Ořešák J.E. Purkyně ● Blatná - zámecký park ● Ořešák Juglans, tento rod zahrnuje okolo 20 druhů vesměs rychle rostoucích stromů s původem ze Severní a Jižní Ameriky, jihovýchodní Asie a Evropy. Ve Středozemí je již dlouho pěstován ořešák královský (J. regia), pocházející z Iránu a Číny. Jedná se o pomalu rostoucí strom, který může dosáhnout stáří okolo tisíce let a výšky až 30 m. V tradičním farmářství se stromy pěstovaly pro ořechy, ale mnohem více je hodnoceno a ceněno jejich dřevo, používané nejen v uměleckém truhlářství. K výrobě dýh, nábytku či na pažby zbraní. Některé indiánské kmeny používaly ořešákové dřevo k výrobě konstrukcí pro své kupolovité stany, nebo k vyřezávání ozdobných předmětů. Krom lahodné a zdravé přílohy k jídlu, vyráběli Římané z vlašských ořechů víno zvané carynium i přípravek na barvení vlasů. Z nedozrálých skořápek ořechů se rovněž dělalo barvivo na látky. Indiáni vařením kořenů získávali modročerné barvivo pro barvení bizoních kůží. A Slované možná přišli s ořechovicí. Vlašské ořechy jsou velmi vydatné a okolo 50 % jejich váhy tvoří různé tuky, včetně Omega 3. Obsahují bílkoviny, draslík a kyselinu listovou. Mají tak blahodárný účinek na srdce, krevní oběh a celkově posilují imunitní systém. Olej se rovněž používá v kosmetice do pleťových a hydratačních krémů. V tradiční čínské medicíně jsou považovány za teplé a sladké potraviny, vyrovnávající jin a jang v těle a ovlivňující energii dráhy ledvin, spojenou s hladinou cukru v krvi a s naší vitální energií. V bylinné léčbě se dlouho používají listy ořešáku k stimulaci jater, k zprůchodnění lymfatických drah, k léčení zduřelých žláz, nebo při kožních problémech. V Bachově květové terapii je ořešák velkým pomocníkem na cestě dál, pomáhá nám nastavit životní změny, zbavit se sepětí s naší minulostí. V esenciální léčbě představuje a přináší pročištění a osvobození. V symbolice představuje mentální moudrost a důvěru. V astrologii patří pod planetu Jupiter a jejímu vládci andělu Zadkielovi. Dle starého učení to byl právě on, kdo zastavil Abrahamovu ruku na hoře Móriji, když se chystal obětovat svého syna Izáka. Společně s Michaelem bojuje proti silám zla. Je shovívavý, bodrý a milosrdný. Za předpokladu, že jsou pohnutky čisté, pomáhá s prosperitou i v úsilí vydělat peníze, řešit problémy s bankami či věřiteli. Ne nadarmo se mu říká nebeský bankéř. Pomáhá skloubit světský zákon s Božskou spravedlností a je patronem soudců a právníků. Patří k němu živel ohně a v alchymii představuje cín. Ve vykopávkách asyrského paláce v dnešním Iráku byly nalezeny tabulky s nápisy zhotovené ze dřeva ořešáku. V Řecku díky bájím, a i v Římě díky legendám měl tento strom věštecké postavení. V jednom případě se samotný strom i jeho nymfa nazýval karya a chrám zasvěcený Artemidě Karyatidě měl sloupy z ořešákového dřeva vyřezány do tvaru ženských postav. A podle nymf byly sloupy pojmenovány karyatidy a takto spojené s bohyní přírody. V tom druhém případě se ořešáková bohyně Carmenta, z latinského Carmen (posvátná píseň, odhalení, věštba) ujímá Římanů v kraji Latio. Společně pak se svým synem Hermem (patronem lidí) jim dává dar písma, abecedu. V severské mytologii se tento strom moc nevykytuje, křesťanství bylo rychlejší. Ve středověku byl ořešák pěstován mnichy v klášterech pro své léčivé listy a vydatné ořechy. Anglický název ořechu je odvozen od germánského welsche Nuss - cizokrajný ořech. Ořešák černý (J. nigra) se v Evropě pěstuje od roku 1685, kde se stal oblíbený v parcích. V zemích českých a moravských od roku 1835. V Americe má největší žijící jedinec obvod kmene větší než sedm metrů a je vysoký čtyřicet metrů. Největší donedávna žijící jedinec tohoto druhu u nás rostl v zámeckém parku v Kravařích na Opavsku, s obvodem kmene okolo 6,5m a výškou 35 m. Po jeho odchodu se „jedničkou" stal památný ořešák v zámeckém parku v Kvasicích na Kroměřížsku s obvodem téměř 6,9 m a výškou 28 m. Druhým v pomyslném pořadí pak je nyní ořešák v zámeckém parku v Blatné, s obvodem kmene pět a půl metru a výškou třicet dva metrů. A k němu se dnes vydáme. Jeho stáří je odhadováno někde okolo 150 let a nedávno byl pojmenován (což mu moc nevadí) Ořešák Jana Evangelisty Purkyně. Po českém přírodovědci, biologovi, anatomovi, filozofovi a národním buditeli, profesoru na univerzitě ve Vratislavi, který učinil řadu významných objevů a před více než 200 lety zde působil na Blatné coby vychovatel v rodině šlechtického rodu zdejších majitelů Hildprandtů. Ceněná je pak jeho formulace buněčné teorie. Základ zámku tvoří vodní tvrz z počátku 13. století. První písemná zmínka o „blatném hradu" (uprostřed bažin) pochází z roku 1235. K zámku patří obora, která v 17. století patřila k nejrozsáhlejším u nás a žila zde i dravá zvěř. V roce 1798 kupuje zdejší panství Karel Hildprandt. Začátkem 19. století pak František Hildprandt nechává původní oboru a její část upravit na park v anglickém stylu. Během let 1948-1952 byl majetek rodu konfiskován, aby se jim v restituci 90 let zase vrátil, otázka zní, v jakém stavu. A tak i dnes probíhají neustálé opravy a rekonstrukce pro návrat do původního stavu pod taktovkou nikoliv již státu, ale posledních i současných majitelů. Zajímavá je jistě i legenda o zlaté kvočně s dvanácti zlatými kuřaty a o obraze s templáři, kterým mouřenín svítí lucernou... ale na zámek musíte vyrazit již sami. ☺ A jaké že je to poselství zdejšího ořešáku a jeho energie!? Pro tuto chvíli druhého největšího svého druhu u nás? „A jak dlouho ještě, člověče, život Ti tak rychle uteče a co budeš dělat dál"? Smál se stromů král. „Tajemství ořechového stromu, povím jen tomu, kdo umí trpělivě naslouchat. Kdo dlouho mlčí ,než řečí vydá zvuk ze svých plic. Tomu, kdo chce víc a nic. A mnohdy jen stačí se řečí ptačí umět se srdcem vyjádřit". Klidné a moudré léto. Petr a Vlaďka
|