Sůl nad zlato Nebýt známé pohádky, význam soli bychom asi nedoceňovali. Levnou sůl máme k dispozici v libovolném množství a v potravě jí přijímáme víc než dost. V dřívějších dobách bylo vše jinak, sůl byla významná obchodní komodita už od doby kamenné. Slaniska a solné prameny byly velmi cenné a vyhledávané. Sůl je totiž nenahraditelnou součástí naší fyzické existence a potřebují ji zvířata i lidé. Význam soli a její nezbytnost pro zdravý život je známý člověku odnepaměti. A tak i získávání a těžba soli a hlavně obchod s ní stojí za rozvojem lidských společenství všude na světě. U nás v Česku známe hlavně sůl dováženou z dolů v Alpách, kde se těžila už před sedmi tisíci lety a odkud pochází i jméno známé a velmi mocné kultury halštatské, pojmenované podle tamní lokality a také podle soli (hall = sůl). Kromě pazourků, dalších vzácných kamenů a hornin, mušlí, jantaru a později i kovů, byla určitě i sůl velmi žádaným zbožím, zejména ve vnitrozemských krajinách. Dokonce se předpokládá, že krajiny velmi vzdálené od moře, byly kolonizovány právě jen a pouze díky objevu solných ložisek, které dávaly možnost získat tento nenahraditelný nerost i daleko od mořských zdrojů. V Česku mnoho soli nenajdeme. Historické pokusy o získávání soli z vody známe z města Slaný, ale tamní slané prameny se už dávno ztratily. Na Moravě je situace podobná. Známe sice slané jodo-brómové vody z lázní Klimkovice a Darkov, ale tam se vody získávají z hlubokých vrtů, případně z důlních vod Karvinského uhelného revíru. Voda přirozeně nevyvěrá a užívá se pouze ke koupelím, nikoliv k pití. Podobně i slané vody v lázních Hodonín jsou těženy s pomocí vrtů a chuťový zážitek neposkytnou. Velice silné minerální prameny ve Františkových lázních sice pít můžeme, ale ty obsahují vysoké obsahy tzv. Glauberovy soli, což není chlorid, ale síran sodný. Nejodpudivější minerální voda Česka Nejblíže ke skutečně slané minerální vodě má asi pramen Slanica v Napajedlech u Zlína. Kousek za továrnou Fatra a za podjezdem pod železniční tratí nalezneme budovu, kde bývaly dlouho i sirné lázně. Voda vyvěrá v nově upraveném prameništi. Místní zdejší vodě říkají také "sranica", a tento jadrný název snad naznačuje účinky téhle vody. Voda se také někdy označuje jako nejodpudivější minerální voda Česka. Intenzivní slaná chuť je doplněna nemalým obsahem sirovodíku. To je jistě dobrý důvod jí navštívit, ochutnat a dozajista i rehabilitovat. Není tak hrozná, lidé, kteří jí přijdou na chuť, si jí berou na vaření kávy i knedlíků, sirovodík je zdravý a ještě se ušetří za sůl. Voda je určitě v malém množství pitná, a jakožto silná minerální voda v sobě nese léčivé složky a může významně pomoci proti nemocem těla i ducha. Přes své nesporné kvality se dnes pramen lázeňsky nevyužívá, voda volně vytéká ve výklenku u domu a mizí bez užitku. Mineralizace vody je poměrně vysoká, přes 6 gramů v litru. Sůl se do vody dostává z hlubinných pískovců, které kdysi vznikly na dnech moří, a dodnes obsahují mořskou sůl. Kromě soli (chloridu sodného) nalezneme v rozboru vody i vzácné prvky jako stroncium, brom, fluor a jód. Obsah jódu je tak vysoký, že denní dávku pokryje několik decilitrů této vody. Napajedelský pramen tak svým složením nejvíce z českých vyvěrajících vod odpovídá hlubinným solankám, za kterými se už vypravíme k našim sousedům. A kudy? No přeci po Jantarové stezce, která vedla přes naše území moravskými úvaly, propojovala sever Evropy s jihem a jistě sloužila i k transportu soli. V Polsku je v podhůří Karpat řada solných ložisek a nalezišť, a tak na Moravu tahle komodita proudila hlavně odtamtud. Sůl se těžila buď hlubinnou těžbou kamenné soli, nejznámějším takovým dolem je asi Wieliczka u Krakova, kde je těžba doložena sice až v raném středověku, ale lze předpokládat, že mohla být i mnohem starší. Důl je dnes muzeem a je možné ho navštívit. Dalším způsobem těžby bylo vaření přirozeně vyvěrajících solanek. V Polsku na řadě míst dodnes existují prameny či alespoň studny či vrty, kde je vyvěrající voda extrémně slaná. A to už je něco, co můžeme snadno poznat a zažít. A to i kousek od hraničního trojmezí mezi Českem, Polskem a Slovenskem. (pokračování příště) Jiří Škaloud
|