Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Minerální prameny Slovenska

Pokud Česko považujeme za zemi bohatou na minerální prameny, je Slovensko doslova zemí zaslíbenou. Uvádí se, že je tady minimálně 1600 minerálních pramenů, a řada z nich je navíc termálních, tedy vyvěrá v nich teplá voda s rozpuštěnými minerálními látkami.

Valnou část Slovenska tvoří hory a kopce. Patří ke karpatskému oblouku hor, který vzniknul poměrně nedávno. Tedy „nedávno" z hlediska geologického posuzování času. Při alpinském vrásnění, které začalo před nějakými sto miliony let, (a mimochodem trvá dodnes), se zdvihly nejen Alpy, ale i Karpaty. Slovensko leží v západní části Karpatského oblouku, který svou délkou asi 1500 kilometrů tvoří nejrozlehlejší horský komplex v Evropě. Vysoké Tatry tvoří nejvyšší část Karpat a Gerlachovský štít je i nejvyšší horou celých Karpat. Relativní mládí karpatských kopců stojí za jejich příkrými svahy, ostrými štíty a úzkými a hlubokými soutěskami mezi nimi. Vrásnění stlačilo a vyzdvihlo staré sedimenty vápenců k výšinám bradel Velké i Malé Fatry i Roháčů. A další část vápencových i sádrovcových sedimentů byla zatlačena hluboko do země a dnes je zdrojem vápníku, hořčíku i síranů zdejších pramenů. Země dosud není stabilní a mnohá zemětřesení, která Slovensko postihovaly a jistě i znovu budou, jsou toho důkazem. Zemské podloží je roztrhané hlubokými a nezacelenými zlomy, zasahujícími až do pláště Země. Po těchto zlomech proniká k povrchu horká voda i plyny z hlubinných procesů. To je důvodem, proč tady najdeme tolik minerálních i termálních pramenů. Slováci jsou si dobře vědomi turistického i lázeňského potenciálu těchto zdrojů. Na Slovensku existuje minimálně dvacet velkých aquaparků využívajících termální vody a další desítky těch menších, včetně lázní s minerální vodou. Řadu z nich najdeme na Liptově v podtatranské kotlině, nebo dole v Podunajské nížině. Ale vzhledem k celkovému množství minerálních i termálních zdrojů, celá řada pramenů zůstává nevyužitá, jsou volně přístupné a celkem opomíjené. Vydejme se tedy k několika takovým vývěrům, které nejsou spoutány a kde příroda zůstala (alespoň částečně) uchována. Takové prameny jsou věrohodnější i víc vypovídající než sklo-nerezové lázeňské zdroje. A abychom nemuseli cestovat úplně na druhou stranu Slovenska, zůstaňme dnes jen na začátku Liptovské kotliny, kde se ostatně nalézá víc než devadesát minerálních pramenů.

Bešeňová

Pod hrází vyrovnávací nádrže vodního díla Liptovská Mara najdeme osadu Bešeňová a v ní i velmi populární obří akvapark, využívající zdejší termální prameny. My ale zamíříme k přírodním pramenům v kopci nad koupališti. Najdeme tady přírodní rezervaci „Bešeňovské travertiny", chránící poslední zbytky původních rozsáhlých travertinových teras. Jen pro zopakování - travertiny jsou podobné sintrovým sedimentům krápníků. Vznikají vysrážením pevného uhličitanu vápenatého z nasycených vodních roztoků. Voda, sycená oxidem uhličitým z podloží, v podzemí do sebe tento minerál rozpustí a vynese ho na světlo. Na povrchu se teploty vody zvyšuje, voda se odpařuje. I působením rostlin proto dochází k opětovnému vysrážení pevného uhličitanu a k jeho ulpívání na všem, co je v dosahu. Tedy na podloží i na rostlinách i napadaných listech. Vrstvičku za vrstvičkou skalní masiv roste, a ukládá do sebe charakteristickou strukturu travertinu - otisky listů, detrity mechů, zbytky větviček, krupičky, zrna i příměsi písků. Vznikají i charakteristická travertinová jezírka a terén poměrně rychle stoupá usazujícími se nánosy. Kolem pramene vznikají kužele a kupy nánosů. A protože je voda pod tlakem, vyvěrá stále výš v charakteristických kráterech. Zdejší krásně vybarvené travertiny byly v Bešeňové v minulosti těženy a dodnes stále zdobí řadu významných budov na Slovensku i v zahraničí. Život horní Bílé terasy zdejších travertinů ukončil hydrogeologický vrt ze 70-tých let minulého století, který jim sebral životodárnou vodu. Vrchní prameny přestaly dodávat vodu, kameny tedy vyschly, přestaly růst a pokryla je z valné části vegetace. Jen místy vystupují rozpadající se zbytky travertinů. Je to smutný pohled, naštěstí depresi z lidského činu může rychle napravit návštěva níže ležící Červené terasy, což je obrovská a hlavně stále živá travertinová kupa zbarvená do nádherných odstínů okru. Zdejší prameniště tvoří mnoho vývěrů silně mineralizované uhličité kyselky, která stále dodává další a další vápník. Nejsilnější pramen je zachycen do prameníku a najdeme ho pod jménem Bešeňovský Medokýš. Netřeba dodávat, že zdejší minerální voda je skvělou pitnou vodou s extrémně vysokou mineralizací. V každém litru vody vynáší na povrch až 5 gramů minerálních látek, které krystalizují při odpařování a ohřívání vody, a vytváří kaskády, bochníky a „sintropády", které ne náhodou připomínají jeskynní výzdobu. Tvorba travertinu tady stále pokračuje, na geologické poměry poměrně rychle. Neustále zvlhčované skály mají v záři zapadajícího slunce krásný medový lesk, svědčící o životě zdejší skály. Proti oschlým a neživým skalním pozůstatkům travertinových bloků v okolí je to tak markantní rozdíl v energii kamene, že ho musí postřehnout i ten nejzarytější odpůrce esoterních skutečností. Z vodou omývaných travertinových povrchů doslova sálá životní energie. Červená terasa je navíc tvořena činností několika pramenů s odlišným minerálním složením. Některé vývěry jsou bez příměsí železa a tvoří sněhobílý travertin, jiné jsou plné železa i manganu a dávají vzniknout okrovým, červeným i hnědým vrstvám. A protože se proměňuje i směr povrchového toku vody z jednotlivých pramenů, proměňují se i různobarevné vrstvy sedimentů. Vše navíc souvisí i s teplotou vzduchu, aktivitou místních rostlin i mikroorganizmů a tedy i s ročním obdobím. Vrstvy i barvy povrchu se tak neustále proměňují od čistě bílé, přes okrovou až po červenou a černou. Vzniká tak neskutečně barvitá vrstevnatá a neopakující se hornina, kde základní matrice uhličitanu vápenatého, hořečnatého i sodného je obarvována oxidy železa a manganu. A do toho i sírany a sirovodík. Je to úžasná přírodní chemická továrna na biogenní i stopové prvky. To vše v dobrovolné nabídce matky Země.  

Kalameny

Možná vám bylo líto, že jsme při návštěvě v Bešeňové oželeli vodní atrakce tamního akvaparku a lázeň v termální vodě. Vynahradíme si to tady v Kalamenech. Od Bešeňové je to nějakých pět kilometrů chůze přes kopec. Kalameny jsou součástí osady Lúčky, kde najdeme další známé lázně i další akvapark. Je zde také několik pramenů a vrtů minerální i termální vody. A také známý Lúčanský travertinový vodopád přímo v centru obce. Celý tok potoka Teplianky je zajímavý, vedle nejvyššího stupně vodopádu najdeme v korytě i řadu menších travertinových kaskád. Naše cesta ovšem vede do bočního údolí, Kalameny leží na toku potoka Kalamenianka. U malé sjezdovky najdeme zdejší raritu. Vyvěrá tady pramen Kalamenský Medokýš. Jde o přírodní termální vývěr vody, pronikající k povrchu po hlubokých zlomech. Přestože je pramen prakticky v úrovni koryta potoka, jde o minerální „termu", tedy vodu ohřátou v hlubokých vrstvách pod povrchem země. Opět se tady ukazuje, že prameny v údolí potoků nemusí mít žádnou přímou vazbu na povrchový tok. Pramene si dnes málokdo všímá, pozornost spíš upoutává vedlejší jezírko, které vzniklo v sousedství. V roce 1992 zde byl proveden vrt, který zastihnul termální vodu v hloubce 500 metrů. Jde tedy o stejnou vodu, která ovšem cestuje k povrchu rychleji, a díky tomu je teplejší než v přírodním prameni. Kolem silného vývěru vody s teplotou až 38°C je uměle vytvořeno malé jezírko, které lidé využívají k „přírodní" koupeli. Ta je možná i v zimě, jen je potřeba se dobře připravit na zmrazující zážitek při opuštění příjemně vlažné vody. Voda je podle rozborů velmi podobná vodě z lázní Lúčky, kde se s ní mimo jiné léčí i gynekologické a kožní potíže. Jde o silně mineralizovanou termu s obsahem vápníku, hořčíku i značného obsahu síranů ze sádrovcových podložních vrstev. Dopřejeme si tedy nejen velmi příjemnou, ale i léčivou koupel, fungující určitě na všechny potíže povrchu těla i sliznic. Netřeba dodávat, že voda pramene je pitná, i když vyšší obsah síranů jí dodává mírně projímavý účinek.      

Zlá voda

I přes své jméno je Zlá voda kouzelným místem. Jedná se o přírodní a odedávna existující vývěr minerální uhličité kyselky. Najdeme ji bokem v osadě Rojkov, ležící na hlavní silnici ze Žiliny do Ružomberoku. V chráněné přírodní památce „Rojkovská travertinová kopa" zde voda plní poměrně rozsáhlé travertinové jezírko, které je dnes také uzpůsobené ke koupání. Lidský zásah je na hranici uměřenosti a přirozený charakter kráteru je stále dobře patrný. Voda se zdá být docela nevábná, hladina je pokrytá plovoucím škraloupem, pěnou a bublinami. Ale tato krusta je právě tím sedimentujícím vápencem. Vodou probublává velké množství bublinek oxidu uhličitého a ochutnáním zjistíme, že se skutečně jedná o slabou kyselku. Navíc je voda zejména v chladném počasí markantně teplejší, než by měla být, a stále odtéká nenápadným korýtkem pryč. To vše svědčí o plném životě zdejšího pramene. Jedná se o silné a harmonické zemské místo, které si udrželo přírodní povahu i přes lidské zásahy.

Močiar

Když pohlédnete od Zlé vody přes údolí k severozápadu, díváte se směrem k soutoku Váhu s Oravou. Kousek odtamtud je další zajímavé prameniště termálních minerálek. Vzdušnou čarou je to od Zlé vody sotva kilometr, ale pěšky o kus dál. Je nutno překonat řeku Váh v obci Stankovany, a pak musíme zpět po pravém břehu po proudu asi dva kilometry po značené cyklotrase. Přírodní rezervace Močiar byla vyhlášena až v roce 1993 a chrání ojedinělé štítové travertinové útvary a jezírka. Najdeme tady lidskou činností poškozený kráter původního travertinového pramene. Jezírko se místní snažili přetvořit na další koupaliště. Hlavní zdejší „div" je ovšem vedle. V místě byly v minulosti provedeny hydrogeologické vrty, které jsou dnes hlavním zdrojem minerální vody. Voda je termální a je nasycená kromě vápníku také sírany a sirovodíkem ze sádrovcových podloží. Sirné sloučeniny se prozrazují charakteristickým pachem a také přítomností černých a bílých řas ve vodě. Voda je pochopitelně pitná, ale je určena jen milovníkům skutečně silných zážitků. Vytéká vydatným proudem volně do okolí a na potůčcích vody z vrtů vznikají unikátní plochá travertinová jezírka. Opět tady můžeme pozorovat v přímém přenosu chemickou pohádku o proměnách vody v kámen. Povrch deskových těles je pokryt charakteristickou sítí sedimentárních hrázek, vznikajících periodickým vysycháním a opětovným zamokřením. Celé území je chráněno pro porosty vápnomilné slatiny s řadou chráněných a vzácných rostlin. Kus od hlavních vodních zdrojů můžeme v těsné blízkosti železniční trati nalézt i další skvělý pramen. Říká se mu Sírny Medokýš a opět jde mineralizovanou sirnou kyselku. Být někde jinde, tento pramen by jistě byl vyhlášenou raritou široko daleko. Tady na Liptově jde jen o jeden z mnoha dalších. Dojet autem se sem nedá a s lahvemi se sem pěšky tahá jen málokdo. Blízkost frekventované trati kvalitě místa moc nesvědčí. Voda zde odtéká tak trochu zamyšleně. Bez užitku?

Jiří Škaloud

 

Regena 04/2020
Pohled z Bešeňovských travertinů
Dole akvapark
Bešeňovské travertiny
Sintropády
Červená terasa
... je skutečně červená
ale i bílá...
Bešeňovský medokýš
Termální jezírko u Kalamen
Přírodní pramen vedle jezírka
Termální koupaliště
Zlá voda
Ve vodě bublá oxid uhličitý
Přírodní vývěr upraven jako koupaliště
Z této strany přírodní břehy travertinu
Rezervace Močiar, poničený vývěr
Močiar, rozlivy
Vývěr minerální termy
Sirné bakterie, bílé i černé
Travertinové kaskády
Lidé jim \trochu\ pomáhají
Lepší než v Turecku...
PR Močiar, Stankovany
Chutná i psům...
Slaniska PR Močiar
Sírny Medokýš
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart