Zářivě Jasná hora Zavítejme dnes k našim sousedům. Nejslavnější a nejposvátnější místo polského křesťanství si to zasluhuje, i pokud nepatříte ke křesťanským věřícím. Svým významem Polsko přesahuje, patří k nejvýznamnějším poutním i silným energetickým místům celého křesťanského světa. Vděčí za to slavné ikoně Panny Marie, kterou ve zdejším chrámu můžeme najít. Každoročně jí obdivuje a prosí o pomoc kolem pěti miliónů poutníků i turistů. Częstochowa (česky Čenstochová) je velkým městem Slezského vojvodství. Nalezneme ho severně od Katovic, necelé dvě hodiny cesty od hranic v Bohumíně. Jde o historické město ležící na řece Wartě. První zmínky o něm pochází už ze 13. století, kdy vzniklo současně s klášterem řádu Paulánů na nevysokém návrší nad řekou. Město i klášter byly založeny Vladislavem II. Opolským. Klášter, který se jmenuje stejně jako kopec Jasná hora, se stal středobodem křesťanské víry celého Polska a snad i celé střední Evropy. Miliony poutníků sem každoročně přijíždějí hlavně kvůli Černé madoně čenstochovské, zázračnému obrazu Panny Marie s Ježíškem. Dnes klášter vypadá spíš jako nedobytná pevnost, než jako duchovní stavba. V 17.století v průběhu třicetileté války i později byl masivně opevněn a vyzbrojen, takže se skutečně stal dělostřeleckou pevností, kde se odehrála řada bitev se švédskými vojsky. Klášter byl vojsky mnohokrát obléhán a stal se dějištěm řady událostí významných pro polskou historii. Dramatické chvíle ale zažil klášter i obraz už ve středověku při husitském vpádu v roce 1430. Husité klášter dobili a zázračný obraz značně poničili seky mečem. Dodnes je tvář panny Marie rozťatá dvojicí šrámů, které byly na obraze schválně ponechány. Pojí se k tomu legenda o zázračné záchraně samotného obrazu, kterou si povíme za chvíli. Mnohá další zázračná zachránění se obrazu a zejména ochránkyni Panně Marii připisuje z dob třicetileté války. V roce 1655 se klášter ubránil neuvěřitelné přesile švédských vojsk, kterým se nepodařilo i přes čtyřicetidenní obléhání klášter s nepočetnou posádkou obránců dobýt. Sílu a až zázračné štěstí obráncům dodávala víra a podpora panny Marie. Nejen prostí lidé věřili a uvědomovali si sílu zdejšího místa a víry, a i proto byla Čenstochovská madona korunována králem Janem Kazimírem II. coby „Královna Polska na věčné časy". Od té doby je ochránkyní a strážkyní celého Polska. V roce 1909, kdy Polsko bylo pod ruskou nadvládou, došlo ke krádeži stříbrných doplňků a korunek ze zázračného obrazu panny Marie a Ježíše. Nové doplňky věnoval sám car Nikolaj II. a později je posvětil papež Pius X. Za druhé světové války byl obraz Madony schován před Němci a na oltáři ho tajně nahradila pouhá kopie. Víru v ochranitelskou a zázračnou roli zdejší ikony nezničil ani komunistický režim a popravdě se o to ani neodvážil pokusit. A tak historicky největší nebezpečí, kterému byl obraz vystaven, se jeví to od českých Husitů. Čenstochovská černá matka boží Jde o velmi cennou a starou ikonu byzantského typu, údajně namalovanou v Jeruzalémě samotným evangelistou svatým Lukášem podle skutečné podoby panny Marie. Obraz má být dokonce namalován na části desky ze stolu, který vytvořil sám Ježíš. V legendách je dobře popisována i cesta obrazu od svatého Lukáše z Jeruzalému až do kláštera v Čenstochové. Kunsthistorici nám tuto pověst trochu kazí tvrzením, že jde o středověkou byzantskou ikonu, přivezenou odkudsi z Rusi. Ať tak či tak, jde o velmi působivý, historicky velmi cenný a energeticky působící obraz, který v chrámu můžeme spatřit v originále a v galeriích v četných kopiích. Historicky doložitelná skutečnost je, že obraz paulánskému klášteru věnoval už v jeho počátcích ve 13-tém století jeho donátor - Vladislav II. Opolský. Originální obraz je dodnes umístěn na oltáři v samostatné kapli Panny Marie Bolestné Čenstochovské. Vzácná malba je ale zakryta stříbrnou maskou pláště s korunami, z obrazu tak vidíme pouze tváře a ruce Marie a Ježíše. Celý oltář Bohorodičky je ebenově černý a je doplněn množstvím stříbrných a zlatých doplňků, které se v záři svící neskutečně lesknou. Kaple Panny Marie je poutním místem, a tak se nekončící řady poutníků pohybují kolem dokola oltáře po kolenou. V mramorové dlažbě jsou hluboké žlábky, vydřené a vyleštěné koleny milionů poutníků. Vzduch je dusný a jakoby naplněný obrovským napětím tisíců modliteb a přání. Skutečně máte pocit, že tady vaše přání mohou být vyslyšena. Na mších, které se v kapli odehrávají několikrát za den, je vždy nabito, lidé stojí namačkáni hlava na hlavě a mnozí poslouchají i venku přenos z reproduktorů. Předsálí kaple je naplněné neskutečným množstvím obětin a darů, na stěnách nenajdete místečko, kde by nevisel růženec, berla či napodobenina uzdraveného údu. A když navštívíte klášterní pokladnici darů, zatají se vám dech. Takové množství zlata, drahých kamenů, klenotů i monstrancí neuvidíte snad nikde jinde. Fotit se tu nesmí, takže pokud chcete vidět desítky kilogramů zlata, drahokamů, klenotů i šperků, musíte si sem zajet osobně. V rytířském sálu pak uvidíte řadu kopií milostného obrazu, tam konečně spatříme i skutečnou původní podobu byzantské ikony s typickým zdobeným šatem a širokou svatozáří, která se na originále skrývá pod stříbrnou maskou. To vše svědčí o neskutečně silné a živé víře v ochranitelskou pomoc Panny Marie v tomto místě. A mohu říci, že energetickému působení mystického místa se neubrání ani zatvrzelý ateista či věřící jiného vyznání. Energie víry a přání pěti miliónů lidí už musí být znát, i kdyby tady namísto obrazu viselo prkno. A to tedy rozhodně nevisí. Zcela jistě je zdejší silná energie k dispozici každému, kde sem přijde a dovolí si, aby na něj zapůsobila. Tato osobní volba je vždy dobré znamení - pozitivní energie se totiž nikomu nevnucují, vždy se jen každému nabízí. Musíte jim vyjít vstříc a otevřít se jejich působení. Ať už energii na Jasné Hoře připíšete vlivu zázračného obrazu, síle křesťanských modliteb nebo síle samotného energetického místa, je zdejší energie mocná a působivá. Padnout na kolena před zdejší madonou jde i nepokorným egoistům skutečně snadno a je to na místě. Nedá se zapochybovat o tom, že obraz bohorodičky a celé místo je spojeno s tisíci zázračnými uzdraveními a jinými zázračnými skutky, ať už za nimi stojí libovolná síla. Svědecké knihy obsahují nekončící řadu historických legend i ověřitelných a současných, vědou nevysvětlitelných skutků, tedy zázraků. Středobodem kláštera je tedy kaple Panny Marie, která je ovšem větší než mnohý kostel. A za návštěvu určitě stojí i hlavní bazilika Nalezení svatého Kříže a Nanebevzetí Panny Marie. Ta stojí hned vedle a s klášterem i kaplí je propojena. Basilika je rovněž bohatě zdobená a také velikostí je souměřitelná s barokními skvosty Prahy. K výstupu zve i jedna z nejvyšších věží v Polsku, nabízející strhující pohled na okolí. Návštěva klášterního areálu na Jasné Hoře je jistě zážitkem i pro nevěřící a pro mnohé je souměřitelná i s návštěvou Vatikánu. Kaple svaté Barbory Návštěvníci Jasné Hory a současně milovníci pramenů nemohou vynechat ani kapli sv. Barbory, které se také říká Svatyně zraněné Jasnohorské ikony Matky Boží. Nachází se nedaleko od hlavního areálu pevnosti na Jasné hoře jižním směrem. Vede k ní ulice svaté Barbary, provázená krásnou alejí dubů a javorů. Mineme řadu „povinných" stánků s občerstvením a náboženskými suvenýry, abychom zakrátko stanuli před kostelem svaté Barbory a svatého Ondřeje původem ze 17-tého století. Samostatně stojící kaple, která pod sebou ukrývá pramen, je ještě kousek za kostelem. V kapli na oltáři najdeme další kopii obrazu Madony z Jasné hory. Středobodem kaple je zakrytá studna pramene. Voda dnes samovolně nevyvěrá, ale je čerpána ze studny do venkovního moderního nerezového pramenníku. Tudíž je k dispozici i době, kdy kaple je uzavřena. Ve stánku si jí navíc můžete koupit i posvěcenou - v plastové lahvi. Tomu se ale milovníci pramenů a studánek jistě vyhnou. Samozřejmě, že voda ze zdejšího pramene je považovaná za zázračnou a léčivou, její léčivé účinky jsou dokladovány stovkami uzdravení... Zajímavá je fresková výzdoba klenby kaple, kde si můžeme na jakémsi středověkém komiksu prohlédnout celou pověst o zdejším místě. Pověst je zajímavá a je založena na vzhledu samotné ikony. Při pohledu na její tvář nás zaujmou dva vrypy či zářezy v její pravé tváři. Ty měly být způsobeny mečem, či nožem jednoho z husitů, kteří se snažili obraz v roce 1430 ukrást a odvést. Jejich vůz se právě v místě, kde dnes stojí kaple zastavil a koně se odmítali hnout. Jeden z nájezdníků se tedy rozlítil a vyhodil obraz z vozu. Ten se rozpadl na tři části, ale tvář Madony i Ježíše zůstala nepoškozená. Druhý nájezdník dvakrát ťal do obrazu a způsobil zmíněné šrámy. Když se rozmáchl po třetí, měl údajně padnout mrtev k zemi. Ze vrypů v tváři obrazu měla začít tryskat krev. Zbývající a vystrašení husité utekli a obraz později měli nalézt mniši. Současně měl v tomto místě vytrysknout i pramen vody, kterou paulánští mniši použili k omytí poničené a zkrvavené ikony. Zajímavé je, že zvyk omývání obrazu se alespoň symbolicky dodržuje dodnes při každoroční slavnosti. Svěcená voda zdejšího pramene se používá i v kropenkách. Poškození ikony při husitském nájezdu je historickou realitou, madona později prošla dlouhým restaurováním v dílnách v Krakově. Velmi zajímavá je i podoba zdejší pověsti s pověstí až z dalekého Domažlicka. O té jsme si povídali nedávno... Tamní tzv. Loučimská madona je dřevěnou sochou, která se zobrazuje se zaseknutou šavlí v hlavě. Jde o starou gotickou plastiku, jejíž hlava je puklá. Originál plastiky je dnes v Německu, v kostele v Neukirchen beim Heiligen Blut (Nové Kostely při svaté krvi). V Loučimi dnes nalezneme jen volnou repliku této sochy v podobě černé madony se zaseknutým mečem v hlavě. Podle tamní pověsti se také tam husité měli pokusit zničit sochu šavlí, ale ze záseku se vyřinula krev. Také jejich koně se údajně nemohli pohnout z místa a napravený raubíř, známe dokonce i jeho jméno - rychtář Ctibor Krčma z Otav, se dal na pokání. A jaká je voda zdejšího pramene ve skutečnosti? Podle chemických rozborů jde o pitnou vodu se zvýšeným obsahem minerálních látek. Tedy lidově řečeno „tvrdou" vodu. Její kvalita je dobrá, což vzhledem k poloze studně v městské zástavbě jistě není zanedbatelný fakt. Její esoterické energie vypovídají o skutečném působní na zdraví člověka, s prvky duchovního a umělého působení vědomou bytostí. Tedy o programování vody k pozitivnímu působení na zdraví člověka. To se velmi shoduje s pověstí, ať už programování vody provedl kdokoliv. Objevuje se tady i zajímavá a cenná energie, které říkáme „restart", tedy energie, která může vyvolávat znovu-nastartování obranných procesů i smyslu života. Též je to energie zrození ale i smrti. Takže po požití zdejší vody můžete otěhotnět nebo i umřít. Račte si vybrat 😊. Jiří Škaloud
|
|
|