Trvalá přízeň bohů

Mezi pozůstatky kultur z doby kamenné jsou pozoruhodné takzvané rondely. Zdá se, že megalitické kultury, které v západní Evropě stavěly menhiry, kromlechy, dolmeny i kamenné řady, nalezly v místech s nedostatkem kamenů jiný způsob, jak vytvářet posvátné kruhové prostory. Tímto řešením se staly hliněné valy, prostřídané příkopy a mnohočetnými palisádami obkružující vnitřní prázdný prostor. Pojďme se podívat na jižní Moravu, kde novodobé poznávání rondelů začalo...

K nejstarším objevům takové stavby patřil rondel u Těšetic - Kyjovic. V době nálezu v šedesátých letech byl svou funkcí těžce zařaditelný. Plocha o průměru 62 metrů byla obkroužena dvojitou kůlovou palisádou a hlavně typickým zahroceným příkopem trojúhelníkového profilu. Třicet metrů vně od příkopu byla ještě jedna palisáda, dostavěná o něco později. Dalším, později charakteristickým rysem rondelů byla existence čtyř vstupů, kde byly příkopy i palisády přerušeny, ovšem bez viditelných pozůstatků nějakých bran či hrazení. Tyto průchody jsou navíc často orientovány podle světových stran. Prostor uvnitř hrazení byl prázdný. Řada z rondelů má kromě orientace na světové strany i významnou polohu z hlediska možnosti pozorování Slunce, Měsíce i hvězd. Proto se předpokládá jejich význam i pro astronomické a kalendářní pozorování. To vše jsou charakteristické rysy spojující dnes už na dvě stovky objevených rondelů. V Česku je jich archeologicky dokumentováno víc než třicet a objevují se další. Pro laiky a turisty ale většinou nejsou nikterak zajímavé ani zviditelněné. Vinou dlouhodobé eroze a zemědělské činnosti je povrch většinou dokonale zarovnán a pozůstatky těchto staveb jsou patrné pouze archeologickými metodami. A vzhledem k válce s hledači pokladů se vykopávky opět důsledně zasypávají a polohy nálezů nejsou obecně popularizované. Přestože tedy při putování jihomoravskou krajinou kolem Znojma nemůžeme vynechat místo objevu prvního rondelu, je současně namístě i pragmatické varování každému návštěvníkovi: Archeologická lokalita v poloze „Sutny" u Těšetic - Kyjovic je místem stálého zkoumání a zájmu archeologů Masarykovy university Brno a probíhají zde každoroční letní vykopávky. Místa výkopů jsou ale opět zahrnována zemí a mimo období vykopávek uvidíte jen rovné pole, cíp lesa a prašnou cestu. O nálezech si tak můžete pouze přečíst na informačních tabulích u zmíněné neznačené cesty. Zájemcům se nabízí pouze fotografie a případně dojmy virtuální - esoterické.

Lokalita byla osídlena od doby kamenné. Velké množství tzv. neolitických dlouhých domů svědčí o hustém osídlení. Na tuto kulturu navazovala kultura tzv. „moravské malované keramiky (MMK), patřící do okruhu tzv. lengyelské kultury. Ta je dnes uznávána jako jedna z hlavních kultur tvořící rondely po celé střední Evropě, v Maďarsku, Slovensku, u nás, v Rakousku i Německu. Sluší se nyní připomenout nedávné objevy obrovských, až dvousetmetrových rondelů s třemi obručemi příkopů u Kolína. Byly objeveny při stavbě obchvatu Kolína. Další mimořádně velký rondel s dvojitým příkopem byl nedávno objeven i nedaleko Znojma u Mašovic. Pochází ze stejného období jako těšetický rondel a je od něj vzdálen pouze 12 kilometrů. Společně s dalším sídlištěm stejné kultury v Hlubokých Mašůvkách tvoří rovnoramenný trojúhelník. Mašovice jsou momentálně v centru archeologického dění. Rondel byl náhodně objeven v roce 2002 a v roce 2007 zde archeolog Zdeněk Čižmář našel torzo hliněné sochy, kterou nazval Hedvika. Jedná se o unikátní nález části duté keramické plastiky. Její původní výška mohla být až 60 centimetrů, což z ní činí dosud největší nalezenou neolitickou plastiku ženské bohyně v Evropě. Rok na to zde byl učiněn další nález ženské sošky, tentokrát nazvané Johanka. Ta je naopak velmi drobná, ale podobná pozice jejich rukou jí spojuje se starším nálezem tzv. Hlubokomašůvecké Venuše (viz dále).  Nález většího a honosnějšího rondelu a sídliště u Mašovic poněkud přehodnocuje význam rondelu na Sutnách, který býval mnohem skromnější. Jeho sláva je založena na tom, že archeologické vykopávky tady začaly už v roce 1964 a rondel byl jedním z prvních nálezů podobných staveb nejen u nás, ale v celé Evropě. Rondel na Sutnách byl postaven tak, aby umožňoval daleký výhled směrem k východu, kde výrazný obzorový bod tvoří pohoří Pálava a hlavní vrchol Děvín. Záměrnost polohy si uvědomíme až při návštěvě lokality. Povětšinu cesty od Těšetic se Pálava skrývá za místním návrším U mlýnku a Kamennou horou. Odtamtud by samozřejmě Děvín byl dobře pozorovatelný, nicméně pro stavbu rondelu bylo vybráno jiné místo. Stojí na okraji mírného svahu, odkud se otevírá jen poměrně úzký průhled údolím říčky Únanovky. Existovala tedy zjevně i jiná podmínka, než jen pouhý výhled k východnímu obzoru - a tou podmínkou určitě byla existence lidského sídliště. Naprostá většina rondelů stávala v místech větších neolitických sídel a dá se tedy předpokládat, že rondely byly také symbolem a projevem centra moci, ať už duchovní či světské. Dnes už víme, že na některých velkých sídlištích byly rondely dva i tři blízko u sebe. Nejde tedy „jenom" o astronomické pozorovatelny, ale objekty měly zjevně větší množství funkcí. Nabízí se paralela s kostely v daleko pozdějším období ranného křesťanství. Například na velkomoravských hradištích se tísnily kostelíky v nebývalém počtu velmi blízko u sebe, zdá se, že šlo o jistý způsob mocenského soupeření.

Také poloha rondelu v Těšeticích prokazuje, že mohl sloužit jako středisko života v obci. Když se postavíte na okraj pole v místě, kde rondel skutečně stával, objeví se vám před očima průhled na Děvín a současně všude kolem jsou potvrzené pozůstatky neolitických dlouhých domů kulturního stupně předcházejícího stavbu rondelu. Tyto stavby ale rondel nikde nenarušuje! Nebyl tedy postaven doslova na troskách předchozí kultury, ale s jistou dávkou fantazie se dá předpokládat, že nositelé „rondelové kultury" postavili svou kultovní stavbu co nejvíce vedle trvajícího osídlení. A současně tak, aby uspokojili technické i ezoterní požadavky na stavbu. Toto je nepřímým důkazem, že rondel sloužil jako středisko a shromaždiště každodenních či výročních svátků a obřadů pro lid žijící kolem. A vzhledem k výhledu fungoval jistě i jako archeo-astronomická pozorovatelna. Tehdejší druidi, (neznáme původní jméno pro nositele víry a vzdělanosti, „druid" je slovo keltské, tedy z doby mnohem pozdější.),  mohli podle pozorování východů Slunce nad obzorem Děvínu i bližšího obzoru stanovovat všechna významná kalendářní data v průběhu roku. Na tuto skutečnost upozornil zejména Ing. Zdeněk Ministr, který se podílel i na výpočtech a pozorování i zde v Těšeticích. Zdá se, že kruhový, případně oválný tvar rondelů s prstenci příkopů a valů mohl být jakýmsi obrazem a odrazem vycházejícího Slunce na Zemi. Rondely tak mohly být středisky jakýchsi dávných kultů slunečních božstev. Typová jednotnost rondelů a jejich rozšíření po obrovském území svědčí o tom, že neolitická společnost nebyla roztříštěná do jednotlivých nezávislých komunit, ale naopak byla jednotná ve víře a snad i v centralizované moci, byla komunikující a obchodující napříč střední Evropou. Představa putujících „druidů" a stavitelů rondelů, sjednocujících lid ve víře, v termínech svátků, i v průběhu jednotlivých rituálů se tak stává mnohem reálnější. Duchovní spojení v téže víře zjevně tvoří nosný prvek jednotné a funkční civilizace.   

Dnešní působení místa je rozpačité a spíš žádné. Na kraji pole je energie smířená, klidná, pacifikovaná mnoha tisíciletým obděláváním kulturní krajiny. Přes 7000 let staré místo si nějakou výjimečnost a duchovnost neudrželo. I to svědčí o tom, že pro stavbu nebylo vybráno přirozené zemské energetické místo, ale že energie sem byla přivedena a soustředěna cíleným zásahem druidů a potom udržována kultovním užíváním rondelu. Po zániku rondelu, kultu i osídlení se energie přesunula do přirozeného místa v okolí. Tím může být dnešní návrší Kamenného vrchu. Rondel usnul navěky a dnes působí hlavně na archeology a milovníky dávné historie. 

Hluboké Mašůvky

Křesťanské poutní místo Hluboké Mašůvky najdeme severně od Znojma a nedaleko od Těšetic. Ovšem už o šest tisíc let dříve, než tady vzniklo slavné mariánské poutní místo, bylo v okolí sídliště lidu neolitických zemědělců. Rozkládalo se na protilehlé straně obce. Jedná se o stejnou kulturu, která vybudovala rondely v Těšeticích i Mašovicích. Oba jsou odtud vzdáleny pouhých osm kilometrů vzdušnou čarou. Lokalita je významnou archeologickou památkou a pochází odtud velká řada unikátních nálezů. Sídliště bylo navíc opevněné příkopem a palisádou, což v neolitu nebylo vůbec běžné. Technologie stavby opevnění je velmi podobná provedení těšetického rondelu, ale na rozdíl od rondelu tady v Mašůvkách byly v palisádě brány a strážní opevnění, obkroužená plocha byla plná staveb, sídelních jam a nalezly se tady stovky keramických střepů, včetně unikátních antropomorfních a zoomorfních nádob neznámého účelu. To jen zdůrazňuje a podtrhuje kultovní význam nedalekých rondelů, kde vnitřní plocha byla zjevně záměrně téměř prázdná a neobývaná. Kulturní propojení lokalit je o to zajímavější, že z Hlubokých Mašůvek pochází i nález tzv. Venuše, neboli sošky ženské bohyně. Na rozdíl od známější a starší Věstonické Venuše je ta mašůvecká daleko lépe propracovaná, nemá tak zvýrazněné pohlavní znaky a má také hlavu s nosem i očima. Soška má hlavu hluboce zakloněnou jakoby při pozorování oblohy či Slunce, a také má předpažené a pokrčené ruce jakoby připravené k tomu, aby něco nesly. Může toto velmi realistické zpodobení představovat bohyni hojnosti matky Země přinášející dary či úrodu svým dětem? Či si s trochou fantazie můžeme představit i dítě na rukou této plastiky? Jakou možnost obrovské kontinuity a přesah kulturních tradic a mýtů nám takovéto sošky můžou nabízet? Kulturní propojení sídliště v Hlubokých Mašůvkách se staviteli rondelů tím může nepřímo naznačovat kult Matky Země přinášející dary Slunci a očekávající jeho přízeň. V každém případě ukazuje na vyspělou religiozitu a umělecké cítění. Mašůveckou Venuši si dnes můžete prohlédnout v muzeu na zámku v Jevišovicích.        

Nicméně do Hlubokých Mašůvek se dnes putuje i za daleko mladší historií. Zdejší mariánské poutní místo je velmi slavné. Vyplatí se ho navštívit i ateistům. Kouzlo, nebo chcete-li energie místa, působí na všechny. V údolí pod kostelem pramení zázračná voda ve Svaté studni. Její síla, širokospektrální léčivý účinek i chuť uspokojí snad každého. A na vrcholku zdejší Kalvárie není zdaleka jen konec zdejší křížové cesty a místo symbolizující ukřižování. Je to velmi duchovní místo s trvalou přítomností a ochranou duchovních bytostí. Místo provokuje k hlubokým filozofickým zamyšlením o životě a smrti, a současně je léčivé pro tělo i duch. A v neposlední řadě je to místo velmi krásné a laskavé jako mateřské objetí. Nabízí se tak otázka, zda kult ženské bohyně, spojený ať už s Velkou Matkou, Zemí, Živou či s Pannou Marií není tak nějak trvale spojen s tímto územím. Zda síla místa neprovokuje už sedm tisíc let stále stejné cítění a uvažování u svých obyvatel. Zda skutečně hluboké údolí Hlubokých Mašůvek a snad i celého okolního kraje nepůsobí stále stejně. Jako hřejivá mateřská náruč, kde každý cítí lásku, klid, štěstí, kouzlo domova, ochranu i sílu. Jak si to pojmenujete a komu přiřknete takou energii, to už je jen na vás a vaší víře.

Jiří Škaloud