Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Dřízna

Dřízna je název pro poutní místo a pramene poblíž Přepych. Ty zase najdeme poblíž Opočna. Ke kapli a prameni se dá dostat pouze pěšky nebo na kole, nejlépe Dřízenským údolím odspodu od Přepych, nebo odshora od rozhledny na Osičině. Zdejší harmonické a klidné místo je postaveno na rovnováze všech živlů a současně na převaze živlu vody. Jak je to možné?  Rovnováha působících živlů je zde jako dětská houpačka, kde na jedné straně sedí živel vody a na straně druhé sedí společně živel ohně, vzduchu a země. Tři oslabené živly se v tomto vlhkém koutě Země spojily a vytvořily protiváhu silné převaze vody. To nikterak neodporuje tomu, že se jedná o velmi silné místo s převažujícími zemskými energiemi.
Podle pověstí se jedná o prastarou svatyni, kde naši předkové konali „tryzny", tedy jakési pohřební obřady. Tak alespoň vysvětlují některé teorie původ zdejšího zvláštního jména. Ovšem je možný i jiný výklad. „Trizniť" znamenalo v praslovanských jazycích spíš „hovořit" nebo někoho „oslovovat" a přeneseně i „posmívat se".  Pak by se jednalo o komunikační svatyni s nějakými božstvy, v tomto případě určitě spojenými s živlem vody. Jiné výklady zase odvozují jméno Dřízna od slova „dřez", tedy se mělo jednat o jakési místo, kde byly nádrže na vodu. Co se v takových místech odehrávalo v dobách předkřesťanských, to máme doloženo z jiných pověstí. Tedy kromě pragmatických využití silného zdroje skvělé vody, mohlo jít i o posvátné místo rituálních jarních i předletních očist. Rituální koupele známe i z řady jiných náboženství, ostatně i křesťanství zná dobře význam a funkci rituálního polévání při křtu i svěcení vodou.
 A další možnost původu zdejšího jména je spojená se slovem „dříve". Etymologické slovníky toto slovo odvozují od „dřevní" (tedy „dřívní", stará doba). I v tomto pojetí je jasné, že jde o staré místo, spojené s „dřevními" dobami... To, že lidé v okolí sídlili prokazatelně už tisíc let před naším letopočtem, dokazují nálezy mohyl z doby bronzové. Dřízna byla i jakási vesnice, doložená zápisem ze středověku, která ovšem zanikla a dnes se neví, kde se nalézala. Jisté je to, že extrémně silné vodní prameny tady byly odjakživa. Takový zdroj dokonalé pitné vody se stabilním průtokem určitě nezůstal nepovšimnut v žádné době.  Ve středověku tady stával mlýn a byly tady i rybníky, po kterých zbyly pozůstatky zemních hrází. Je tedy jasné, že hledat dávné stopy jakési rituální činnosti našich pohanských předků se dá pouze na úrovni duchovní a esoterické. Voda dnes vytéká z tzv. Křížové studánky pod umělou jeskyňkou panny Marie Lurdské a vodu také můžeme pohodlně nabrat z vodovodního kohoutku, kam je svedena. Průtok je stále značný, a to přesto, že nad poutním místem se nachází vodovodní jímky. Zdejší vodovod je velmi starý, a napájí řadu okolních vesnic. Množství jímané a vypité vody dosahuje neuvěřitelných stovek milionů litrů za rok. Přesto se dost vody dostane i na zdejší pramen a trocha i do potoka, který údolí odvodňuje.

Dnešní křesťanská duchovnost je přidanou hodnotou tohoto kultovního místa. Lidé sem odpradávna chodili a využívali sílu zdejšího vodního ráje pro potřeby světské, duchovní i magické. Vodu pili, léčili se s ní, užívali ji ke koupelím i jako magickou podstatu nápojů i lektvarů. A současně zdejší skvělé místo vždy provokovalo a stále provokuje lidi k víře, k meditacím nebo prostému zamyšlení. Dnes tomu říkáme „duchovní rozvoj" a nutně to nespojujeme s náboženstvím. To místo svou dokonalou a inspirující energií vždy přispívalo k duchovnímu rozvoji lidí, tedy k tomu, že něco pochopili, s něčím se smířili, zvyšovali svou moudrost či toleranci a vděčnost. Svatými místy se dá nazývat každé takové, z kterého lidi odchází alespoň o kousíček lepší, velkorysejší a moudřejší. A je úplně jedno, s jakou vírou to spojujeme. Historie křesťanského užití tohoto místa není až tak stará, jak by se mohlo zdát. V místě stával „odnepaměti" dřevěný kříž, a první zdejší pouť je spojená až s počátkem devatenáctého století. A až v roce 1883 byla nad pramenem vystavěna kaplička panny Marie a o pár let později i honosná kaple a křížová cesta. To už jsme na počátku století dvacátého. Od druhé větové války, ze známých důvodů, Dřízně se nedostávalo přízně, péče a peněz na opravy. Ale poutníci, turisté i zdejší lidé sem chodit nepřestali. Dnes už je opět místo téměř ve své původní kráse a nabízí krásný a klidný kout, kam můžete zavítat třeba po návštěvě nedalekého Opočna.

Jiří Škaloud
Poutní místo Dřízna
Umění
Kaple
Pramen panny Marie
Je tu božsky
Vzorně zpracované informace
A dál!
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart