Babylon u Domažlic

• Čertův kámen a Labutí studánka •

Touto krajinou procházeli naši předkové již v době neolitu (8000-5000 př. Kr.) Archeologické nálezy pak dokladují osídlení tohoto prostoru od doby bronzové a železné (1700-400 let př. n. l.) až po 10 století a dále. V 15. století zde vzniká samostatná dřevorubecká osada. Hovoříme o obci Babylon u Domažlic, o které máme první písemnou zmínku z roku 1587. Celá krajina i lidé si zde prošli „zajímavou" historií díky níž si zachovala svoji zemskou přirozenost, jakousi zvláštnost a vzácnost (viz. web., Všerubský průsmyk spojuje). Babylonský rybník s písečnou pláží je vyhlášeným rekreačním místem. Za základy pro rekreační využívání stojí tehdejší majitelé rybníků a okolních lesů hrabata Stadionové. Na přelomu 19. - 20. století zde vzniká letovisko, které nabírá rychle na popularitě a dochází k výstavbě prvních pensionů a hotelů. Druhá světová válka a následující období po ní uzavírají tato místa lidem na dlouhá léta. V roce 1980 se obec stala součástí města Domažlice, aby se zas v roce 1990 osamostatnila.

Viklany patří k velmi zajímavým a pozoruhodným přírodním geomorfologickým útvarům. Jeden takový významný krajinný prvek najdeme v katastru zmíněné obce a nese název Čertův kámen. Zdejší viklan je stvořen z porfyrické žuly (granit obsahující větší krystaly) a dosahuje délky čtyřech metrů a váhy čtyřiceti tun. Při pohybu až o několik desítek centimetrů dolu a nahoru vydával zvuky. V roce 1860 byl při stavbě železnice z Čech do Bavorska italskými dělníky ze svého místa sesunut. Není to bohužel jediný případ, kdy byl nešetrnými lidmi viklan rozkýván až za hranice své kyvné stability. Z iniciativy občanského sdružení Babylon a díky pomoci učitele chůze soch Moa na Velikonočním ostrově Pavla Pavla, došlo v roce 2009 k navrácení kamene do původního lože. Stejně jako v Jesenici u Rakovníka (viz. web) a za to všem velké Dík. Navštívili jsme místo po 9 letech od reinstalace a viklan byl v plné kondici. Jak to u fungujících viklanů většinou bývá, ukazuje se zde energie času a místo vyzývá k tvořivé práci na vlastním duchovním rozvoji. Jak na to, ale musíte přijít sami a možná jedna návštěva stačit nebude. Zajímavý je kámen třeba po dešti, ale nejaktivnější je viklan k ránu, při slunka východu.

Nedaleko viklanu se nachází překrásná přírodní lesní studánka se skvělou vodou, oblíbenou nejen u místních osadníků. Reliéf labutě ze žuly těžené a zpracovávané v místním lomu sem byl osazen mezi světovými válkami. Od roku 1950 se ocitla studánka v hraničním pásmu a pro lidi byla na dlouhou dobu nedostupná. Možná i proto její voda nese sílu ženské naděje, která se dočkala. Voda jejíž čas plyne zcela jinak než ten náš. Místo je to opravdu kouzelné, ve vyrovnané živlové harmonii. I ono vybízí k tvořivosti, aktivní činnosti a změnám kterých se od nás všech žádá a očekává. Okolí je plné přírodních bytostí, které si zas postupně začínají na nás zas zvykat, tak si to nepokazme. A pokud sem přijdete brzo k ránu, či se západem slunka večera, nestačíte se možná divit. A nezapomeňme všemu a všem poděkovat. Za to dobré i za to zlé, všechno má svůj smysl, a nemusíme mu zrovna hned rozumět. Labuť je královna půvabu a věrnosti a nese v sobě sílu krásy a odevzdanosti sama sebe.

Pomyslný trojúhelník při putování Babylonem (viz. mapa) zakončíme v již k těžbě nevyužívaném žulovém místním lomu naproti železniční zastávky. Dnes je využíván horolezci z Domažlic a nachází se zde několik jištěných cest. Doporučujeme vřele meditaci v „útrobách" Matky Země, mezi žulovými bloky u jezírka s lekníny. A když se zde zeptáte, co pro ni můžeme udělat.... možná uslyšíte..."Stačí mi jen neubližovat". ☺

Klidné Velikonoční dny.

Petr a Vlaďka