Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Na Blaníku neotvírat!   

Velký Blaník je magickou horou, stojící na roveň s horou Říp. Patří k hlavním cílům esoterických výletů za silnými energetickými místy naší vlasti. Je to jistě oprávněné, ale ani tady vám kůry andělské nebudou zpívat bez vašeho vlastního chtění a přičinění...

Motto: měli bychom si zvykat na myšlenku, že spíš než pány Země jsme její rozmazlené a zpovykané děti, a že se blíží čas, kdy budeme klepnuti přes prsty...

Pověst Velkého, ale i Malého Blaníku je mimořádná a vyvolává velká očekávání, spojená s návštěvou obou kopců. Ale magické divy a esoterní energie jsou i tady skryté, a bez našeho vlastního přičinění se neobjeví. I proto mohou být mnohá očekávání nenaplněna. Zejména, když máme hlavy přeplněné dezinformacemi, nepochopením a dobově závislými pověstmi, které se kolem Blaníku točí. Proto si raděj před návštěvou obou kopců naplňme hlavy dětským údivem a očekáváním nepředpokládaného. Je lepší stoupat k vrcholům bez předpojatosti a velkých cílů, a pak být mile překvapen silou a kouzly obou vrcholů. Málokde je totiž realita tak vzdálená od toho, co si o místě myslíme a povídáme. Vytvořit si vlastní názor je na Blaníku obtížné, ale přesto je to cesta k nejlepší možné, ač subjektivní pravdě.

Hory jako Blaník, Velká Čantoryje, Bradlo, Turov a další místa, která jsou spojena s legendou o spícím vojsku, jsou povětšinou velkou zásobárnou síly Země. A přes planetu jsou spolu i vzájemně propojená do jakéhosi akumulátoru, jsou to vždycky posilující mocenská centra síly. A samozřejmě, my lidé můžeme tuto sílu pro sebe využít, ať už „vojsko" spí nebo ne. Je to otázka zemských sil, které je ovšem třeba odpovídajícím způsobem vědomě vyvolat.

Začněme tedy přízemně. Z geologického pohledu je Blaník tvořen tzv. ortorulou, což je přeměněná hornina vzniklá transformací původních vyvřelin. Přeměněné horniny ale vznikají i ze sedimentárních hornin, a stojí tak napůl cesty mezi vulkanity a sedimenty. Rula je typickým případem - vzniká jak z vulkanitů (ortorula) i ze sedimentů (pararula). Dvě téměř nerozlišitelné skály tak mohly vyrůst z úplně jiných kořenů. To se odráží i v energiích této horniny. Ruly prošly zásadní proměnou směrem k původně protikladným existencím. Jak by mohly nebýt tolerantní? Zákonitě jsou vždy starší, než původní horniny a jakou jinou energii než smířlivost, moudrost a transformaci by tedy měly nést? Specielně blanické světlé ruly, připomínající při pohledu zblízka svou vrstevnatou strukturou jakési zkamenělé dřevo. Vrstvy jsou vždy také charakteristickým rysem růstu, navyšování a mnohonásobného opakování a akumulace téhož. Určitě jsou vhodné i pro práci s časem. Vzhledem k výjimečné povaze Blaníku v rámci českého energetického prostoru je jasné, že nejen v hoře, ale i v jednotlivých kamenech, skalkách a mrazových srubech na kopci najdeme odlesk téhož. Celek je vždy tvořen z jednotlivostí, a že jich tady je. Stráně Velkého Blaníku jsou doslova posety kamennými moři, v kterých jsou tisíce živých a energeticky aktivních kamenů. Hledání vhodných kamenů pro vztyčení menhiru je na Blaníku více než snadné. Ale rozhodně to není potřeba a ani žádoucí! Bohužel, dnešní lidová tvořivost a móda se i tady podepisuje řadou aktivit, které sem určitě nepatří. Už cestou od hlavního parkoviště vzhůru si podél cesty můžeme povšimnout řady stojících kamenů, které spíš než menhiry připomínají novodobý mor stavění „kamenných mužíků". Ve velebných chrámech bukového lesa s tisíci přirozených a dokonale krásných kamenů působí lidmi vztyčené kameny rušivě, nepatřičně, téměř jako lidské odpadky, chybí jim smysl a program, vyvolávají podobné pocity jako monogramy vyryté do kůry živých stromů. A i v případě, že kámen skutečně nějak působí, je to trochu jako si hrát v jaderné elektrárně. Velký Blaník je jako celek magickou horou, silným energetickým místem, a jako takový rozhodně nepotřebuje „vylepšovat", nebo dokonce předělávat dle dnešních moderních myšlenek a individuálních cílů. Víc než kdekoliv jinde je třeba postupovat velmi opatrně a spíš po špičkách couvat, než se hrnout vpřed do problémů.  

Veřejová skála je dnes poměrně známou skálou, kde podle pověsti má být brána do vnitřních prostor Blaníku. Míří sem kroky zvědavců i těch, kteří prostup do jiných míst i časů myslí naprosto vážně. Klepou i buší na reálnou skálu i na virtuální bránu bez obav z toho, že by se jim otevření mohlo i podařit. Naštěstí prostup naší reality dovnitř je velmi nepravděpodobný, ačkoliv v meditaci se vám to může podařit poměrně snadno. Ptejte se pak, co za sílu se skrývá uvnitř. Jak by asi dnes vypadalo vojsko, které se údajně v hoře ukrývá? Rytíři na koních ve své době patřili k tomu nejsilnějšímu, co středověká armáda nabízela. Snad proto má síla Blaníku v lidské fantazii podobu rytířů. Ale jakou šanci zvítězit by měli chlapi v železe a s meči proti dnešním zbraním? Pokud tedy máme brát teorii o spící síle vážně, je jasné, že musí „přezbrojovat". Tedy - pokud je zbraní. Ale to není zdaleka jisté! Principem představy totiž není samotné vojsko, ale spíš jakási nezdolná spravedlnost. Až nám bude takzvaně nejhůř, tato síla se objeví a všechno za nás vyřeší. To je velmi dětská představa, předávající odpovědnost za vlastní osud do rukou někoho jiného. Nutně se pak nabízí otázka, jakou inteligencí tato síla disponuje? Je to slepá síla, tedy nemyslící zbraň (vojsko), kterou někdo bude moci využít podle vlastního uvážení? Nebo existuje samostatná vědoucí inteligence (Bůh, sv. Václav, mimozemšťané, atd.), která silou disponuje a zasáhne podle vlastního programu? Ale jakého? To už bude záležet na jejím rozhodnutí, na tom, co ona bude považovat za správné nebo špatné, a my se tomu budeme muset volky nevolky přizpůsobit a přijmout to. Nebudeme mít proti takové síle žádnou obranu. A kdo vám zaručí, že nebudete tím, kdo bude potlačen? Tady je možný i pesimistický výklad - ve chvíli, kdy se objeví tato síla, nám skutečně bude nejhůř, protože síla nás dorazí, podrobí nebo zničí. Při vyvolávání neznámých sil, zejména těch obdařených vlastní inteligencí, je vždy třeba si klást otázky a dostávat odpovědi o tom, co chceme skutečně dokázat, co je správné i prospěšné, a zejména - pro jak velkou část lidí i Země. Protože to, co si myslím, že je dobré pro mě, už nemusí být dobré pro mou vesnici, případně pro můj národ či zemi nebo planetu. Někteří lidé mohou mít pocit, že je svět špatný. Mají spousty podivných i nebezpečných nápadů, jak ho vylepšit.  Ale tento pohled na svět mnoho jiných vyvrátí, protože z jejich pohledu je svět stále krásný a stále běží tak, jak má. A naopak - božská univerzální všeobecná spravedlnost nikdy nemůže zahrnovat jednotlivosti, které vždy tvoří mozaiku celkového stavu dobra a zla na této planetě a nakonec i všude ve vesmíru. I proto je možná síla v Blaníku stále skrytá a nevystupuje. Zaplať universum za to. Nechme ji spát a neprovokujme s máslem na hlavě. Nedaleko pod Veřejovou skálou můžeme najít i zdejší největší novodobě vztyčený menhir s názvem Přítel. Podle mého výše zmíněného názoru na menhiry na Blaníku funguje tento kámen úplně nejlépe, jak může. Tedy nijak Smile.  

Blanická studánka leží mimo hlavní zájem esoterických návštěvníků i turistů, přesto se rozhodně vyplatí sem zajít. V podstatě všechno, co se na Blaníku dá postupně nacházet, se dá najít i ve vodě tohoto nenápadného pramene. Její voda je výluhem, esencí hory. Jde o hlubokou skalní vodu, podobnou například vodě Stříbrné studánky na Křemešníku. Voda je chuťově velmi neutrální, není kyselou lesní vodou, ale ani tvrdou minerální. Je extrémně čistá i příjemná k pití. Studánka je jako každý pramen nenápadná, nepřitahuje k sobě pozornost. Nekumuluje v sobě žádnou statickou energii, voda plynule odtéká a odnáší s sebou přebytky unikající síly. Její energetický stav je velmi blízký energii okolí, proto se nedá v jejím okolí najít žádný bod, který by byl velmi silný. Přesto v sobě ženská, rozprostřená energie vody nese otisk celé té velké mužské síly, kterou Velký Blaník tak oplývá. Zdánlivě nepatrná protiváha k obrovské mase hory a přesto jsou jejich energie naprosto rovnocenné. Stále odtékající voda je tím, co přenáší energii hory do krajiny pod sebou.

Od Blanické studánky to k vrcholu můžete vzít oklikou přes Slepičí skálu. Z tamního malého a dnes již neznatelného lomu pochází jeden ze základních kamenů k Národnímu divadlu. A navíc je vrcholový skalní hranol Slepičí skály i silným energetickým místem.

Vrcholu Velkého Blaníku dnes dominuje hlavně mohutná rozhledna. Kdyby zde nestála, bylo by středobodem celého vrcholu zcela jistě velké skalisko mrazového srubu. Dnes se skrývá za stavbou a přímo pod skaliskem jsou stoly s lavicemi zdejšího občerstvení. A tedy v případě, že je otevřeno, tady mnoho klidu nenalezneme. Vrcholová skála přesto nabízí velmi silné a vysoké energie. Nabídka je veskrze pozitivní a laskavá, ať už pochází odkudkoliv. Že se jedná o skutečně silné místo, poznali i naši předkové, kteří na vrcholu vymezili posvátný okrsek. Podle svého způsobu tady vytvořili valy z volně vršených kamenů, které rituální prostor ohraničily. Že se nejednalo o obytné hradiště, dosvědčuje nejen nevhodná nadmořská výška, ale i množství dalších kamenů, které plochu okrsku pokrývají. Jediný volný prostor tvoří plošina kolem rozhledny, která byla později využita ke stavbě malého středověkého hrádku. Hrad i moderní stavby vrchol nenávratně přeměnily a případné pozůstatky dávné rituální činnosti tu už musíme hledat jen podle nehmotných stop. Vrchol skaliska za rozhlednou má podobu plochého kamenného stolu a nabízí velmi intenzivní a zajímavé meditační možnosti, ideální je stát, sedět či ležet přímo na něm, na nejvyšším bodě. Ale pokud je místo obsazeno, nebo je tady příliš rušno, tak směle můžeme sejít od rozhledny po jednom ze skalních žeber směrem k jihu. Na nich nalezneme kromě vyhlídek i stejně kvalitní a klidnější místa.

Malý Blaník je malý jen výškou a jménem. Energeticky tvoří důležitou protiváhu síly svého velkého partnera. Energie, které chybí tomu Velkému, doplní Malý Blaník. Dělá mu důležitou zpětnou vazbu a brzdí ho v přílišném rozletu. Kroky návštěvníků směřují hlavně k rozvalinám barokní kaple svaté Máří Magdaleny těsně pod hlavním vrcholem. Spíš než o kapli jde o torzo velikého poutního chrámu. Proslulý je asi dvěstěletý památkově chráněný smrk, rostoucí uprostřed zachovalých zdí kaple a tvořící svými větvemi jakousi náhradu spadlé střechy. Přestože většina smrků v okolí podlehla kůrovci, smrk v kapli je stále zdravý a temně zelený. V kapli momentálně (2019-2024) probíhá stavební památková konzervace, stavba je pod lešením a je nepřístupná. Cílem rekonstrukce je údajně pouze zamezení dalšího rozpadu, chemická konzervace omítek a zabránění řícení zdiva. Ale součástí má být i stavba dřevěné kaple na jižní straně. Jak se stavební úpravy, malta a konzervační látky projeví na chráněném smrku a hlavně na energiích místa, toho je třeba se obávat. Ale tahle otázka památkáře ani investora - Arcibiskupství Pražské - zjevně moc nepálí. Kromě kaple nabízí Malý Blaník řadu silných energetických míst na vrcholovém hřebenu, tvořeném čtveřicí skalních vyvýšenin. Prostor je ovšem součástí přírodní rezervace a dle zákona se sem nesmí. Ohniště i obřadní stolec na vrcholu byly odstraněny. Na druhém z vrcholů stojí nová dřevěná plastika keltského bojovníka, kterému se snad z politických důvodů říká „rytíř". Přesto je jistě možné vrcholy navštívit, ale pozor! Zdejší energie jsou poněkud konfrontační a agresivní. Posílí vaše emoce, ať už budou jakékoliv.  

Jiří Škaloud

Regena 09 - 2021
Velký a Malý Blaník
Svahy Velkého Blaníku
Novodobá plastika
Veřejová skála
Veřejová skála
Veřejová skála
Kresba blanické ruly
Blanická studánka
Blanická studánka
Slepičí skála
Díky kůrovci vznikají nové pohledy
Velký Blaník
Vrchol Velkého Blaníku
Vrcholová skála
Vrcholové meditační místo
Pohled z Velkého na Malý Blaník
Kelt na Malém Blaníku
Kaple se opravuje
A co na to smrk?!
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart