Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Hájek u Červeného Újezda

• Poutní místo a první Loreta v Čechách •

Loreta, Svatá chýše, italsky Santa Casa, podle pověstí se jedná o označení pro údajný dům Panny Marie v Izraeli v městě Nazaretu. Původní stavba navazovala na grottu (jeskyni) umístěnou ve skále. Dle legend byla odtud ke konci 13. století přenesena pryč anděly. Chvíli pak putovala Evropou, než zakotvila v italském městě Loreto, dnes v druhém nejvýznamnějším poutním místě v Itálii. Spíše se však jedná o posvátné kameny, které byly z původního místa odvezeny. Od 16. století pak dochází díky jezuitům k velké propagaci této stavby po celém světě, nejen na území katolické Evropy a k „udělování licencí" k jejich výstavbě. Do začátku 18. století bylo na našem území zbudováno na padesát kopií této svatyně. Základní kámen k první loretě v Čechách byl položen uprostřed přírodního háje nedaleko Prahy páterem Albrechtem Chanovským z řádu Tovaryšstva Ježíšova 12. 6. 1623. V kapli pak byla umístěna soška černé Panny Marie Loretánské, která byla přivezena z Itálie a původní sošky se nějakou dobu dotýkala.

Toto místo v krajině patřilo v 16. století jistému vysokému úředníkovi císaře Rudolfa II., který jej nechal zvláčet do čtyřúhelníkového pozemku a osázet borovicemi a duby. Celý prostor byl pak obehnán příkopem, oplocen a hlídán, aby sem nemohl člověk, ani dobytek. Za nějaký čas zde vyrostl velice krásný hájek. Zbožní manželé nemohli mít dlouho děti. I vykonali pouť do Loreta ke svatyni P.M. a učinili zde slib, že pokud dojde k naplnění jejich přání postaví podobnou kapli na svém panství, a tak se i stalo. V roce dokončení se hraběcímu páru narodil syn. Nedaleko kapličky v Hájku byla ještě vystavěna poustevna, kde manželé vydržovali poustevníka, který se o svatyni staral. Místo, kaple i soška jsou pak spojené z řadou církevně potvrzených zázraků a jeho oblíbenost a návštěvnost jenom rostla. Zázraky a uzdravení lidé přibývali, a rostly i bohaté dary věnované kapli. Tato narůstající obliba loretánské kaple v Hájku pak dala i impuls k výstavbě Lorety v Praze na Hradčanech (1626-1631). V roce 1630 pak dochází k přestavbě i té v Hájku, aby se originálu co nejvíce podobala. Jelikož poutníků bylo stále více, ale chyběli duchovní, požádal zakladatelův syn františkány z Jindřichova Hradce, aby zde převzali duchovní službu. Základní kámen kláštera byl pak položen r. 1663. Nalezení vody v těchto místech je rovněž spojeno se zázrakem. Po marném a usilovném kopání, byly veškeré práce zastaveny, ale co se nestalo 8.září 1662 na den Narození Panny Marie vytryskl sám ze země pramen čisté vody, která byla pokládána za zázračnou a léčivou a jak jinak, převážně na oční potíže. Čtyřikrát do roka sem pak se zpěvem přicházeli odpoledne a k večeru procesí s poutníky z dalekého a širokého okolí. Celou noc zde pak u ohňů až do rána probíhaly pobožnosti, radost a veselí. Za úsvitu a ráno pak mše svaté, aby se k večeru všichni vraceli domů.

První ránu klášteru zasadil císař Josef II., jeho reformy a odvezení pokladu hájecké kaple do Prahy v roce 1786. Na začátku komunistické totalitní moci zde byl pak internační tábor pro kněze a dílo zkázy dovršila armáda, která odtud odešla až na počátku 90.let. Důležitou součástí tohoto poutního místa byla barokní svatá cesta vedoucí k loretě do Hájku z Prahy. Cesta je dlouhá necelých 18 km a byla lemována dvaceti výklenkovými kaplemi ve vzdálenosti asi 700 až 800 m od sebe. Výklenky kaplí byly horizontálně rozděleny na dvě části. V jedné polovině byl pak zobrazen výjev ze života Panny Marie a v druhé výjev ze života sv. Františka z Assisi. Procesí opouštěla Prahu Strahovskou branou a první kapli můžeme dnes nalézt na Dlabačově na začátku Gymnastické ulice.

Silné a duchovní místo s krásnou i ponurou historií. Realita začíná být dnes jiná a přeměna jistá. Dá to však ještě mnoho práce, úsilí a bude to stát ještě spousty peněz, než moudří lidé napraví skutky těch hloupých, ale o tom by nám naše země mohla vyprávět. Vždy záleží na každém z nás, jestli konáme laskavě a tvořivě. Chyby jsou povoleny, ale ne jejich (příliš časté) opakování.

Poděkování za obnovu místa a cesty patří všem zúčastněným, nejen řádovým františkánským mnichům.

A hájek v Hájku stále skrývá svoje tajemství. 

Klidné dny všem. Na té cestě se někdy setkáme.

Petr a Vlaďka

 

 

Hájek
Poutní místo Hájek
František, Antonín a černá Madona
Kaple podél cesty
Zastavení v čase
A krajině
Uzemnění
Mapka Loreto
Potkáme se na cestě
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart