Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Sítě přes vodu

Dolní Kounice, Ivančice a Moravský Krumlov spojuje zajímavá poloha v údolích řek. Dolní Kounice a Ivančice leží na řece Jihlavě, Moravský Krumlov pak na jejím přítoku Rokytné. Ve všech třech městech najdeme příčné energetické linie, které přes koryto řeky tvoří hlavní energetickou páteř osad a současně jsou i základem jejich ochrany. Ve všech třech případech šlo o spojnici místa světské moci s místem jakéhosi duchovního povýšení. Pojďme se tam podívat.

Dolní Kounice

Klášter Rosa Coeli v Dolních Kounicích je asi nejznámějším turistickým cílem ve zdejší krajině. Klášter leží dole u řeky Jihlavy, nad ním se na jedné straně vypíná hrad a na protější straně  údolí je na výrazném vršku kaple sv. Antonína Paduánského a sv. Floriána. Všechny tři místa leží v jedné rovině a vytváří jakousi pomyslnou stěnu, chránící údolí před vetřelci přicházejícími z rovin Dyjsko - svrateckého úvalu. Hrad sloužil k tomu, že virtuální a nehmotná ochrana byla podpořena i poněkud pádnějšími světskými prostředky. Dávný ženský premonstrátský klášter je navštěvovaným, leč poněkud chmurným cílem. Došlo tady k řadě negativních skutků, z nichž mnohé dosud nejsou zapomenuty a odčiněny a vyzařují ze zdí ruiny kláštera. Nicméně stavba je postavena na správném místě a je plně zásobována vodní živlovou energií řeky, což ženskému klášteru plně vyhovuje.

Útěšnějším cílem je návrší s kaplí na protější straně údolí. Hrad i kaple jsou místy s převažující mužskou energií, která se vhodně doplňuje s ženskou energií u kláštera.

Kaple sv. Antonína byla sice postavena až po třicetileté válce, leč stojí na silném místě, které určitě sloužilo už tisíce let před tím jako svatyně a určitě i jako vynikající pozorovatelna s dalekou vyhlídkou do údolí a na dominující Pálavu a její silový bod - horu Děvín. Strážní a ochranná funkce místa se přenesla i do barokní kaple. Kaple měla sloužit jako tzv. votivní (přímluvná). Světci svou přímluvou měli chránit přilehlé obce před přírodními pohromami. Traduje se, že Kounice a okolí opravdu žádná větší pohroma od doby založení kaple už nepostihla. Místo strážců tedy vyhlíží do krajiny svatí Antonín a Florián. Ke kapli vede poutní křížová cesta, která je velmi hodnotná i z hlediska krajinných energií. Samotné místo kaple taktéž nabízí návštěvníkům nadprůměrné energetické dojmy. A výhled na město, klášter, hrad i Pálavu na obzoru je další odměnou za námahu při zdolávání prudkého kopce.

Ivančice - Réna

Město Ivančice leží na soutoku tří toků, které definují tvář celého zdejšího kraje. K hlavní řece Jihlavě se zde připojuje severnější Oslava a z jihu pak říčka Rokytná. Údolí řek jsou hluboká a dodnes nepříliš snadno prostupná a jistě vždy tvořila významnou překážku v pohybu krajem. Město leží v rozšířené nivě kolem soutoku, a hned pod ním po proudu se údolí znovu zavírá do úzkého údolí pokračující Jihlavy. Z jižní strany hlídá soutok řek návrší Rény, kde stávalo dávné hradiště, coby předchůdce dnešního města. Ivančice se staly významnou křižovatkou dávných cest, protože se zde dají překonat hluboká a zařízlá údolí jednotlivých toků víceméně najednou. Od Ivančic už zemské stezky stoupaly (a většinou i dodnes stoupají) po kopcích mezi údolími jednotlivých toků. Kopcovitá krajina meziříčí byla rozhodně schůdnější než skalnaté a meandrující rokle řek. Hradiště na soutoku sloužilo jako zastávka v tranzitní přepravě i jako ochranné a ovládací centrum kraje.

Archeologické nálezy z míst, kde stávalo hradiště na Réně, jsou zatím neúplné a poněkud rozporuplné. Vypadá to, že hradiště na Réně bývala minimálně dvě. To starší (z mladší doby bronzové) se rozkládalo na jižní a východní straně Rény, tedy na odvrácené straně kopce od dnešního města. Dodnes jsou patrné zbytky jeho valů. Jeho poloha plně odpovídala logice vizuálního propojení na dominantní pálavský Děvín, protože údolím řeky Jihlavy dolů po proudu se otevírá pohled právě k tomuto kopci. Naopak, pohled odtud severozápadním směrem je blokován vrcholkem Rény a tak je samotný soutok řek mimo kontrolu. Tedy toto starší hradiště svou polohou tvořilo hraniční bod území mírně zvlněné roviny Dyjsko-svrateckého úvalu, která zde přechází do prvních kopců Jevišovické pahorkatiny, pozvolna se zdvihající k Vysočině. Logika jeho polohy plně souhlasí s dalšími archeologickými lokalitami, zejména s těmi nejstaršími z doby kamenné. Zdá se, že první doložitelné kultury přišly na toto území z jihu a zastavily se na úpatí prvních kopců Vysočiny. Pálava, tamní hradiště a nejvyšší vrchol Děvín pak pro tuto komunitu tvořila přirozený střed mocenský i energetický. Neolitické osídlení je ve zdejším kraji dobře dokumentované a je pro nás velmi zajímavé vzhledem k tomu, že se jednalo o megalitickou kulturu stavějící také rondely. Věnujeme se jim příště...

Snad proto, že starší hradiště na Réně nemělo pod kontrolou polohu vlastního soutoku, vzniklo daleko později na severním svahu kopce nad Ivančicemi mladší hradiště z doby Velké Moravy. I zde jsou k nalezení malé zbytky valů, které uzavírají prostor šíje Rény, sklánějící se k městu. Z této polohy mohlo hradiště dobře kontrolovat plochu nivy kolem soutoku zdejších řek. Strmé svahy Rény dodnes tvoří dobrou ochranu a překážku k výstupu. Na západním svahu objevíme prameniště (dnes vodárna a vodojem), které jistotně poskytovalo vodu i pro hradiště.

Z obou hradišť se energeticky významnější se zdá být to starší, s napojením linie na Děvín. Přesto dnes není žádné místo příliš dobře vyjádřené a při bloumání po zalesněném a plochém vrcholu Rény můžete cítit, že energetické místo tady zaniklo. Je to pravděpodobně způsobené tím, že původní energetické místo bylo vytvořeno lidským úsilím uměle, například v místě dávného svatostánku či rondelu, a po jeho zániku se energie přirozeným způsobem přemístila. Jako energeticky aktivní jsou dnes zjistitelné skalky na jihozápadní straně plošiny a pravděpodobně hlavním přirozeným energetickým centrem zdejšího kraje je dnes vrchol nedalekého návrší jižním směrem od Rény. Za údolím, kudy dnes vede železnice do Krumlova, se nachází významný masiv Krumlovského lesa, který je ovšem dnes z větší části oborou. Vzhledem k nepřístupnosti území můžeme jen tušit, že významnější energetické body budou na vrcholu Kobyly, případně na bezejmenném vrcholu u kóty 409. Obě tyto polohy mají pravděpodobně taktéž vynikající vizuální spojení s Děvínem na Pálavě.

Mladší velkomoravské hradiště na Réně vědomě rezignovalo na primární spojením s Děvínem a upřednostnilo pozici nad soutokem. Dá se snad i v tom sledovat slábnutí vlivu geomantie v průběhu věků? Dnes je slabší energetické místo v téměř nejnižším bodě hradiště, skoro až u ostrohu, kde se dnes nachází rozhledna Alfonse Muchy. Jako logická a pro město rozhodující se odtud jeví energetická linie vedoucí přes údolí na kopec u kostela svatého Jakuba, který už výhled na Děvín poskytuje. I k tomuto kostelu dnes vede křížová cesta.

Ivančice jsou milovníkům historie známy i jako dávné středisko náboženského hnutí Jednoty bratrské, ideologicky založené na humanismu Petra Chelčického, v 16 století naprosto nevídaném. Na panství pánů z Lipé tu bratři působili skoro sto let. Dodnes zachované zbytky sídla Jednoty můžeme vidět i dnes. Bývala tu bratrská škola a hlavně i tiskárna. Původní podobu městských hradeb Ivančic pak uvidíme na jednom z obrazů Slovanské epopeje od zdejšího rodáka Alfonse Muchy. Z dílen Jednoty pochází také český překlad bible, nazvaný podle nedalekých Kralic Biblí kralickou. Přes pozdější důslednou rekatolizaci si město podrželo svou „vzpurnou" energii. Je to možná i proto, že spíš než s páteřním energetickým zemským systémem dálkových a stát propojujících linií se zdejší krajina a město spojily s trvající a neustále se doplňující a proměňující svébytnou a neuchopitelnou energii zdejší řeky a vodního živlu. Objevuje se tady stejné lokální řešení energetického systému, jak jsme pozorovali už v Dolních Kounicích a následně uvidíme i v Moravském Krumlově. Můžeme to pozorovat i jako jakési uzavření, město si žije samo pro sebe, chybí mu velké ambice na spojení se světem. Řeka přetváří krajinu, svou energií i mikroklimatem vyplňuje údolí a ve své náruči žárlivě střeží město i svůj lid. Městečko se tak stává skutečným a bezpečným domovem, který milují nejen zdejší rodáci, ale i všichni ti, kdo přijdou s otevřeným srdcem.

Moravský Krumlov

Moravský Krumlov je známý hlavně kvůli Slovanské epopeji, která tu ovšem už není. Soubor velkoformátových obrazů Alfonse Muchy byl dlouho vystavován na zdejším zámku, ovšem momentálně je v Praze, tedy v Japonsku, nebo v Brně, či někde... Ale i bez Slovanské epopeje je Moravský Krumlov hodnotným turistickým i esoterním cílem. Poněkud chátrající renesanční zámek je tak trochu podobný svému slavnějšímu českému jmenovci a také celé historické město je podobně jako Český Krumlov obkrouženo skvostným meandrem řeky, v tomto případě Rokytné. Zámecký park je hodnotným dílem. Technickou zajímavostí je průjezdný tunel vedoucí zasypaným hradebním příkopem. Tunel se postupně snižuje, takže když do něj na jedné straně vjedete, neznamená to automaticky, že se i dostanete na druhé straně ven. Světlo na konci tunelu se tak může stát lákadlem do pasti. Nehledejme ale symboliku i tam, kde je na vině nedokonalé technické řešení. 😊

Středověký Moravský Krumlov se skrýval v údolí. Z tří stran ho chránila řeka a příkré skály, na čtvrté, přístupové straně stál hrad a později zámek. Pohled na město z okolních návrší byl jistě kouzelný. Dnes jeho vzhled „doplňují" sídliště, fabriky a novostavby i mimo meandr, přesto je stále pohled na město a skály kolem velmi zvláštní a hodnotný. Na první pohled nás zaujme bíle zářící stavba honosné kaple svatého Floriána vysoko nad městem, kam také musí zamířit kroky každého, kdo chce poznat město i jeho energie. Kaple je spíš malým patrovým zámečkem se čtyřmi věžemi. Za jejím vznikem stojí legenda o zázračném zachránění knížete Antonína Floriána z Lichtensteina, jehož splašení koně se měli zastavit přímo na okraji skalního srázu. Kaple pak byla postavena jako díkuvzdání za záchranu. Přes obvyklé peripetie devastace i obnov je dnes kaple restaurována a opět slouží občasným mším, poutím i koncertům. A zajisté nemusím dodávat, že energetická páteř města vede od zámku právě sem. Spojuje tak místo mocenské s místem duchovním. Spojení, které se tak často opakuje, až se stává pravidlem. Vidíme ho na historických hradištích i přírodních místech. Síla profánní moci panovníků, majitelů panství i správců se spojují do vyvažující se rovnováhy s místy duchovní nadvlády. Místa racionálního tvoření ve hmotě hledají svou protiváhu v místech nehmotného napojení na Universum, informační pole vědomí, z kterého přichází poznání, kreativita a kultivace ducha. Náboženská správa takových míst není nutnou podmínkou, ale je historicky nejčastějším řešením. Propojení takových míst a spojení jejich účinků na člověka vede na jedné straně k moudrosti laskavých a tolerantních hospodářů krajiny a na straně druhé k laskavé a tolerantní duchovní správě, která stojí nohama pevně na zemi. Spojení je vždy oboustranně prospěšné. Příroda a matky Země nám takové vyvážené dvojice míst nabízí v nepřeberné paletě variací, naším úkolem je taková místa vyhledávat, obnovovat a správně používat. Při pohledu od kaple sv. Floriána na město to můžete cítit naprosto jasně. Lyra říčního oblouku je přeťatá energetickou linkou, ležící jako šíp v tětivě luku. A pokud třeba zvolíte dobu západu slunce, věřte, že vás tenhle šíp zasáhne přímo do srdce. Z takhle krásných míst se odchází s optimistickými úsměvy.  

Jiří Škaloud

Regena 10 - 2018
Rosa Coeli
Dolní Kounice
Brána Nebeská
Energie země a místa
A lidských příběhů...
Pohled od kaple
Sv Antonín Dolní Kounice
Sv Antonín Dolní Kounice
Cesta ke kapli
Ivančice, z rozhledny A. Muchy
Ivančice, kostelík sv Jakuba
Zámek Moravský Krumlov
Moravský Krumlov
Kaple sv Floriána
Pohled na město od kaple sv Floriána
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart