamovi poskytuje první oděv pro jejich nový život. Ve starověkém Středomoří byly fíky symbolem plodnosti a sexuality a používaly se jako afrodiziakum. V Řecku byl vývoz plodů zákonem zakázán. Existoval zde stejný slovní výraz pro množné číslo fík a pro varlata. První fíkovník údajně vyrostl v Athénách na posvátném místě, které se jmenovalo Hiera Syke, Posvátný fíkovník. Ve starém Římě byl považován za strom štěstí.

Fíky jsou krásné i chutné. Když zrají, mění své barvy. Od červené po růžovou, od zelené po tmavě purpurovou až černou. Ten náš vyrovnaný „pár" se nám postavil nečekaně do cesty na ostrově Menorca v bývalém hlavním městě Ciutadella a věřte, byl to rovněž tak nečekaný zážitek. Ona byla sdílnější než on. Až když jsme se chystali k odchodu, jako bychom z dáli slyšeli..."Prastarý náš příchod byl dar. Byl znamením důležitého kulturního přerodu. Od kočovné společnosti v usedlou populaci"...

Krásné babí léto a podzim.

Petr a Vlaďka                                                                                                 

Menorca - Ciutadella
Sním či bdím
Ficus - Fíkovník
 Kořeny i koruna
Zdravím Tě
Co mi povíš
Děkuji
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart