Zkamenělý slouha Menhir v Chabrech Jeden z dalších „zkamenělých" slouhů, mužů či pasáků. Snad pro jeho poněkud zvláštní polohu je tento kámen spíše opomíjený a přehlížený. Dnes skutečně vypadá víc jako zvláštní okrasa rodinného domu, než jako menhir. Přesto ale jde o jeden z mála historicky doložených pražských menhirů. Dle legend zde stával „odedávna" u staré křižovatky významných zemských stezek. A fotograficky je doložen starou fotografií Eduarda Štorcha z roku 1914, kdy vedle kamene tento známý spisovatel při výletu zvěčnil svou choť. Doložená stoletá historie dává naději, že kámen je skutečně původní, tedy megalitický, tedy z období neolitu. Archeologicky jeho datace možná není, u kamene se několikrát kopalo v bláhové naději na nález pokladu a tedy podloží kamene není autentické a nemá vypovídací hodnotu. Chaberský menhir je docela velký. Na výšku má asi 1,6 metru a váží něco kolem jedné tuny. Stáří kamene je nějakých 600 milionů let, materiálem je to ládevský buližník. Vrch Ládví je odtud kousek, kámen pochází nepochybně z tamních křemencových výchozů. Není jasné, že sem byl uměle přemístěn, může jít i o kámen, který se sem dostal přirozeným erozním rozpadem a sesunem po dnes již velmi mírném svahu. Ládví je i dnes nepochybně významným energetickým místem, přestože řada osamělých buližníkových skalek zmizela - kámen zde byl intenzivně těžen v celé řadě jámových lomů už od hlubokého středověku. Přesto se i dnes dají na Ládví nalézt vynikající energetická místa. Taktéž menhir v Chabrech je nepochybně energeticky aktivní, i když jeho poloha i zastavěné a obydlené okolí jeho sílu notně sráží a odčerpávají. Jak vidno i na zmíněné fotografii, v začátku minulého století ještě kámen stával v širých polích nedaleko od silnice. Od 30-tých let se zde postupně rozrůstala vilková zástavba, dnes menhir najdeme v plotě u domu 542 v Ládevské ulici. Vzhledem k historicky doložené křižovatce prastarých cest mohl být kámen jakýmsi rozcestníkem, či označníkem významného bodu, ale stejně tak mohl být součástí většího megalitického celku, který snad ležel vedle stezky a sloužil jako posvátné místo. Tomu by nasvědčovalo i to, že od roku 2006 tady bylo v zahradě odkryto několik dalších kamenů ze stejné horniny. Pokud se zadíváte na obrázky, pochopíte, proč je kámen nazván „slouhou". Má nepochybně antropomorfní prvky, nahrbenou postavu, náznak ramen, rukou a pláště a hlavně výraznou tvář shrbeného muže. Stíny ostrého slunce jasně vykreslují oční důlky, profil nosu, ústa a velkou bradu. Není prokazatelné, zda jde o přirozenou hříčku přírody, či zda člověk kameni napomohl vhodně vedenými údery. Fantazie může pracovat naplno a kámen vám určitě napoví sám. Jiří Škaloud
|