Třešeň na Žitné - Strom hrdina

● Březová - Žitná ●

Za naším dnešním památným a chráněným stromem se vydáme na západ Čech do Slavkovského lesa, dříve Císařského lesa. Nedaleko obce Březová v okrese Sokolov zde na úpatí a svazích kopce Žitný (793 m) dříve stávala obec „žitná ves". Její název byl pravděpodobně odvozen od skutečnosti, že v místních náročných klimatických podmínkách se nejlépe dařilo žitu. První písemná zmínka o Žitné (Rockendorf) pochází z roku 1370. V místech starší tvrze byl v 18. století postaven zámeček, panské venkovské sídlo. Obec pak byla zcela zničena armádou po druhé světové válce, kdy přibližně uvnitř lázeňského trojúhelníku Františkovy Lázně - Karlovy Vary - Mariánské Lázně vznikl v letech 1946-1954 Vojenský výcvikový prostor Prameny. Později Vojenský výcvikový tábor Kynžvart o rozloze zhruba 25 km². Odhady uvádějí, že násilným zřízením tohoto hranice časem měnícího vojenského prostoru bylo postiženo na 15-20 tisíc zdejších obyvatel. Mementem časů je i nedaleký poničený pomník obětem z první světové války..."a z dálky zas slyším, lidi, co blbnete, dyť jsou tady lidi".

Třešeň, Prunus. Tento rod zahrnuje přes 400 druhů keřů a stromů, kromě třešní sem spadají i hrušně, švestky, meruňky nebo třeba mandloně. Třešeň obecná (P. avium) je lesní středně vysoký strom, původem z Euroasie, který zdomácněl i v Severní Americe. Je předchůdkyní většiny odrůd třešně sladké. Odedávna, krom pěstování pro jedlé plody, bylo dřevo třešní pro svou krásnou kresbu vyhledávaným materiálem při výrobě hudebních nástrojů a pro výrobu nábytku. Jeho pevnost a struktura se osvědčila v řezbářství i při soustružení. Aromatická a libě vonící kůra sloužila jako přípravek do různých směsí a čajů. Odvarem z ní se léčilo nachlazení. V tradiční čínské medicíně platí třešně za sladké a teplé, ovlivňující meridiány žaludku, srdce a sleziny. Pomáhají čelit „chladným" onemocněním, jako je třeba revmatismus, nebo artritida, povzbuzují krevní oběh. Kvetoucí třešeň je národním symbolem Japonska i Číny. Symbolizuje pomíjivou krásu mládí, která mizí stejně rychle jako její květy. Protože kvete dříve, než nasadí své listy, představuje tak i člověka, jenž se rodí nahý. Třešeň pilová, sakura, je neoficiální japonskou národní květinou. Věští zářnou budoucnost, znamená čistotu a krásu. Zvyk hanami „obdivování květů sakury" vznikl v Japonsku někdy v letech 794-1185. Sakury zde rozkvétají každý rok v dubnu a ohlašují tak příchod jara. V té době začíná v Japonsku školní i fiskální rok. Existuje zde na 300 druhů pečlivě vyšlechtěných odrůd. Výraz sakura se dá pak přeložit jako „sídlo bohů". V tokijském parku Ueno se nachází 1 100 sakurových stromů, ve městě Kjóto lemuje Stezku mudrců okolo 1 000 exemplářů. Třešeň je pak zasvěcena hlavní bohyni hory Fudži, uctívané dodnes v šintoistických svatyních na úpatí sopky. Prostota a ctnost, krása a čistota, zánik. To je dokonalost, která platí dokonce i pro smrt. V astrologii je třešeň spojována s Venuší a jejím mocným vládcem archandělem Hagielem. Živlem vzduchu a s kovem mědi. Jako jednomu z mála andělů se mu dostalo cti podílet se na tvoření. Uvádí se, že pouhé vyslovení jeho jména poskytuje ochranu před zlými a neprospěšnými vlivy. Jako anděl Venuše vytváří sympatie, harmonii, krásu a lásku. Utužuje přátelství, léčí rozpory, ukončuje hádky, spojuje milence. Nezasahuje proti vůli druhého, ale dokáže vytvořit příznivé podmínky pro správné situace. „Tak pod rozkvetlou třešni pozvi třeba tchyni". ☺

Třešeň na Žitné, třešeň ptačí, Prunus avium. Solitérní strom se spirálově stočeným kmenem o obvodu 210 cm se ve výšce dvou metrů sklání k zemi a opět se zvedá až do výšky osmi metrů. Netradiční tvar tak vytváří průchodovou bránu. Východ zde patří Zemi a západ Universu. O kráse a mystičnosti vzhledu stromu nemluvě. Její tvar a podobu pak vytvářel v této otevřené krajině náhorní plošiny ve výšce okolo 800 m vítr a silná sněhová pokrývka. Drsné podnebí a drsný solitér. A tak v rámci ankety Strom roku 2020 dostala třešeň na Žitné titul Strom hrdina. Nejen za ten svůj boj o vlastní život a přežití, ale i za ty všechny lidské „zbytečně" promarněné.

„Před branou za branou, co tam lidé dostanou? Kdo v realitě s láskou chodí a tiše na svém duchu pracuje, tomu otevírám jedny dveře své. Ve druhých se pak tolerance skrývá, impuls života se už rozehřívá, restart je jak start. Cirkus a řád, a tak snad ne na pořád, kde jinde hledat než ne na Zemi...věřte mi". Říká naše hrdinka. „Ale ten správný vchod už si tady u mne musíte najít sami".  Nebo si po svolení vyzkoušejte vodorovně lehnout do ní. A možná uslyšíte nejen pohádku o spolupráci obou draků - ohně a vody, že „0" je vše a že čistota konání všem sluší.

Pohoda na svatého Víta, to dobrota na žita.

Krásné dny,   Petr a Vlaďka