Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Mužský a Obětní kámen


Jedete-li po dálnici kolem Mnichova Hradiště, skoro jistě váš pohled přitáhne malebná skalní stěna Drábských světniček. Na hraně skal zahlédnete i hostinec Na krásné vyhlídce, který dělá čest svému jménu. Lákavý a romantický vzhled skal Českého ráje tak nasměruje kroky turistů právě sem.

A je to dozajista hodnotný cíl, pískovcové skály Drábských světniček, Studený průchod, Klamorna, Hynšta, Smrkovec a Obětní kámen a v neposlední řadě i samotný vrchol Mužský jsou nejenom krásné turistické destinace, ale i silná energetická místa. Ne nadarmo tady bývala velká hradiště Keltů i jejich předchůdců. Ať už v lokalitě Hrada, nebo i přímo na pozvolném kuželu samotného vrcholu. Strategická vyhlídka do údolí Jizery je z Drábských světniček dokonalá a současně přirozený věnec skal, doplněný pralesními hvozdy a nepřehlednými přístupovými roklemi, vytvořil z vrcholových partií Mužského dokonalou, chráněnou a skrytou sídelní lokalitu. Dnes je sice většina plochy uzavřena ploty zdejších sadů a ohradníky pastvin, ale přesto tady najdeme i řadu silných míst, svědčících o jejich dávném sakrálním využití. Ať už známý Obětní kámen, Klamorna nebo samotný vrchol. Ten je turistickým cílem v každém ročním období. Najdeme tady pomník prusko-rakouských válek. Ale esoterická podstata kopce je pochopitelně daleko starší a souvisí s geologií. Horniny vrcholu jsou totiž zajímavě odlišné od obkličujících pískovcových skal. Vidíme zde pozůstatek dávné sopečné činnosti. Stejně jako na řadě dalších míst Českého Ráje a Kokořínska, jmenujme Trosky, Vyskeř a pochopitelně i Kozákov, je i Mužský tvořen výlevem čedičových láv, které pronikly skrz vrstvy starších pískovců. Při sopečné třetihorní činnosti byly starší pískovcové usazeniny rozlámány a současně vyzdviženy na úbočí sopečných kuželů tak, že dnes vytváří jakýsi obrovský prstenec kolem vrcholu. Vznikl tak zajímavý a poučný kontrast o desítky milionů let starších sedimentárních hornin oproti mladšímu vulkanickému výlevu. Každá z hornin si tvoří svůj charakteristický krajinný ráz a ve vzájemném kontaktu tak vzniká napětí a kontrast i v esoterních energiích krajiny, který může vnímat i nepoučený laik. A současně se zde projevuje i energie posvátné geometrie kruhu a jeho odlišného středu. Vrchol Mužského je tak velmi silným energetickým místem. Je dodnes holý a travnatý, skalisko je částečně odkryté a prozrazuje svůj vulkanický původ. Pokud se posadíme kousek stranou od záplavy turistů, můžeme tady projít kvalitní meditací podle výše naznačených skutečností. Zvláštní pozornost si zasluhuje i uměle vytvořená jeskynní prostora v prostoru bývalého lomu pod vrcholem. Kontrast ohnivých energií čediče oproti energiím pískovců vyniká zejména v horkém dni, kdy vrchol je rozpálen sluncem, zatímco pískovcové skály si udržují svůj vlhký chlad. Energeticky zajímavé jsou určitě i skalní útvary kolem Drábských světniček i částečně opomíjená Klamorna s pozůstatky skalního hradu. Tam se nám z vrcholků skalních věží otevírá úzký a napovídající průhled na vzdálený Bezděz, který se důrazně připomíná existencí energetické linie právě z Mužského. Zasněné Pojizeří leží v údolí pod námi a skrývá mnoho dalších turistických, energetických i historických míst ve starém sídelním území Keltů.

Obětní kámen
Někde v půlce cesty k vrcholu Mužského odbočuje od silnice  u malého parkoviště modrá turistická značka. Dovede nás k tzv. Obětnímu kameni. Najdeme ho na kopci Smrkovec, na odbočce ze značky. Spíš než obětní kámen zdejší viklan připomíná kamenné křeslo, na kterém se dá pohodlně sedět. Jméno mu dal až J. Švec v roce 1917, kdy o něm psal jako o „neklamném pohanském obětišti". Popsal i dvě malé výklenkové jeskyně, které najdeme poblíž, a v nich volně ležící kameny, které mu připomněly pozůstatky pohanských model. Myšlenky na staroslovanskou pohanskou svatyni později vyvrátil historik Šimák, který dílo označil jako novodobou repliku z období romantismu. Nálezy pravěké keramiky ve zdejších jeskyních ale toto tvrzení dost zpochybňují. Osídlení Mužského je prokazatelné už od doby bronzové a Smrkovec jistě nezůstal stranou pozornosti zdejších obyvatel, zvlášť když leží ve strategické pozici nad jednou z možných přístupových cest. Z vrcholu Smrkovce je i přímý vizuální kontakt na vrchol Mužského, a tak pozorovatelna na Smrkovci mohla sloužit i jako strážní a varovný bod velkého hradiště. Na dobových diskuzích nad účely jednotlivých míst je spíš zajímavé, jak lidé v každé době hledají vysvětlení tajuplných a energetických míst poplatně svému dobovému poznání a stavu duchovního vývoje. V době národního obrození byla země plná slovanských svatyní, které měly dokládat náš historický nárok na území. Němcům bylo hej, ti měli své slavné germánské předky a kompletní pantheon božstva, ale co chudák Slovan? A tak se hledaly a nacházely (a dokonce se i falšovaly) důkazy tradic, náboženství i obydlení, které se automaticky přisuzovaly těm z předků, kteří vyhovovali. Po objevu spolehlivých metod datace se řada objevů přesunula o stovky i tisíce let do pravěku a lidská představivost začala hledat u řady míst našich pohanských předků tzv. „obětní účely", v řadě případů účelově zveličené popisy barbarských (germánských) rituálů od antických učenců. Až do nedávné doby byly názory na užívání přírodních svatyní velice ovlivněny i křesťanstvím, které tu jedinou správnou duchovnost přiřazovalo pouze a jedině kostelům a křesťanským duchovním. Po nástupu racionalizmu a zejména esoterických „věd" a velkém rozvoji paranormálního vnímání zase vítězí představy o strážní síti varovných hlásek, o duchovních místech neznámých slunečních a zemských kultů, o léčivých místech pro lidi i matku Zemi, o komunikacích s duchy, a v neposlední řadě i o kalendářních „archeoastronomických" pozorováních. Jaké budou lidské představy třeba za dalších sto let?  Smířlivě tedy připusťme, že účely všech možných přírodních „svatyní" byly různé a mnohaúrovňové. Pokud silné přírodní nebo i uměle utvořené místo existuje, dá se obvykle využít pro množství úkonů, spojených se všemi výše zmíněnými účely. Místo mohlo být obyvateli využíváno v různých dobách různě, zcela podle toho, jak schopný šaman, druid, žrec či kněz zrovna kmenu sloužil a jak mnoho strážců či „duchařů" bylo potřeba. A stejně jako u dnešních svatyní, byla místa silnější, slavnější a také ta slabší a horší.

Nezapomínejme, že potřeby lidí jsou v základu stále stejné, od zajištění bezpečí, potravy, sexu až k potřebám filozofickým, náboženským a duchovním. A k uspokojování lidských potřeb se energetická místa jistě vždy využívala a využívají. A z výše řečeného také vyplývá to, co bychom měli na takových místech dělat. Místo bádání nad historií a nad účelem místa bychom měli věnovat čas pozorování a vnímání, jak místo působí na nás, jaká je jeho žhavá současnost, k čemu je dobré teď. Co mi může nabídnout a také čím můžu pomoci já jemu. To jsou relevantní otázky, na které bychom měli hledat odpovědi na každém silném energetickém bodě. Místo mudrování o novodobosti či autenticitě bychom měli vnímat skutečnou energii a případnou krásu místa. Byl by snad jakýkoliv racionální důkaz o esoterním působení zdrojem větší síly místa? Nikoliv, byl by jen zdrojem větší víry pro pochybující, a tady zdrojem slavného placebo efektu. Nic proti tomu, ale zkusme to i bez víry.


Jiří Škaloud

Tam v dáli
Vrch Mužský
V Českém ráji
Výhledy a linie
Tak pro Medvěda
Síla Země je ve mně
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart