Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Vlhošť, kopec dominující nejen krajině

Učitel angličtiny se mě jednoho dne optal, byli-li jsme s Putujícími na kopci Vlhošť. No, nevěděl jsem. V paměťových zásobách navštívených míst jsem nic nenašel. I pokračoval dál, že byl na stránkách Putujících a tam nikde zmínka o Vlhošti nebyla. Takže, definitivně, jsme tam nebyli. A toulavé boty začaly být neklidné. Nové dobrodružství před námi na obzoru.

Asi tak za dva měsíce se mně naskytla cesta, při které jsem mohl Vlhošť navštívit. Cesta začala dobře. Vybil se mě totálně mobil, a trasu jsem před tím nastudoval pouze zevrubně. Takže výlet bude bohužel bez fotek. Několikrát jsem toho litoval, ale co naplat. Díky autoatlasu jsem dorazil pod kopec a vyrazil vzhůru. Intuitivně jsem si vytyčil směr, kterému jsem věřil, že mě dovede vzhůru. Cestou jsem narazil na něco jako oltář z kamenů. Kamenná podezdívka a na ní velký kámen. Na kameni žádná cedulka nebyla, ani stopy po ní. Místo bylo zasazeno do takového malého paloučku, obklopeného břízkami. Ani bych se nedivil, kdybych tam potkal víly. Místo lákalo k delšímu pobytu, nicméně jsem pokračoval dál.

Šplhal jsem po stezkách zvěře přímo vzhůru, pevně věříc tomu, že někde musím narazit na modrou. Odměnu za náročný terén mě bylo setkání se stádem muflonů a srnek. Modrou jsem nenašel, zato žlutou ano. I vyrazil dle značení. Cestou jsem potkal turisty a dotazoval jsem se jich, zda nevědí, kde je odbočka na vrchol. Prý značení až na vrchol nevede. Poskytli mě mapu na mobilu, ať se lépe zorientuji. No jasně! Šel jsem po žluté správně, ale na druhou stranu. Jen co jsem se chytil žluté, přestal jsem naslouchat intuici, a hned jsem sešel z cesty.

            Na vrcholu už bylo chladněji, protože kopec zasahoval do nízké oblačnosti. Vrcholek je posetý kameny, tak jako u mnoho jiných kopců v naší krajině. Škoda jen, že z vrcholu není výhled. Musí být úchvatný. Celá krajina kolem Vlhoště mě evokuje místo spících draků. Draci jsou stočení jeden přes druhého a jejich vystupující páteřní ostny, to jsou okolní kopce. Jaký má osten tvar, takový tvar má i kopec.

Cítil jsem z kopce vystupující vortex. Dvě spirály. Jedna modrá, druhá žlutá. Byly celkem tenké. To ale nebylo to jediné, co mě tam překvapilo. Stále mě tam ještě něco přicházelo, čemu jsem dlouho nerozuměl. Bylo to plošné. Bylo to všude. Kolem kopce se něco šířilo. Vortex nebyl pouze vertikální, on se skrze kopec vyléval a šířil jako vlny na vodě do okolí. Vlny, jedna za druhou, zasahovaly ostatní kopce a energie těchto kopců se míchala s vlnami z Vlhoště. Takto promíchané vlny putovaly po celé krajině. Abych pravdu řekl (napsal), Vlhošť mě připadal jako malý Říp. Se stejnou funkcí v krajině, ovšem s dalekým přesahem, stejně jako má Říp. Kola vln se rozprostírala všemi směry do krajiny. Jedna za druhou, jedna za druhou.

Cestu zpět jsem zvolil jinou, než tu, kterou jsem přišel. A udělal jsem dobře. Cesta byla s krásným výhledem a odměnou byl průchod skalní soutěskou. Celkem jsem litoval, že jsem tudy nešel na vrchol. Soutěska mezi pískovci byla hluboká 3 - 5 m a lehce stoupala vzhůru. Velice příhodné místo na rozjímání nad svým životem a nad tím, co nechci, co nedokáži a čeho se chci zbavit. Místo přímo vybízí k tomu, zauvažovat a rozhodnout se, co všechno chci zde odložit. A zase na zpáteční cestě, kdy jdeme soutěskou lehce dolů, tak se nabízí nový začátek, kde se rodíte jako nový člověk, do nového. Sám sobě novou bytostí. Soutěska se mně moc líbila.

Ještě lepší pohled na Vlhošť byl z úpatí. Byly krásně na kopci vidět skály, které z hory prostupují lesem. Svým zaobleným tvarem mě připomínaly přídavné akumulátory, které jsou na horu přilepeny. Baterky na energii. Energie jsou zde čerpány, ukládány, promíchány a ve vlnách posílány do krajiny. Kouzelné místo. Na úpatí svítilo sluníčko, mělo ještě sílu a tak příjemně hřálo. Vzduch se ochladil natolik, že se dech měnil v páru. A nedaleký kopec Ronov také vybízí k prozkoumání a výletu. A že by měl nějakou spojitost s Vlhoští?

Klidné putování

L. Domas

Vlhošť (malý Říp)
Průchody
Mapa I.
Mapa II.
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart