Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Liběchov II. - Tupadly

Nejsou věci tak, jak se zdají být

Oblast Liběchov - Želízy jsme navštívili již minule (viz. web Klácelka, Čertovy hlavy ). Dnes se podíváme na druhý břeh říčky Liběchovky. Jihozápadním směrem od obce Tupadly v PR Mokřady dolní Liběchovky, rozseté po zdejší okolní ploše se nachází další pískovcová „mistrovská" díla. Skrytá tajemství a mystéria, zahalená i odkrytá, zapsaná i přepsaná v „živém" pískovcovém kameni, jako různá znamení a energie napříč celým lidským časem. Symboly, jež umožňují různé výklady a podněty k všelijakým úvahám, uzpůsobené tak, aby nezasvěcený, nebo uzavřený člověk upadl ve zmatek. A pak je potřeba se ptát, na místě samém, Matky Země, přítomných živlů, kamene i astrálních a přírodních bytostí, jaké že je to poselství všech našich předků, ze všech koutů Planety. K čemu že to všechno je. Když na začátku, ani na konci se nevyhrává, ani neprohrává. Podstata zůstává stále a vždy stejná. Smile

Koncem 18. století se stal majitelem zdejšího panství významný pražský zednář Jan Pachta z Rájova. Jeho manželka Josefína byla dcerou prvního pražského velmistra lóže U pravdy a jednoty, založené v roce 1783 v Praze. Osobně se stýkal s Mozartem, nebo Casanovou. Předpokládá se, že některé plastiky a skulptury pochází z té doby. Dochází však k zásadnímu obratu ve společnosti. Po smrti císaře Leopolda II. v roce 1792, který stejně jako Josef II. patřil k ochráncům zednářského hnutí, stávají se tito členové společenství úhlavními nepřáteli církve a státu. A je jim vyhlášen nelítostný boj. A z otevřených zednářských symbolů je nutno vytvořit něco jiného. A tak i třeba plastiky v Liběchově mění svou symboliku na legendy, pohádky a báje. Skalní templ-chrám se změní na kapličku Máří Magdalény, z motivů z Orfeových mysterií se stane prapodivná Harfenice. Zasvěcovací jeskyně strážená egyptskými výjevy se mění na jeskyni U ještěra. Plastika hada s odkazem na zemské síly a energie kundalini v novodobém výkladu hovoří o místě, kde se dříve vyhřívali zmije. Otevřeným a nepředpojatým zájemcům je však i dnes zdejší iniciační cesta stále otevřena, chce to jen více času než dříve. A kdo hledá, ať nepřestává, dokud nenalezne.

Vraťme se však zpět, do čtyřicátých let 19. století, kdy majitelem liběchovského panství se stal Antonín Veith. Ač národností Němec, byl milovníkem českých dějin a velký mecenáš české kultury, usilujícím o pokojné soužití Čechů a Němců ve společné vlasti. Podporoval školy, zakládal české i německé knihovny, dovoloval vykupovat lidi na svém panství z roboty. Na liběchovském zámku se scházeli významné osobnosti té doby, které byli tehdy církvi trnem v oku. Filozofové, spisovatelé, básníci a malíři jako například B. Bolzano, F.M. Klácel, K. Sabina, K. J. Erben, F. Palacký, J.V. Frič a mnoho dalších. Pobýval zde také sochař V. Levý, kterému se vytvoření pískovcových děl v okolí přisuzuje. Dnes již (naštěstí) i v odborné literatuře s velkým otazníkem. A tak je to jen na nás samotných, navštívit osobně tato místa původně určených a uzpůsobených pro přírodní meditaci a ptát se. Kamene i nevědomého sebe, sebe i vědomého kamene. Nabízí se zde i jisté propojení se Šporkovým Kuksem a zasvěcovací zednářskou cestou. A tak vzhůru za Templem Máří Magdaleny, jeskyněmi naplněnými Orfeovou mystikou, za Sfingou, Hadem či k Sedmi chlebům. Klidnému a pozornému pak jistě neuteče ani překrásná skalní brána, a není tady jediná. Odměnou pak nám bude..."kdo do ní vejde, jen málokdy pak z cesty sejde". Říkal ten místní vrátný. „Jen určit ten správný směr". Smile

Tak s úsměvem a nadhledem, nejen v dubnu.

Petr a Vlaďka

Egyptská mystéria
Cesta do podsvětí
Ovládací místo
Sfinga něco skrývá
Had nebo drak
Propojení ve všech směrech
Rozhovor
Kamenná brána I.
Kdo do ní vejde...
Sedm chlebů
Druhá brána
Templ Máří Magdalény
Jak to tedy je a bylo
Mapa
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart